55 C 448/2023-65 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se domáhala žalovaném zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, (dále jen „smlouva o úvěru“) ke kreditní kartě, na jejímž základě byl žalovanému umožněno čerpání úvěru až do výše , částka, . Žalovaný se zavázal splácet finanční prostředky pravidelnou měsíční splátkou stanovenou ve smlouvě o úvěru, přičemž jednotlivé splátky byly stanoveny dle výše čerpaného úvěrového limitu. Žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, proto žalobkyně dne , datum, celou nesplacenou část úvěru zesplatnila. Dlužná částka sestává z jistiny ve výši , částka, , úroku ve výši , částka, (19,90 % p. a. z dlužné jistiny za období do , datum, ), úroku z prodlení ve výši , částka, (za období od , datum, do , datum, ), úroku ve výši 8,05 % p. a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný.3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem Slovenské republiky. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 7 odst. 1 písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne , datum, , o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, podle něhož platí, že osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována v místě plnění závazku, tj. v místě, kde služby byly nebo měly být poskytnuty. Pravomoc věc projednat a rozhodnout je tak dána českým soudům.4. Ve věci je možné rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud proto podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval účastníky usnesením ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Usnesení bylo žalovanému doručeno fikcí podle § 49 odst. 4 o. s. ř.; žalobkyni bylo usnesení doručeno dne , datum, . Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání projevila souhlas podáním ze dne , datum, . Žalovaný projevil souhlas tím, že se ve stanovené lhůtě k výzvě soudu nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav.6. Na základě žádosti žalovaného ze dne , datum, uzavřela žalobkyně s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru (zjištěno ze žádosti žalovaného ze dne , datum, ). Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše sjednaného úvěrového limitu, tj. , částka, . Dluh z předmětného úvěru se žalovaný zavázal, včetně úroků, splácet v pravidelných měsíčních splátkách, které byly stanoveny dle výše čerpaných prostředků. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky, v rámci nichž si účastníci ujednali, že v případě porušení povinnosti žalovaného splácet úvěr řádně a včas je žalobkyně oprávněna požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky (zjištěno z žádosti žalovaného ze dne , datum, , smlouvy o úvěru ze dne , datum, , podmínek pro kreditní karty, předsmluvních informací, sazebníku pro FO).7. Žalobkyně zkoumala úvěruschnopnost žalovaného před poskytnutím úvěru (zjištěno z dokumentu označeného „Internal“).8. Na základě smlouvy o úvěru žalovaný vyčerpal celkem , částka, . (zjištěno z historie úvěru).9. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne , datum, a podacího archu).10. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.11. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne , datum, , o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž rozhodným právem je právo české.12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.14. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2, věta první).15. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva, kterou soud kvalifikuje jako smlouvu o úvěru podle § 2395 an. o. z., přičemž žalovaný ji uzavřel mimo souvislost se svým podnikáním či samostatným výkonem zaměstnání, a tedy s ohledem na spotřebitelský charakter této smlouvy aplikuje se rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalovaný byl povinen v souladu se smlouvou zaplatit žalobkyni poskytnutou finanční částku spolu se smluvním úrokem. Uzavření smlouvy soud považoval za platné, neboť žalovaný svým podpisem potvrdil, že se seznámil se smluvními podmínkami. Žalovaný však sjednané podmínky nedodržoval, neboť neplatil žalobkyni splátky řádně a včas. Žalobkyně dostatečným způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, což vyplývá z jí předloženého dokumentu, ze kterého vyplývá, že žalovaný byl zaměstnán na dobu neurčitou, platební kapacitu měl ve výši , částka, , přičemž veškeré informace byly vyhodnoceny na základě dlouhodobého vyhodnocení kreditních a debetních obratů na běžném účtu žalovaného.17. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, dospěl soud s ohledem na uvedená zákonná ustanovení k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí v plném rozsahu vyhověl.18. O příslušenství pohledávky pak rozhodl soud v souladu s § 1968 a § 1970 o. z., ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .20. Soud aplikoval § 14b a. t., neboť předmětem řízení je peněžité plnění, jehož hodnota nepřevyšuje , částka, , a toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném, jak je soudu známo z jeho činnosti, u zdejšího soudu opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech.