15 C 187/2025-15 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni , částka, s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná uzavřela s žalobkyní smlouvu o vzdělávání. Na základě smlouvy se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni částku , částka, jako úplatu za vzdělávání ve školním roce 2024/2025, a to nejpozději do , datum, . Žalovaná svůj dluh neuhradila, a to ani částečně, ač opakovaně upomínána. Ve smlouvě o vzdělávání byla sjednána smluvní pokuta v částce , částka, (, částka, + , částka, + , částka, ), kdy prodlení dlužníka přesahuje 90 dní a žalobce má nárok na smluvní pokutu , částka, po 14-ti dnech prodlení, dále dalších , částka, po 30-ti dnech prodlení a následně dalších , částka, po více než 90 dnech prodlení.2. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, když žalobkyně vyjádřila s tímto postupem souhlas již v žalobě (č.l. 4 spisu, rub.strana) a žalovaná souhlasila fikcí, když se k výzvě soudu (usnesení na č.l. 9 spisu), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání, ve stanovené lhůtě nevyjádřila a soud v souladu s poučením ve výzvě měl za to, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Rovněž k žalobě samotné se žalovaná nikterak nevyjádřila, nic nesporovala.3. Soud ze všech listin založených žalobkyní, které posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a má je za pravé a věrohodné, jakož i dostatečné ke zjištění skutkového stavu, zjistil následující skutečnosti:4. Žalovaná uzavřela s žalobkyní smlouvu o vzdělávání. Na základě smlouvy se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni částku , částka, jako úplatu za vzdělávání ve školním roce 2024/2025, a to nejpozději do , datum, . Na základě rozhodnutí o přijetí ředitelem školy, zveřejněného v souladu se školským zákonem formou Seznamu uchazečů pod přiděleným registračním číslem s výsledkem přijímacího řízení, se žalovaná stala žákem školy (zjištěno ze Smlouvy o vzdělávání ze dne , datum, , Přihlášky ke vzdělávání, přidělení registračního čísla, seznamu uchazečů pod přiděleným registračním číslem s výsledkem přijímacího řízení, upomínky-výzvy k plnění dle § 142a o.s.ř.).5. Žalovaná svůj dluh neuhradila, a to ani částečně, ač opakovaně upomínána (zjištěno z upomínky - výzvy k plnění dle § 142a o.s.ř., předžalobní upomínky ze dne , datum, , negativním tvrzením žalobkyně o neuhrazení dlužné částky, které žalovaná nevyvrátila).6. Ve smlouvě o vzdělávání byla v čl. 7 sjednána smluvní pokuta v částce , částka, (, částka, + , částka, + , částka, ), kdy prodlení dlužníka přesahuje 90 dní a žalobkyně má nárok na smluvní pokutu , částka, po 14-ti dnech prodlení, dále dalších , částka, po 30-ti dnech prodlení a následně dalších , částka, po více než 90 dnech prodlení. Prodlení žalované trvá od , datum, , jelikož úplata za vzdělávání byla splatní dne , datum, (zjištěno ze Smlouvy o vzdělávání ze dne , datum, , Přihlášky ke vzdělávání, Přidělení registračního čísla, Seznamu uchazečů pod přiděleným registračním číslem s výsledkem přijímacího řízení, Upomínky - výzvy k plnění dle § 142a o.s.ř.).7. Po provedeném dokazování dospěl k následujícímu skutkovému závěru: Žalovaná uzavřela s žalobkyní smlouvu o vzdělávání, zavázala se poskytnout úplatu za vzdělávání ve stanovené výši , částka, , tuto však neuradila a dostala se do prodlení. Následně byla dlužná částka navýšena o sjednané smluvní pokuty v celkové výši , částka, , kde jednotlivé pokuty byly odstupňovány výší smluvní pokuty dle délky trvání prodlení žalované, a to na smluvní pokutu , částka, po 14-ti dnech prodlení, dále dalších , částka, po 30-ti dnech prodlení a následně dalších , částka, po více než 90 dnech prodlení. Prodlení žalované již trvá déle než jeden rok, když částka byla splatná dne , datum, .8. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:9. Dle názoru soudu se, v tomto konkrétním případě, jedná o nepojmenovanou (inominátní) smlouvu, uzavřenou ve smyslu ust. § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění rozhodném (dále jen „o. z.