42 C 479/2020-273 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím, jakožto bezdůvodného obohacení, neboť mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena řada nájemních smluv za účelem umístění a provozu reklamních zařízení žalobkyní podél dálnic a silnic I. třídy, kdy žalobkyně byla v pozici nájemce a žalovaná v pozici pronajímatele pozemků, které jsou vlastněny , Anonymizováno, , a k nimiž přísluší právo hospodařit žalované s tím, že hlavním a jediným účelem nájmu pozemků bylo umístění a provoz reklamních zařízení žalobkyně, avšak dne , datum, nastaly účinky zákona č. 196/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích, a to ve vztahu k reklamním zařízením podél dálnic a silnic I. třídy, která byla povolena příslušným silničním správním úřadem před nabytím účinnosti tohoto zákona, až na výjimky, v důsledku účinnosti této zákonné novely došlo k zániku závazku z nájemních smluv pro nemožnost plnění na straně žalované a žalovaná se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť i nadále přijímala platby nájemného hrazené žalobkyní a toto bezdůvodné obohacení žalobkyni odmítla vydat, kdy v případě této předmětné žaloby je uplatněno bezdůvodné obohacení, jakožto úhrady nájemného z nájemních smluv za období od , datum, do , datum, .2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout jako nedůvodnou, neboť žalobkyní žalobou tvrzený nárok na vydání bezdůvodného obohacení, který opírá o svoje právní hodnocení ohledně nemožnosti plnění, neexistuje, není důvodem pro zánik smlouvy, ale důvodem pro zánik závazku dlužníka, kdy pronajímatel je dlužníkem v tom smyslu, že přenechává majetek nájemci k tomu, aby jej k určitému účelu užíval, kdy účel užívání reguluje oprávnění nájemce, nikoliv povinnost pronajímatele, tedy ve vztazích mezi žalovanou a žalobkyní je povinností nájemce, nikoliv však pronajímatele (žalované) zajistit si oprávnění k provozování reklamního zařízení a uplynutím zákonné, novelou založené 5 leté lhůty se v posuzovaném případě nejedná o nemožnost plnění povinností pronajímatele, tedy žalované s tím, že na daný případ, by dopadalo ust. § 2227 OZ, kdy stane-li se věc nepoužitelnou ke sjednanému účelu, má nájemce právo smlouvu vypovědět s okamžitou účinností. Navíc ze smluv uzavřených mezi účastníky plynou ujednání vymezující podmínky pro situaci, kdy dojde ke ztrátě oprávnění nájemce provozovat reklamní zařízení, která výslovně stanoví, že ztratil-li nájemce oprávnění provozovat reklamní zařízení v důsledku změny zákona, pak jsou obě strany oprávněny od smlouvy odstoupit. Tedy předmětné nájemní smlouvy následkem zákonné novely nezanikly pro nemožnost plnění ve smyslu § 2006 a násl. OZ, což podporuje i faktické jednání žalobkyně, která se až do konce roku 2018 hradila žalované peněžité plnění, jakoby se jednalo o nájemné, kdy žalobkyně dokonce ve svém dopisu ze dne , datum, výslovně konstatuje, že k nemožnosti plnění nedochází a příslušnou nájemní smlouvu je nutno i nadále považovat za platnou a účinnou, kdy je zřejmé, že nedošlo k nemožnosti plnění na straně žalované, jak tvrdí žalobkyně, ale k tomu, že žalobkyně i žalované vzniklo právo od nájemních smluv odstoupit, respektive smlouvy vypovědět, nedošlo však k jejich zániku ex lege bez dalšího, jak tvrdí žalobkyně a nájemné zaplacené žalobkyní žalované bylo uhrazeno po právu a nejedná se o bezdůvodné obohacení a žalovaná pak není povinna žalobkyní vrátit plnění a žalobkyní tvrzený nárok je zcela nedůvodný. Pokud žalobkyně uvádí, že jí nebylo umožněno reklamní zařízení na pronajatých pozemcích provozovat, pak takovému plnění však žalovaná nebyla vůči žalobkyni zavázána, jak plyne z nájemních smluv, závazkem žalovanou bylo přenechat žalobkyni předmět k nájmu k užívání, nikoliv zajistit možnost provozovatele reklamních zařízení. Pokud žalobkyně tvrdí, že v období od , datum, reklamní zařízení neprovozovala, zařízení zakryla a odstranila a neinkasovala nájemné za reklamu, pak toto ničím nedoložila, naopak na základě výzvy Ministerstva dopravy k jejich odstranění přistoupila žalovaná a žalobkyně dodnes řádně nepředala žalované předmět nájmu po skončení nájmu, k čemuž byla dle nájemních smluv zavázána. Z těchto všech důvodů navrhla žalobu zcela zamítnout.3. Soud ve věci již jednou rozhodl rozsudkem ze dne , datum, č.j. , spisová značka, , kterým žalobu zamítl. