28 C 88/2023-28 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 26 045 Kč s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že se jedná o dluh žalované vzniknuvší ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum], kterou žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] Žalované byla na základě smlouvy poskytnuta částka 18 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala uhradit společně s úrokem ve výši 3 220 Kč, poplatkem za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 7 124 Kč a s poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 5 306 Kč Celkem se tedy žalovaná zavázala uhradit částku 33 650 Kč a to prostřednictvím 59 týdenních splátek ve výši 561 Kč a 60. splátky ve výši 551 Kč. Žalovaná na zápůjčku uhradila pouze částku 7 605 Kč. Na žalobkyni byla pohledávka za žalovanou postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 2. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.), vyzval usnesením žalovanou, aby se ve lhůtě 7 dnů vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalovaná byla zároveň poučena, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Výzva byla žalované doručena fikcí dne [datum], přičemž žalovaná do současné doby na tuto výzvu nijak nereagovala (stejně jako na výzvu k vyjádření k žalobě). Žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez potřeby nařízení jednání výslovně souhlasila v žalobě. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a tímto způsobem pak ve věci rozhodl. V tomto kontextu soud dodává, že usnesením č. j. 28 C 88/2023-18 ze dne 3. 4. 2023 žalobkyni vyzval k doplnění tvrzení a důkazů o tom, zdali byla před uzavřením úvěrové smlouvy úvěrujícím subjektem v případě žalované adekvátně a dostatečně zkoumána úvěruschopnost žalované a zda a jak byly posouzeny údaje poskytnuté žalovanou před uzavřením smlouvy. Žalobkyně na základě této výzvy v podání ze dne [datum] písemně sdělila, že úvěruschopnost žalované byla posuzována na základě informací získaných od žalované (příjmy byly ověřeny nahlédnutím do pracovní smlouvy a dvou výplatních pásek). Tato tvrzení žalobkyně podpořila důkazem: Zákaznickou kartou ze dne [datum]. Na základě těchto (na základě výzvy) předložených důkazů soud dospěl k jednoznačnému závěru, že úvěruschopnost žalované v tomto případě dostatečně zkoumána nebyla, a to zejména proto, že úvěrující subjekt rezignoval na dostatečné ověření údajů poskytnutých žalovanou a to zejména z hlediska ověření reálných výdajů žalované (tento závěr je rozveden níže). Vzhledem k tomu rozhodl soud v této věci dle ust. § 115a o. s. ř., aniž by nařizoval jednání, při kterém by žalovanou opakovaně poučil, a to ve smyslu ust. § 118a o. s. ř. – toto opakované poučení soud pokládá za obsoletní, neboť z žalobkyní k výzvě doplněných důkazů dostatečné prověření úvěruschopnosti žalované před sjednáním úvěrové smlouvy nevyplývá. 3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a zůstala nečinná. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav: 4. Dne [datum] uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o zápůjčce [číslo]. Právní předchůdce žalobkyně se smlouvou zavázal poskytnout žalované zápůjčku ve výši 18 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy a žalovaná se zavázala zápůjčku navrátit prostřednictvím 59 týdenních splátek ve výši 561 Kč a 60. splátky ve výši 551 Kč Celkem se tedy žalovaná zavázala uhradit částku 33 650 Kč, která se skládala z jistiny ve výši 18 000 Kč, úroku ve výši 3 220 Kč, poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 7 124 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 5 306 Kč (prokázáno smlouvou o zápůjčce [číslo] smluvními podmínkami smlouvy o zápůjčce). 5. Před uzavřením smlouvy o zápůjčce žalovaná vyplnila zákaznickou kartu – žádost o spotřebitelský úvěr. Žalovaná k jejím příjmům uvedla, že je na základě pracovní smlouvy na dobu neurčitou zaměstnána jako prodavačka a že její čistý měsíční příjem činí částku 16 565 Kč. K jejím výdajům uvedla, že hradí měsíčně splátky 1 100 Kč a její odhadované měsíční výdaje činí 2 000 Kč. Údaje o příjmech a výdajích žalované byly ověřeny nahlédnutím do pracovní smlouvy a výplatních pásek za březen a duben roku 2019 (prokázáno zákaznickou kartou). 6. Žalovaná na zápůjčku uhradila celkem částku 7 605 Kč (prokázáno tabulkou umoření). 7. Dne [datum] uzavřela společnost [právnická osoba] se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které přešla pohledávka za žalovanou na žalobkyni. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne [datum] (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně podacího lístku ze dne [datum]). 8. Dne [datum] zaslala žalobkyně žalované předžalobní upomínku (prokázáno výzvou k plnění ze dne [datum] včetně podacího lístku). 9. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil následovně: 10. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), a ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalované poskytnuty finanční prostředky. Žalovaná čerpala uvedený úvěr a zavázal se jej uhradit společně s úrokem a poplatky prostřednictvím 60 týdenních splátek. 11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, pak dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Soud na tomto místě konstatuje, že poskytovatel úvěru má jednoznačnou zákonnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, neboť součástí jeho odborné péče je přezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele. Předpokládána je taková obezřetnost úvěrujícího, že poskytovatel úvěru nespoléhá toliko na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje musí prověřit. 14. Soudní dvůr EU ve svém rozsudku č. C -679/18, ze dne 5. 3. 2020, rozhodl, že je povinností vnitrostátního soudu,„ …aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 15. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48 /ES ze dne 23. dubna 2008 v čl. 8 uvádí, že je důležité, aby trh nabízel dostatečný stupeň ochrany spotřebitele, a zajistil tak důvěru spotřebitelů. V čl. 23 pak uvádí, že o zvláštní druh úvěrových smluv je však současně, v zájmu zajištění náležité úrovně ochrany spotřebitele a bez nadměrného zatížení věřitele nebo případně zprostředkovatele úvěru, vhodné omezit požadavky na předsmluvní informace podle této směrnice s přihlédnutím ke zvláštní povaze těchto smluv. Výklad těchto ustanovení pak obsahuje rozsudek soudního dvora ze dne 5. března 2020, sp. zn. C -679/18 jehož výrok zní: články 28 a 3 směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48 /ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady 87/102 EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že k vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinn