18 C 227/2023-123 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Ve shora uvedené věci podala žalobkyně, ke zdejšímu soudu, dnem 5. 9. 2023, svou žalobu, na určení dědice, a to s takto formulovaným žalobním návrhem: Určuje se, že žalovaný číslo 1) a žalovaná číslo 2) nejsou dědici ze závěti, ze dne 1. 8. 2020, po zůstavitelce , Anonymizováno, , jméno FO, , narozené , datum, , naposledy bytem , adresa, , v rámci řízení, vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4, pod sp. zn. 34 D 78/2022, pověřenou soudní komisařkou, , tituly před jménem, , jméno FO, , notářkou v Praze, se sídlem , adresa, , a dále, aby bylo určeno, že dědici zůstavitelky jsou pozůstalá dcera , jméno FO, , pozůstalý syn , jméno FO, Dorodinský a pozůstalý manžel , jméno FO, , narozený , datum, , zemřelý dne , datum, , jakožto dědicové ze zákona.2. Následně, a to až teprve dnem , datum, , žalobkyně zdejšímu soudu, prostřednictvím své tehdejší právní zástupkyně, navrhla změnu svého původního žalobního návrhu, když soud, v této souvislosti, však konstatuje, že, usnesením notářky, , tituly před jménem, , jméno FO, , jakožto pověřené soudní komisařky, vydaným pod č. j.: 34 D 78/2022-91, ze dne 14. 7. 2023, byla žalobkyně odkázána na podání žaloby k uplatnění svého dědického práva, když předmětné usnesení nabylo právní moci dnem 15. 8. 2023, přičemž žalobkyni byla takto stanovena lhůta, k podání žaloby, a to v délce trvání dvou měsíců, ode dne právní moci zmíněného usnesení, kterážto lhůta trvala až do dne 16. 10. 2023. Žalobkyně tedy svou původní žalobu, s výše zmíněným petitem (viz bod č. 1.), podala včas, nicméně, onen další návrh, na připuštění změny onoho původního návrhu, byl ovšem podán až teprve po uplynutí oněch dvou měsíců, od právní moci předmětného usnesení notářky, Mgr. Jany Rybářové, a tedy až v prosinci 2023, takže, pokud tedy dotyčné usnesení o tom, že žalobkyně byla odkázána s podáním své žaloby ve lhůtě dvou měsíců, nabylo právní moci dnem 15. 8. 2023, pak tedy je z toho zjevné, že žalobkyně tak mohla učinit nejpozději do 16. 10. 2023, kterážto lhůta jí tak již dávno uplynula, a proto tedy podepsanému soudu nezbylo, nežli onen další návrh žalobkyně, podaný na změnu její původní žaloby, z prosince 2023, zamítnout, což podepsaný soud učinil svým usnesením, vydaným pod č. j.: 18 C 227/2023-118.3. Prvý žalovaný se žalobou nesouhlasil, jelikož tvrdil, že onen původní petit vlastně překračoval rámec těch mantinelů, jež byly vymezeny pro žalobkyni shora zmíněnou soudní komisařkou, když ovšem tvrdil, že žalobkyně si může sama vybrat šperky, po shora uvedené zůstavitelce, a tedy ty, o které má žalobkyně zájem, a též prvý žalovaný neměl nic ani proti tomu, aby žalobkyně zdědila částku ve výši 100 000 Kč, vše dle zmíněné závěti.4. Druhá žalovaná se k věci vyjádřila, vlastně, pouze tak, že rozhodnutí ohledně dotyčné závěti ponechává na úvaze soudu, s tím, že si nemyslí, že by šlo o falzifikát.5. Z listinných důkazů, které soud, v rámci tohoto řízení, provedl, tedy soud zjistil, že v rámci onoho pozůstalostního řízení, po zesnulé , Anonymizováno, , jméno FO, , dat. nar.: , datum, , byla předložena listina, obsahující Poslední vůli této zůstavitelky, ze dne 1. 8. 2020, přičemž se jednalo o text holografní závěti (zjištěno z Poslední vůle – ze dne 1. 8. 2020 a rovněž i z nesporných tvrzení účastníků).6. V onom pozůstalostním řízení, vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4, pod sp. zn. 34 D 78/2022, a to pověřenou soudní komisařkou, , tituly před jménem, , jméno FO, , notářkou v Praze, se sídlem , adresa, , pak tedy bylo vydáno ono usnesení, pod č. j.: 34 D 78/2022-91, ze dne 14. 7. 2023, jak již bylo řečeno výše, jímž byla žalobkyně odkázána na podání žaloby k uplatnění svého dědického práva. Předmětné usnesení nabylo právní moci dnem 15. 8. 2023, přičemž žalobkyni byla stanovena lhůta, k podání žaloby, v délce trvání dvou měsíců, ode dne právní moci zmíněného usnesení, kterážto lhůta proto trvala až do dne 16. 10. 2023 (zjištěno z usnesení - č. j.: 34 D 78/2022-91, ze dne 14. 7. 2023, byla žalobkyně odkázána na podání žaloby k uplatnění svého dědického práva, když předmětné usnesení nabylo právní moci dnem 15. 8. 2023).7. Žalobkyně v rámci své včasné žaloby, datované dnem 5. 9. 