30 C 61/2025-21 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému k zaplacení shora uvedené částky příslušenstvím z titulu nesplacení úvěru poskytnutého žalované ve výši , částka, a dále navýšenému na částku , částka, na základě smlouvy o úvěru, uzavřené dne , datum, s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, Před poskytnutím úvěru byla prověřena schopnost žalovaného úvěr řádně splácet. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr v měsíčních splátkách nejpozději do , datum, . Žalovaný se s úhradou pravidelných měsíčních splátek úvěru dostal do prodlení a svůj dluh nezaplatil ani k opakovaným upomínkám žalobkyně. Úvěr se proto stal splatný v celé výši ke dni , datum, . Smlouvou ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni; postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka v celkové výši , částka, , sestávající z nezaplacené jistiny ve výši , částka, , úroku ke dni zesplatnění úvěru , částka, a smluvní pokuty , částka, . Žalovaný svůj dluh nezaplatil ani k předžalobní výzvě žalobkyně.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný.3. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle ustanovení § 115a občanského soudního řádu (o. s. ř.) vyzval usnesením žalovaného, aby se ve lhůtě 7 dnů vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil jej, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.4. Výzva byla žalovanému doručena fikcí, 10. dnem uložení na poště, tj. dne , datum, a dne , datum, byla zásilka vložena do domovní schránky žalovaného. Žalovaný na tuto výzvu do současné doby nijak nereagoval. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání v žalobním návrhu. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a tímto způsobem ve věci rozhodl.5. Z dokazování provedeného těmito listinnými důkazy: smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , dodatek č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, a č. , hodnota, , relevantní část výpisu z účtu ze dne , datum, k provedení verifikační platby, relevantní část výpisů z účtu k poskytnutí úvěru ze dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, , upomínka ze dne , datum, , , datum, , smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, , včetně seznamu pohledávek (položka č. , hodnota, ), oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , výzva před podáním žaloby z , datum, včetně dokladu o odeslání, soud zjistil tento skutkový stav věci v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí.6. Mezi žalovaným jako úvěrovaným a společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , jako úvěrujícím byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, . Žalovaný o půjčku zažádal online na internetových stránkách www., Anonymizováno, .cz. Z důkazů nebylo zjištěno, že by žalovaný předložil právní předchůdkyni žalobkyně jakékoliv doklady osvědčující jeho schopnost poskytnutý úvěr splácet, ani že by právní předchůdkyně žalobkyně schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit, jakkoliv posuzovala a ověřovala. Žádost o poskytnutí úvěru byla žalovanému schválena a byl mu poskytnut úvěr v celkové výši , částka, splatný do 30 dnů v celkové výši , částka, s úrokem ve výši 279,83 % ročně (RPSN 1 141,2 %). Částka byla žalovanému poskytnuta dne , datum, na účet žalovaného č. , č. účtu, , uvedený ve smlouvě o úvěru a ověřený předchozí verifikační platbou. Splatnost úvěru byla v listopadu a prosinci 2023 prodloužena vždy za poplatek , částka, , v lednu 2024 byl v souvislosti v souvislosti se změnou smlouvy účtováno , částka, a v březnu 2024 částka , částka, . Úvěrová částka byla následně opakovaně dodatky navyšována a žalovaný čerpal dále dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , a to s měnící se úrokovou sazbou od (55 % ročně do 139,92 % ročně) celkem načerpal částku , částka, , naposledy s úrokovou sazbou 43 % ročně (RPSN 1 070,90 %) a splatností do , datum, . Z důvodu prodlení žalovaného se splácením úvěru i přes opakované upomínky byl úvěr ke dni , datum, zesplatněn. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl dopisem ze dne , datum, informován o postoupení pohledávky a současně vyzván k úhradě dlužné částky. V řízení je požadována pouze částka v celkové výši , částka, , sestávající z nezaplacené jistiny ve výši , částka, , úroku ke dni zesplatnění úvěru ve výši , částka, a smluvní pokuty ve výši , částka, . Žalovaný pohledávku neuhradil ani přes prokazatelně odeslanou předžalobní výzvu.7. Žaloba je důvodná z části.8. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla adhezním způsobem dle § 1798 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“) uzavřena smlouva o úvěru dle § 1810 a § 2395 a násl. o. z. Žalovaný uzavřel úvěrovou smlouvu v postavení spotřebitele a žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele, smlouva podléhá též režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.9. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále „ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.12. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.13. Podle § 86 odst. 1, 2 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen mínusem za prodej majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Shora citovaná zákonná ustanovení v rámci implementace směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES zakotvují princip odpovědného půjčování („responsible lending“). Soud vycházel nejen ze znění výše citovaných právních předpisů, ale i z relevantní judikatury, a to z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který mj. konstatoval, že „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.“ Ústavní soud v souvislosti s tímto principem navá