28 C 107/2025-45 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 14 336,22 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, . Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že porovnala jeho příjmy a závazky. Příjmy i závazky žalovaný deklaroval v žádosti o úvěr. Na základě smlouvy č. , Anonymizováno, byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 16 690 Kč, který byl sjednán jako účelový za účelem koupě sjednaného zboží u prodejce , právnická osoba, . a žalovaný vyčerpal úvěr ve výši 16 690 Kč zaplacením ceny zboží prodejci. Žalobkyně s žalovaným si sjednali úrokovou sazbu úvěru ve výši 24,99 % ročně. Žalovaný byl povinen vyčerpaný úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách dle dohodnutého splátkového kalendáře ve 24 měsíčních splátkách ve výši 924 Kč. Žalovaný uhradil toliko čtyři splátky ve dnech 19. 3. 2024 ve výši 924 Kč, 29. 4. 2024 ve výši 924,41 Kč, 18. 6. 2024 ve výši 1 200 Kč a 20. 8. 2024 ve výši 1 200 Kč, dále již nehradil ničeho. Žalobkyně výzvou k úhradě upomněla žalovaného k zaplacení dlužné částky a upozornila ho, že pokud nebude dluh uhrazen do 30 dnů, má žalobkyně právo odstoupit od smlouvy a zesplatnit celý úvěr. Vzhledem k tomu, že žalovaný ani po výzvě dlužnou částku neuhradil, a dále úvěr nesplácel, odstoupila žalobkyně od smlouvy a zesplatnila úvěr k ke dni 16. 12. 2024. O této skutečnosti byl žalovaný informován písemně dne 17. 12. 2024. Ke dni 16. 12. 2024 činila pohledávka žalobkyně částku ve výši 16 041 Kč, když, Anonymizováno, tuto částku tvoří nesplacená jistina ve výši 13 986,22 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok do 16. 12. 2024 ve výši 1 661,07 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení do 16. 12. 2024 ve výši 43,84 Kč a dlužné poplatky ve výši 350 Kč. Dne 28. 3. 2025 zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu, v které žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky do 4. 4. 2025.2. Na výzvu soudu ze dne 30. 5. 2025, č.j. , spisová značka, , jakým způsobem prověřila žalobkyně úvěruschopnost žalovaného, uvedla žalobkyně v podání ze dne 19. 6. 2025, že následující. K uzavření smlouvy došlo na dálku přes internet, kdy po přihlášení do internetového bankovnictví žalovaný potvrdil přenos osobních údajů pro ověření totožnosti. Žalovaný deklaroval své příjmy ve výši , částka, měsíčně, přičemž žalobkyně nemá k dispozici ověření příjmů. Závazky deklarované žalovaným v žádosti o úvěr byly ve výši 40 000 Kč, což žalobkyně ověřila v Bankovním a Nebankovním registru klientských informací. Na základě produktů zjištěných v Bankovním a Nebankovním registru klientských informací byly závazky žalovaného spočítány na 22 699 Kč. Žalobkyně do svých výpočtů však zahrnula vyšší z těchto částek, tzn. závazky v deklarované výši žalovaným 40 000 Kč. Žalobkyně dále ověřila, že žalovaný nemá závazky po splatnosti v insolvenčním rejstříku, v Centrální evidenci exekucí, v rejstříku , Anonymizováno, a v interní databázi žalobce. Na základě takto zjištěných informací dospěla žalobkyně k závěru, že příjmy žalovaného jsou ve výši postačující na krytí jeho výdajů a závazků.3. Žalobkyně v podání ze dne 19. 6. 2025 dále uvedla, že s ohledem na ustanovení § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, bere žalobu ze dne 23. 4. 2025 částečně zpět, a to co do smluvního úroku ve výši 12,24 % ročně z částky 13 986,22 Kč od 17. 12. 2024 do zaplacení a navrhuje, aby soud v této části řízení zastavil.4. Soud dospěl na základě předložených listinných důkazů, k následujícímu skutkovému stavu:5. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřela smlouva o úvěru č. , Anonymizováno, , přičemž na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 16 690 Kč. Žalovaný byla povinen žalobkyni platit měsíční splátky po 924 Kč, přičemž zaplatil celkem čtyři splátky, a to dne 19. 3. 2024 splátku ve výši 924 Kč, dne 29. 4. 2024 splátku ve výši 924,41 Kč, dne 18. 6. 2024 splátku ve výši 1 200 Kč a dne 20. 8. 2024 splátku ve výši 1 200 Kč. Celkem tedy žalovaný splatil částku ve výši 4 248,41 Kč. Další splátky již žalovaný neuhradil, tedy neplatil splátky řádně a včas, proto žalobkyně úvěr ke dni 16. 12. 2024 zesplatnila, o čemž žalovaného písemně vyrozuměla výzvou ze dne 17. 12. 2024 (smlouva o nákupu na splátky č. , Anonymizováno, , přehled plateb, výzva k okamžité úhradě dluhu ze dne 17. 12. 2024).6. Před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného na základě jeho prohlášení a výpisem z bankovních a nebankovních registrů (výpis z registru klientských informací (, Anonymizováno, ), automatizovaný scoringu – , Anonymizováno, , výpis z registru , Anonymizováno, ).7. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 28. 3. 2025 ve lhůtě do 4. 4. 2025 (předžalobní výzva k zaplacení dluhu a podací arch).8. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:9. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v , Anonymizováno, , a tudíž se v dané věci jedná o řízení s cizím prvkem, pročež se soud zabýval otázkou pravomoci českých soudů věc projednat a rozhodnout. Předmětem řízení je právní poměr z úvěrové smlouvy, přičemž pravomoc českých soudů je dána na základě čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), neboť žalovaný je občanem ČR a má zde hlášen trvalý pobyt, přičemž žalobkyni neoznámil žádnou změnu svého bydliště. Rozhodným právem je právo české, a to dle čl. 6 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17.6.2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), dle něhož platí, že „Aniž jsou dotčeny články 5 a 7, smlouva uzavřená fyzickou osobou za účelem, který se netýká její profesionální nebo podnikatelské činnosti (dále jen „spotřebitel“), s jinou osobou, která jedná v rámci výkonu své profesionální nebo podnikatelské činnosti (dále jen „obchodník“), se řídí právem země, v níž má spotřebitel obvyklé bydliště, pokud se jakýmkoli způsobem taková činnost na tuto zemi nebo na několik zemí včetně této země zaměřuje a smlouva spadá do rozsahu této činnosti“, neboť žalobkyně podniká v ČR svým odštěpným závodem a strana žalovaná má bydliště v ČR.10. Mezi účastníky řízení byla (dle jejího obsahu) uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), a ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ZSÚ), na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve formě kontokorentu k jeho běžnému účtu. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit měsíčních splátkách až do jeho úplného splacení.11. Dle § 86 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ pak dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.13. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.14. Podle čl. 23 směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.15. Jak vysvětlil Soudní dvůr EU ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020, , Anonymizováno, -, pr