2023 a doručené zdejšímu soudu v tentýž den, zdejšímu soudu předestřela poněkud vnitřně rozporná tvrzení, která postrádala logické návaznosti, takže jednotlivá tvrzení se ocitla ve vzájemné kontradikci, když žalobkyně tvrdila, na jedné straně, že předmětná listina, obsahující onu Poslední vůli zůstavitelky, je falzifikát, přičemž, na druhé straně, tvrdila i to, že dotyčný text předmětné závěti byl upravován, a též pak tvrdila i to, že text závěti je neurčitý, a rovněž i to, že se příčí dobrým mravům a že Poslední vůle je i zdánlivá.8. Všechny tyto rozpory se však žalobkyni, vlastně, odstranit nepodařilo, takže, i když byla žalobkyni, pověřenou soudní komisařkou, stanovena ona lhůta, k podání předmětné žaloby, a to v délce trvání dvou měsíců, ode dne právní moci shora zmíněného usnesení, tak tuto lhůtu žalobkyně sice dodržela, i když způsobem povýtce problematickým, nicméně, následně se však její procesní aktivity prakticky rovnaly již nule.9. V rámci tohoto řízení, a to díky jakési procesní bezradnosti, na straně žalobkyně, tedy došlo k takovému stavu věcí, že zástupce žalovaného číslo 1) tvrdil, že zde jsou důvody pro zamítnutí žaloby, jelikož, z pohledu prvého žalovaného, už jen znění žalobního petitu jde vlastně nad rámec onoho usnesení soudní komisařky , tituly před jménem, , jméno FO, (viz výše), s tím, že tedy se jedná o tu část žalobního petitu, v němž bylo žalobkyní navrhováno, aby tedy první žalovaný i druhá žalovaná nebyli dědici z dotyčné závěti, s kterýmžto názorem se podepsaný soud ztotožnil, a což pak, v průběhu tohoto řízení, nakonec vlastně pozbylo svého významu, a to za situace, kdy ony námitky žalobkyně, vůči dotyčné závěti, byly natolik nekonzistentní i vnitřně rozporné, že soudu nakonec opravdu nezbylo, nežli žalobu zamítnout.10. V rámci provedené koncentrace tohoto řízení, a to v souladu s ustanovením § 118a, odst. 1 a 3, o. s. ř., poučil proto soud, především, stranu žalující a vyzval ji k doplnění jejích tvrzení i k označení dalších přiléhavých důkazních návrhů, jelikož, jak již bylo naznačeno výše, zde vznikl určitý rozpor v žalobních tvrzeních, která soud vyhodnotil jakožto poněkud nekonzistentní, jelikož, jak již rovněž bylo naznačeno výše, tak, na jedné straně, tedy, strana žalující tvrdila, že se možná jedná o falzifikát, pokud jde o text dotyčné závěti, když, v tomto ohledu, však nebylo zcela zřejmé, pokud se tedy jednalo o ono označení slova „falzifikát“, zda žalobkyně měla na mysli padělek, a to pokud jde o onen list papíru, zachycující text dotyčné závěti, který třeba nemusel, z hlediska stáří dotyčného papíru, odpovídat době pořízení předmětné závěti, či pokud jde o písmo textu závěti, z čehož by bylo možno vyvodit, že tedy tu závěť nesepsala zůstavitelka vlastní rukou, což by tedy byl opravdu problém, a proto tedy bylo na straně žalující, a na ní tedy spočívalo důkazní břemeno, aby prokázala, že tedy ta závěť nebyla sepsána vlastní rukou zůstavitelky, ale, že byla sepsána rukou nějaké jiné osoby.11. K tomuto poučení přistoupil podepsaný soud proto, že v určité kontradikci s tímto tvrzením pak bylo i další žalobní tvrzení, předestřené v tom smyslu, že ta závěť byla upravována, a tedy, pokud jde o její text, a rovněž pak i další žalobní tvrzení, o tom, že ta závěť nemá žádné právní účinky a že je neurčitá, když též je i v rozporu s dobrými mravy.12. Pokud jde o onu neurčitost dotyčné závěti, tak, dle názoru soudu, její text dostatečně určitým je, protože je v něm přesně napsáno, kdo ji pořizuje, je tam uvedeno i datum, je v ní přesně uvedeno i to, kdo a co má zdědit, když jediné dvě věci, které nejsou zcela jednoznačné, a což ovšem nemá vliv na platnost té závěti, jelikož ty ne zcela určité věci by se tedy řídily, jak soud rovněž účastníkům předestřel, zákonnými ustanoveními o dědické způsobilosti, čili, pak by zjevně nastupovala dědická posloupnost podle zákona a nikoliv podle té závěti, což byla, především, otázka toho, zda se tedy jednalo o šperk nebo o šperky (v množném čísle), protože nebylo přesně specifikováno, o jaký šperk by se tedy mělo jednat, přičemž, pokud se tedy jednalo o tu skutečnost, že žalobkyně tvrdila, že tam bylo původně obsaženo slovo „šperky“, čili množstevní označení, pak ji soud též vyzval i k tomu, aby takovou skutečnost prokázala, když další, ne zcela určitou záležitostí, byl i odkaz, týkající se zahrady, když se však, v případě oné zahrady, nepochybně jednalo o podílové spoluvlastnictví, a nikoliv tedy o reálně oddělenou část dotyčné zahrady, kteréžto skutečnosti si tehdy zůstavitelka, jakožto osoba v již pokročilejším věku, možná nemusela ani přesně uvědomit, a v důsledku čehož by tak došlo, tak jako tak, k dědění příslušného spoluvlastnického podílu na nemovitosti, a to v rámci již předtím existujícího podílového spoluvlastnictví.13. Konečně pak soud ještě žalobkyni poučil i o tom, že, pok