32 C 219/2025-30 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky ve výši 12 500 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 25 000 Kč a se zákonným úrokem z prodlení s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, , (dále jen , Anonymizováno, ) uzavřel dne , datum, s žalovanou smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na základě které poskytla žalované částku 25 000 Kč. Žalovaná uhradila celkem 20 800 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, ve znění rozhodném, (dále jen „o. s. ř.“) a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, přičemž žalobkyně projevila souhlas již v žalobě a žalovaná s postupem dle § 115a o. s. ř. projevila souhlas tím, že se ve stanovené lhůtě k výzvě soudu nevyjádřili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).4. Jednotlivá skutková zjištění má soud za prokázaná z následujících důkazů:5. Mezi , Anonymizováno, a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o půjčce, na základě které , Anonymizováno, půjčila žalované částku 25 000 Kč a žalovaná se zavázala ji vrátit spolu částkou 16 600 Kč jakou souhrnným poplatkem v 52 týdenních splátkách po 800 Kč. RPSN činilo 199,4 % (zjištěno ze smlouvy o půjčce).6. Mezi právním předchůdcem a žalobkyní byla dne , datum, uzavřena Smlouva o postoupení pohledávek, na základě které přešla předmětná pohledávka za žalovanou na žalobkyni. Žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni dopisem ze dne , datum, , odeslaným dne , datum, na doručovací adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě, a současně byla vyzvána k úhradě dlužné částky nejpozději do , datum, (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek vč. seznamu postoupených pohledávek, předžalobní výzvy vč. podacího lístku.)7. Z databáze ČNB o zápůjčních úrokových sazbách ARAD – spotřebitelské úvěry se podává, že v dubnu 2006 byl průměrný úrok u spotřebitelských úvěrů 12,59% ročně (zjištěno z databáze ČNB ARAD).8. Listinné důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř., přičemž vycházel toliko z důkazů označených žalobkyní. Žalovaná soudu ničeho netvrdila ani nepředložila žádné důkazní návrhy. Veškeré důkazy předložené žalobkyní vzájemně korespondovaly z hlediska skutkového, časového i obsahového. V řízení nevyplynula žádná okolnost, která by zavdávala příčinu pochybovat o pravosti listinných důkazů.9. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:10. Dne , datum, byla mezi , Anonymizováno, a žalovanou uzavřena o Smlouva o půjčce, na základě které byla žalované poskytnuta částka 25 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu částkou 16 600 Kč jakou souhrnným poplatkem v 52 týdenních splátkách po 800 Kč. RPSN činilo 199,4 % v době, kdy průměrná úroková sazba činila 12,59% ročně. Žalovaná uhradila pouze částku 20 800 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne , datum, .11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:12. Smlouva o půjčce se řídí § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění rozhodném (dále jen o.z.). Dále na smlouvu dopadají ustanovení zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb..13. Dle § 39 o.z. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.14. Dle § 451 o.z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.15. Dle § 517 o.z. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis, kterým je nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku a kterým se stanoví minimální výše nákladů spojených s uplatňováním pohledávky, ve znění rozhodném (dále jen Nařízení).16. Dle § 1 Nařízení výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů. V každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.17. Soud se zabýval otázkou platnosti smlouvy s ohledem na její mravnost ve smyslu § 39 o.z., pokud jde o sjednanou výši úrokové sazby. Důležitým ukazatelem není jen úroková míra, ale i RPSN, které zahrnuje jak úrokovou míru, tak i poplatky spojené s úvěrem (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 5. 