“).10. Dle ust. § 4 zákona o. z., žalovaná při uzavírání dotyčné smlouvy nepochybně disponovala rozumem průměrného člověka a též i schopností užívat jej s běžnou péčí a opatrností, tj., že si přečetla, co je obsahem dotyčné smlouvy, podrobně se s ní seznámila včetně sjednané úplaty za vzdělávání a ujednání o smluvní pokutě při opožděné úhradě. V návaznosti na to se předpokládá, že žalovaná věděla či musela vědět, co je obsahem dotyčné smlouvy.11. Dle ust. § 7 o. z. dále platí i to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, pak jednal poctivě a v dobré víře. S ohledem na uvedené ustanovení má soud za to, že žalovaná s žalobkyní sjednala podmínky dotčené smlouvy platně a obě strany tehdy jednaly poctivě, když z provedených důkazů ani tvrzení neplyne jinak.12. Pokud strany sjednaly úplatu za vzdělávání a úplata je přímo specifikována smlouvou za každý školní rok ve výši , částka, (viz čl. 6 smlouvy), potom jde k tíži žalované, že smlouvu neplnila a úplatu řádně a včas neuhradila.13. Soud zaměřil své zkoumání i na to, zda činnost žalobkyně lze chápat jako službu, ve smyslu evropského práva, z čehož by tedy bylo možno dovodit, že žalované, vůči žalobkyni náleží postavení spotřebitele. I kdyby činnost žalobkyně měla charakter služby, s čímž se však zdejší soud neztotožnil, tak z toho rozhodně přímo nevyplývá, že by žalovaná měla být v postavení spotřebitele, resp. slabší smluvní strany, když, z již ustálené rozhodovací praxe českých soudů (viz. např. rozsudek Městského soudu v Praze - č. j. , spisová značka, , ze dne , datum, ), plyne, že vlastně činnost školy nelze považovat za podnikatelskou činnost, pokud tedy škola zajišťuje přístup k dosažení určitého stupně vzdělání, takže taková činnost je vlastně obecně prospěšná (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR - sp. zn. , spisová značka, ).14. S ohledem na shora uvedené zdejší soud shledal a je tedy toho názoru, že závazkový vztah, mezi žalobkyní a žalovanou, jenž je předmětem tohoto sporu, není vztahem spotřebitelským, přičemž smlouvu o vzdělávání neshledal v rozporu se smyslem i účelem zákona.15. Dle § 580 odst. 1 o. z., platí, že neplatné je takové právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.16. Z obsahu dané smlouvy pak neplyne ani to, že by žalovaná byla v pozici slabší smluvní strany. Obsahem dané smlouvy je na jedné straně povinnost zaplatit určitý poplatek za vzdělání, na druhé straně je zde závazek žalobkyně, spočívající ve vytváření určitých podmínek pro vzdělávání. A pokud se tedy žalovaná rozhodla uvedené vzdělání neabsolvovat, byť platně uzavřela smlouvu o vzdělávání a zavázala se uhradit úplatu za daný školní rok, pak ovšem takové její jednostranné rozhodnutí nemůže jít k tíži žalobkyně, když žalobkyně zjevně vytvořila podmínky, nezbytné pro dosažení původně zamýšleného vzdělání a při zachování základní zásady právního státu, že „smlouvy mají být dodržovány“, nelze chování žalované přiznat právní ochranu.17. Ujednání o poplatkové povinnosti, stíhající žalovanou, je tedy ujednáním platným, když soud konstatuje, že právní jednání se považují za platná, není-li namítnuta jejich neplatnost (§ 586 odst. 2 o. z.). Pokud jde o smluvní pokutu, soud rovněž shledal platnost daného ujednání, přičemž smluvní pokutu neshledal nepřiměřenou právě s odkazem na skutečnost, že tato byla odstupňována a odlišena její výše právě dle délky trvání prodlení, tedy pokud by žalovaná uhradila svůj závazek jen s nepatrným prodlením do 14 dnů od splatnosti úplaty za vzdělávání, potom by smluvní pokuta činila jen , částka, , jak plyne ze shora uvedeného. Teda byla to právě žalovaná, která svým nekonáním měla vliv na výši smluvní pokuty a její růst v průběhu času, což nelze přičítat žalobkyni k tíži.18. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. z.“), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalované zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po splatnosti jako prvého dne prodlení žalované.19. Žalovaná na svou obranu ničeho netvrdila, nic nesporovala, tím spíše ani neprokázala, že by dlužnou částku uhradila, tedy nevyvrátila žalobní tvrzení o neuhrazené dlužné částce, kde se důkazní břemeno ohledně úhrady přenáší na žalovanou. Zároveň je třeba podotknout, že právě díky rozhodnutí věci bez jednání (které soud ve skutkově jednoduchých věcech preferuje s ohledem na ekonomii řízení), s nímž žalovaná souhlasila fikcí (viz odst. 3 odůvodnění tohoto rozsudku), alespoň nedošlo k navýšení nákladů žalované, spočívající v úhradě vyššíc