15 C 153/2025-20 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně žalobou uplatnila nárok na zaplacení částky , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne , datum, mezi účastníky řízení, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému po předchozím prověření jeho úvěruschopnosti peněžní prostředky ve výši , částka, , které se žalovaný zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně do , datum, spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, . Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou částky dne , datum, . Právní předchůdkyně žalobkyně předmětnou smlouvu platně postoupila dne , datum, na žalobkyni. Tato skutečnost byla ze strany právní předchůdkyně žalovanému oznámena dne , datum, . Žalovaný od uzavření smlouvy neuhradil žalobkyni ničeho, a to ani na základě předžalobní upomínky. V žalobě žalobkyně sama uvedla, že kdyby soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobkyně, aby tento nárok v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, zůstal ve věci nečinný.3. Ve věci soud rozhodoval bez jednání ve smyslu ust. § 115a o. s. ř., když žalobkyně s rozhodnutím bez jednání výslovně souhlasila, jak plyne ze závěru žalobního návrhu (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu č. l. 3 spisu) a žalovaný souhlasil fikcí, když se k výzvě soudu, zda souhlasí s daným postupem (usnesení s výzvou na č. l. 12 spisu), ve stanovené lhůtě nevyjádřil., právnická osoba, řízení soud prováděl dokazování listinnými důkazy, přičemž všechny provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti v souladu s § 132 o. s. ř. Veškeré důkazy vzájemně korespondovaly z hlediska skutkového i časového. V řízení dále nevyplynula žádná skutečnost, která by zavdávala příčinu pochybovat o pravosti a věrohodnosti listinných důkazů, ostatně nic takového v řízení nebylo ani tvrzeno. Jednotlivá skutková zjištění, v rozsahu potřebném pro rozhodnutí soud učinil následovně:5. Dne , datum, byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě tento poskytl žalovanému jako spotřebiteli úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s poplatkem za úvěr ve výši , částka, , a to do , datum, . Celkem měl žalovaný splatit , částka, (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, ze dne , datum, mezi , právnická osoba, . a žalovaným).6. Žalovanému byly před uzavřením smlouvy poskytnuty všechny podstatné informace o parametrech úvěru na standardizovaném formuláři (zjištěno z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, ).7. Žalobkyně uvedla, že žalovaný byl právní předchůdkyní žalobkyně lustrován z veřejně dostupných databází , Anonymizováno, , avšak tato tvrzení nedoložila důkazy a zároveň neuvedla další okolnosti, jak právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného.8. Žalovanému byl úvěr ve výši , částka, vyplacen dne , datum, převodem na bankovní účet (zjištěno z potvrzení o platbě).9. Právní předchůdkyně žalobkyně předmětnou pohledávku za žalovaným postoupila dne , datum, na žalobkyni (zjištěno z Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, mezi , právnická osoba, . a , Jméno žalobkyně, .). Tato skutečnost byla ze strany právní předchůdkyně žalovanému oznámena dne , datum, (zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, ).10. Žalovanému byla dne , datum, prostřednictvím právní zástupkyně žalobkyně odeslána předžalobní výzva k úhradě dlužné částky s příslušenstvím (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne , datum, včetně podacího archu).11. Žalobkyně doposud neevidovala žádné platby od žalovaného, žalovaný ničeho na svůj dluh neuhradil (negativní tvrzení žalobkyně, které žalovaný nevyvrátil).12. Soud provedené důkazy hodnotil podle § 132 o. s. ř. a po právní stránce věc posoudil následovně:13. Mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění rozhodném (dále „o. z.“), a ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši , částka, . Žalovaný čerpal uvedený úvěr a zavázal se jej splatit do , datum, spolu s poplatkem za tento úvěr.14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Podle § 87 výše uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru pak dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.16. Soud je tedy s odkazem na uvedená ustanovení povinen zkoumat ex officio, zda žalobkyně (její právní předchůdkyně) dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného. Z důkazů předložených žalobkyní však nevyplývá, že by tuto povinnost splnila.17. Soud žalobkyni nezasílal poučení podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění rozhodném (dále jen „o. s. ř.“), aby svá tvrzení a důkazy ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného doplnila a prokázala, jaké konkrétní informace svědčící o schopnosti žalovaného splácet úvěr před uzavřením smlouvy získala, a to jednak z důvodu, že sama žalobkyně navrhla, aby soud, pokud neuzná nárok žalobkyně z titulu uzavření spotřebitelské smlouvy posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, tedy sama strana žalobní si byla vědoma toho, že z žaloby a založených důkazů nevyplývá splnění povinnosti poskytovatele úvěru, a to dostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Dále je třeba v této souvislosti konstatovat, že soud by totiž i za okolnosti, že by úvěruschopnost žalovaného byla řádně zkoumána, žalobu co do částky , částka, s příslušenstvím z celé dlužné částky beztak zamítl, a to z důvodu, že předmětná smlouva byla sjednána s nemravnými úroky. Roční zápůjční úroková sazba činila dle smlouvy 40 % p. a. a RPSN dokonce činila 3 861,74 %. Úroková sazba je v rozporu s dobrými mravy již v případě, že dosahuje téměř čtyřnásobku obvyklé bankovní úrokové sazby, jak plyne např. z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . Smlouva v rozporu s dobrými mravy je absolutně neplatná v souladu s § 580 o. z.18. Soud má tedy za prokázané, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně se pokusili uzavřít smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu byla vyplacena částka ve výši , částka, . Soud má zároveň za prokázané, že žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil. V řízení ovšem bylo prokázáno, že žalobkyně jednak nezkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného a dále že by žalobkyně uzavřela předmětnou smlouvu v rozporu s dobrými mravy, protože jak roční zápůjční úroková sazba, tak RPSN se odchylovaly od konstantní hranice, kterou pokládá judikatura za přiměřenou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Soud tak v souladu s § 580 o. z. posoudil smlouvu jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Navíc nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného.19. Žalovaný je tedy povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož žalovaný zůstal v řízení zcela nečinný a neposkytl tak soudu žádná tvrzení ani důkazy ohledně svých osobních a majetkových poměrech, určil soud přiměřenou dobu dle spravedlivého uvážení v délce 60 dnů, neboť takovou dobu považuje při zohlednění dlužné částky ve výši , částka, za dostatečnou k tomu, aby si průměrná osoba potřebnou částku ušetřila či vyzvedla ze svých úspor, proto stanovil splatnost až 60. dnem po právní moci rozsudku.20. Zdejší soud tak uzavírá, že lze souhlasit s tím, že plnění z neplatné smlouvy bývá vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (§ 2993 věta první a § 2991 od