28 C 4/2023-23 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost k úhradě částky 84 676,81 Kč s příslušenstvím a to s odůvodněním, že se jedná o dluh ze smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] mezi [právnická osoba], a žalovaným. Žalovanému byla na základě smlouvy poskytnuta částka ve výši 145 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet společně se sjednaným úrokem prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 910 Kč. Žalobkyně podala žalobu jakožto insolvenční správkyně banky [anonymizována dvě slova]. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný. Soud ve věci rozhodoval v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo lze rozhodnout pouze na základě předložených listinných důkazů a účastníci s tímto postupem souhlasili, když nesdělili svůj nesouhlas s ním k výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. 3. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav: 4. [příjmení] [jméno] [příjmení] a žalovaný spolu dne [datum] uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru a to na základě žádosti žalovaného o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne [datum] a akceptačního dopisu banky ze dne [datum]. [příjmení] [jméno] [příjmení] se smlouvou zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 145 000 Kč a žalovaný se zavázal jej bance navrátit společně se sjednaným smluvním úrokem ve výši 5,99 % p.a. prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 911 Kč, splatných vždy k 16. dni kalendářního měsíce. [příjmení] 145 000 Kč byla žalovanému poskytnuta na bankovní účet uvedený ve smlouvě, a to dne [datum]. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byl i sazebník poplatků a všeobecné obchodní podmínky banky [anonymizována dvě slova] (prokázáno žádostí o spotřebitelský úvěr TA170123361 ze dne [datum], akceptačním dopisem ze dne [datum], výpisem z účtu banky, výpisem z účtu žalovaného). 5. Před samotným uzavřením smlouvy banka [anonymizována dvě slova] prověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet. Při prověřování vycházela banka z informací, které žalovaný uvedl v žádosti o poskytnutí úvěru – zde žalovaný deklaroval, že je osobou samostatně výdělečně činnou a že jeho čistý měsíční příjem činí částku 29 660 Kč. Dále banka [anonymizována dvě slova] vycházela z informací poskytnutých finančním úřadem, který potvrdil, že ohledně žalovaného neeviduje žádné nedoplatky z daňového přiznání žalovaného za rok 2016. Žalovaného dále banka zkontrolovala v rejstřících BRKI, NRKI a insolvenčním rejstříku, kde žalovaný neměl žádný negativní záznam (prokázáno žádostí o spotřebitelský úvěr TA170123361 ze dne [datum], protokolem o prověření úvěruschopnosti klienta, potvrzením správce daně, on-line credit risk reportem, přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2016). 6. Žalovaný neuhradil splátky úvěru splatné dne [datum] a [datum], na což byl bankou upozorněn dopisem ze dne [datum]. Žalovaný následně již na úvěr neuhradil ničeho. [příjmení] [jméno] [příjmení] opětovně vyzvala žalovaného k úhradě neuhrazených splátek úvěru dopisem ze dne [datum]. Dne [datum] banka [anonymizována dvě slova] odeslala žalovanému oznámení o převedení na vymáhání problematických pohledávek spojené s poslední výzvou k úhradě dlužných splátek a upozornila žalovaného, že pokud nedojde k jejich neprodlené úhradě, tak přistoupí k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný přesto neuhradil na dluh ničeho a banka proto přistoupila k zesplatnění celého úvěru, o čemž žalovaného informovala dopisem ze dne [datum]. Bance v souladu se sazebníkem poplatků vzniknul nárok na poplatek ve výši 500 Kč za každou ze tří z výše uvedených upomínek a také poplatek ve výši 1 000 Kč za zesplatnění úvěru a v souladu se všeobecnými obchodními podmínkami i nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z neuhrazené jistiny denně a to s účinností ode dne následujícího po dni zesplatnění celého úvěru (prokázáno upomínkou ze dne [datum], upomínkou ze dne [datum], poslední výzvou ze dne [datum], sazebníkem poplatků, všeobecnými obchodními podmínkami). 7. Dne [datum] zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu k plnění, žalovaný přesto na dluh neuhradil ničeho (prokázáno předžalobní výzvou ze dne [datum]). 8. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil následovně: 9. Dle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak od měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 11. Dle ust. § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžité. Dle ust. § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. 12. Dle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 13. Dle § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu. 14. Dle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil svoje smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 15. Soud podotýká, že žalovaný smlouvu o úvěru uzavřel v postavení spotřebitele a banka v postavení podnikatele, smlouva o úvěru proto podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se proto zabýval i tím, zda banka před uzavřením smlouvy dostatečným způsobem prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž dospěl k závěru, že ano. Příjem žalovaného byl ověřen daňovým přiznáním a zprávou Finančního úřadu, výdaje žalovaného úvěrující společnost stanovila na základě interního modelu zohledňujícího statistická data o životních nákladech a výdajích obyvatel a zohledňujícího také normativní náklady na bydlení a dále také na základě transakční historie bankovního účtu žalovaného. Celkové splátkové zatížení žalovaného vyhovovalo indexům DTI a DSTI, které jsou stanovovány a zveřejňovány Českou národní bankou. Žalovaný byl před uzavřením úvěrové smlouvy také lustrován v insolvenčním rejstříku, v rejstříku BRKI, v evidenci exekucí a v rejstříku dlužníků (bez negativního záznamu). Úvěruschopnost žalovaného tedy byla dle názoru soudu v tomto případě zkoumána dostatečným způsobem, vyhovujícím též požadavkům judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz rozhodnutí tohoto soudu sp. zn. 33 ICdo 27/2021, sp. zn. 20 Cdo 1522/2020, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018). 16. Žaloba je tedy důvodná a soud jí proto v celém rozsahu vyhověl. Žalovaný nedostál svému závazku úvěr řádně splácet a kromě neuhrazené jistiny dluhu ve výši 73 701,17 Kč má povinnost žalobkyni uhradit též smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z jistiny za období od [datum] do [datum], která byla kapitalizována částkou 8 475,64 Kč a poplatky za 4 odeslané upomínky v celkové výši 2 000 Kč a dále též poplatek za zesplatnění úvěru ve výši 1 000 Kč. Povinnost žalovaného zaplatit zákonný úrok z prodlení vyplývá z § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud dodává, že výše sjednané smluvní pokuty není v rozporu s dobrými mravy, a že žalovaný prokazatelně porušil povinnosti stanovené smlouvou, na jejichž porušení se smluvní pokuta jakožto sankční ujednání vztahuje. Smluvní pokuta pak byla sjednána přímo v úvěrové smlouvě (čl. VI. odst. 4 smlouvy), nikoliv ve všeobecných obchodních podmínkách. I v rozsahu nárokované smluvní pokuty v částce 8 475,64 Kč tedy soud pokládá žalobu za důvodnou. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by na dluh něčeho uhradil. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. 18. Žalobkyně je jakožto insolvenční správkyně dlužníka [anonymizována dvě slova] osvobozena od soudních poplatků dle ustanovení § 11 odst. 2 písm. n) zákona č. 549/1991 Sb., o soud