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání a následně Městský soud v Praze jako soud odvolací svým usnesením ze dne , datum, č.j. , spisová značka, rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění odvolací soud uvedl, že soud I. stupně se řádně nevypořádal s námitkou, že smlouvy z roku 2010 zanikly pro nemožnost plnění a že z důvodu procesní opatrnosti žalobkyně od smluv částečně odstoupila s účinky ke dni , datum, , které byly rovněž uplatněny v podání žalobkyně ze dne , datum, . V uvedené souvislosti tak z napadeného rozsudku není zřejmé, jaké skutečnosti zjistil soud I. stupně. Z obsahu rozsudku soudu I. stupně a jeho písemného odůvodnění je patrné, že důsledně nebylo provedeno zejména hodnocení důkazů jednotlivě a ve vzájemné souvislosti. Soud I. stupně byl rovněž povinen přihlédnout ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Na soudu I. stupně nyní bude, aby znovu zohlednil všechna rozhodná tvrzení účastníků řízení k jejich skutkovým verzím, a to zejména tvrzení žalobkyně ohledně zániku smlouvy z roku 1992 v důsledku výpovědi žalovaného ze dne , datum, , případně v důsledku výpovědi ze dne , datum, s účinky ke dni , datum, a v této souvislosti provede k důkazu obě uvedené listiny a dopis žalovaného ze dne , datum, a uvede, jaké z nich učinil skutková zjištění. Současně soud I. stupně zohlední obranu žalovaného, že smlouvy z roku 2010 zanikly v důsledku nemožnosti plnění, případně, že smlouvy zanikly v důsledku částečného odstoupení ze dne , datum, . Soud I. stupně se bude také zabývat otázkou, na jakou konkrétní dobu nájmu, mezi jakými subjekty byla uzavřena smlouva z roku 1992 a ve vztahu k užívání jakých konkrétních pozemků a zda došlo k jejímu zániku na základě výpovědi ze dne , datum, nebo výpovědi ze dne , datum, , kdy u obou výpovědí tvrdí žalovaný, že nájem měl skončit na jejich základě ke dni , datum, . Přihlédne také ke skutečnosti, že žalobkyně zároveň tvrdí v podání ze dne , datum, , že smlouva z roku 1992 byla podle čl. 3.3 dodatku č. , hodnota, uzavřena do , datum, a pak již prodloužena nebyla. Soud I. stupně se tak bude zabývat i otázkou, do jakého konkrétního okamžiku byl nájem na základě uvedené nájemní smlouvy sjednán a případně, zda byla po , datum, doba nájmu také prodloužena a jakým konkrétním způsobem. Současně se soud I. stupně bude zabývat otázkou, zda v období od , datum, do , datum, platily mezi žalobkyní a žalovaným nájemní smlouvy z roku 2010 a zároveň se ve vztahu k platnosti všech smluv řádně vypořádá s námitkou žalobkyně, že smlouvy měly zaniknout ze zákona z důvodu nemožnosti plnění dle ust. § 2006 o. z., neboť dne , datum, nastaly účinky zákona č. 196/2012 Sb. V této souvislosti odkázal odvolací soud na ust. § 2006 odst. 1 o. z., podle kterého platí, že stane-li se dluh po vzniku závazku nesplnitelným, zaniká závazek pro nemožnost plnění. Plnění není nemožné, lze-li dluh splnit za ztížených podmínek, s většími náklady, s pomocí jiné osoby nebo až po určené době. Podle ust. § 2006 odst. 2 o. z. pak platí, že nemožnost plnění prokazuje dlužník. Podle komentářové literatury k ust. § 2006 odst. 1 o. z.: „Dluh je „nesplnitelný“ též tehdy, stane-li se právně nedovoleným. Změna právních předpisů, které plnění dluhu zakáží, způsobí tedy zánik pro nemožnost plnění stejně, jako by šlo o nemožnost fyzickou (tak například zákaz obchodu s určitým zbožím, zákaz vývozu do určité oblasti, zákaz obchodu v určitém období či dnech v případě fixních závazků, např. nedělní či noční provoz apod.) . . . “ Pokud došlo pro nemožnost plnění k zániku příslušné části závazku, přičemž ale některé z povinností druhé strany již byly splněny, došlo tím k bezdůvodnému obohacení, které je nutno vydat. Šlo by o obohacení z právního důvodu, který odpadl (viz Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2014, s. 1219 - 1230: J. Šilhán). Podle čl. II bodu 2 zákona č. 196/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony platí, že reklamní zařízení, jehož zřízení a provozování na dálnici, silnici I. třídy nebo jejich silničním pomocném pozemku nebo v silničním ochranném pásmu dálnice a silnice I. třídy bylo silničním správním úřadem povoleno přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, lze nadále provozovat za splnění podmínek uvedených v povolení do zániku tohoto povolení, nejdéle však 5 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Zákon č. 196/2012 Sb., nabyl účinnosti dne , datum, . Dále odvolací soud uvedl, že se neztotožňuje s námitkou žalovaného, že ze zák