2020, sp. zn. 20 Cdo 2884/2019). Žalovaná neměla dle formulářové smlouvy možnost se těmto nákladům vyhnout. RPSN ve výši 199,4 % ročně lze považovat za nemravné náklady úvěru. Soud v tomto ohledu poukazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 3. 2019, sp. zn. 26 ICm 2856/2016, kde je uvedeno „Soud se pak rovněž ztotožňuje s názorem žalované, že poplatek za poskytnutý úvěr sjednaný ve Smlouvě skutečně je jakýmsi skrytým úrokem, neboť je zcela bezvýznamné, že Smlouva hovoří o odměně za poskytnutí úvěru, převyšující poskytnutou částku, a současně nestanoví žádný explicitní úrok; jediným relevantním parametrem smlouvy je roční procentní sazba nákladů (RPSN), tedy vlastně cena, kterou příjemce úvěru platí za jeho poskytnutí (stejně i např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 12. 2010 č. j. 33 ICm 91/2010). V daném případě RPSN, jak je uvedeno i v samotné Smlouvě, činí 177,51 %, což je sazba jednoznačně přemrštěná a neobvykle vysoká. Soudu je z jeho úřední činnosti známo, že v době uzavření Smlouvy se obvyklá RPSN jiných bankovních i nebankovních institucí pohybovala v rozmezí 5-20 %, tudíž sazba žalobce ji převyšuje v průměru až dvanáctinásobně. Ujednání o tom ve Smlouvě pak soud vyhodnocuje jako rozporné s dobrými mravy a (relativně) neplatné podle ust. § 588 o. z. (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007 sp. zn. 33 Odo 236/2005), přičemž toto ujednání lze od Smlouvy oddělit při zachování její platnosti, tudíž jde o neplatnost toliko v této části Smlouvy (srov. § 576 o. z.).“ S ohledem na výše uvedené tak soud uvádí, že poplatky, kterým se žadatel o úvěr nemůže vyhnout, resp. zvolit si, zdali je bude platit či nikoliv, je nutné považovat za celkové náklady úvěru (RPSN), které mohou být nemravné, neboť může docházet k tomu, že náklady na úvěr jsou rozdělovány do různých mandatorních nákladů spjatých s úvěrem, aby byla například snížena výše samotných úroků a úvěrová smlouva nepůsobila nevýhodně či lichevně. Poskytovatel úvěru může výši poplatku a úvěru v podstatě libovolně formálně nastavit. Nepochybné je však to, že důležitá je pro poskytovatele úvěru skutečnost, že dostane spolu s úvěrem další finanční prostředky (lhostejno jak jsou formálně označeny – zda jako úrok, poplatek či jinak; od tohoto formálního rozlišování názvu nákladů úvěru abstrahuje právě RPSN).18. V případě nyní projednávané půjčky nebyl sjednán úrok, avšak roční procentní sazba nákladů (RPSN) byla sjednána ve výši 199,4 %. V červnu 2006 činila průměrná sazba úroků u spotřebitelských úvěrů 12,59%. Soud tedy uzavřel, že v tomto případě je zcela zřejmé, že RPSN nemůže odpovídat průměrným sazbám úrokových sazeb středně dlouhodobých úvěrů. Lze tak shledat, že sjednané RPSN u úvěru je vysoké a příčící se zjevně dobrým mravům. Tedy s ohledem na výše uvedené soud tuto smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou. Důvodem této neplatnosti je právě zjevný rozpor s dobrými mravy. Neplatné ujednání o úroku, resp. v daném případě o poplatku, pak nelze změnit (moderovat), neboť by tím nedošlo ke spravedlivému uspořádání práva povinností stran. Judikatura Soudního dvora EU zdůrazňuje, že je třeba zabránit dalšímu používání nemravných klauzulí ve smlouvách, které uzavírají poskytovatelé se spotřebiteli. Pokud by soud mohl měnit obsah smlouvy, mohlo by to vést k eliminaci odrazujícího účinku pro poskytovatele. Nelze připustit, aby poskytovatelé nabyli dojmu, že sice bude rozhodnuto o neplatnosti takových klauzulí, nicméně vnitrostátní soud může smlouvu v nezbytném rozsahu doplnit. To by totiž nevedlo k ničemu jinému, než že by poskytovatelé byli nadále podněcováni uvedené klauzule využívat namísto toho, aby byli vedeni se takových praktik střežit (viz např. rozsudek SDEU ze 14. 6. 2012, Banco Español de Crédito SA proti Joaquínovi Calderónovi Caminovi, C-618/10 nebo rozsudek SDEU ze 7. 11.2019, Kanyeba SA Nijs a Deroga, C-349/18 – C-351/18). S ohledem na výše uvedené je tedy rovněž nerozhodné, zda žalobkyně požaduje v žalobě poplatek nižší, neboť rozhodující pro posouzení platnosti či neplat