32 C 226/2025-32 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 14 248 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem v částce 80,81 Kč od , datum, do , datum, a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 14 248 Kč od , datum, do zaplacení. Nárok dle tvrzení žalobkyně vznikl tak, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, a to prostřednictvím internetových stránek společnosti , Jméno žalobkyně, ., www.kamali.cz, na základě které žalobkyně poskytla žalované částku 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit do 24 měsíců. Poplatek za poskytnutí úvěru činil 330 Kč, poplatek za expres výplatu 199 Kč, sms poplatek 49 Kč měsíčně, poplatek za bezpečnou splátku 99 Kč měsíčně, a úrok v částce 490 Kč byl splatný v rámci 2. - 8. splátky. RPSN činilo 37,55% ročně. Žalovaná uhradila částku 2 149 Kč, jinak přes výzvu žalobkyně ničeho. Před poskytnutím úvěru zkoumala žalobkyně úvěruschopnost žalované. Příjmy činily 34 000 Kč, výdaje 17 920 Kč, zbývající částka 16 080 Kč postačovala k úhradě splátek úvěru.2. Soud postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, ve znění rozhodném (dále jen o.s.ř.) a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, přičemž účastníci s postupem dle § 115a o.s.ř. projevili souhlas tím, že se ve stanovené lhůtě k výzvě soudu nevyjádřili (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), resp. žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila v podání ze dne , datum, .3. Jednotlivá skutková zjištění má soud za prokázaná z následujících důkazů:4. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva č. , hodnota, , na základě které žalobkyně poskytla žalované částku 10 000 Kč, která byla splatná v 24 měsíčních splátkách přičemž celková částka činila 17 551 Kč. RPSN činilo 49,2 %. Tato částka byla zaslána žalované dne , datum, na bankovní účet č. , č. účtu, . Součástí vypočteného RPSN nejsou další náklady, a to 330 Kč coby poplatek za poskytnutí, 1 Kč ověřovací poplatek, 199 Kč za expres výplatu, 49 Kč měsíčně za SMS servis, a 99 Kč měsíčně za bezpečnou splátku. Součástí smlouvy žádné další informace o schopnosti žalovaného úvěr splácet nebyly. Žalovaná uhradila celkem 2 149 Kč, a to dne , datum, částku 1 094 Kč a dne , datum, částku 1 055 Kč (zjištěno ze smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, , sazebníku, výpisů z běžného účtu , Jméno žalobkyně, ., kopie občanského průkazu žalované, výpisu čerpání).5. Dle žalobkyně žalovaná uvedla, že má příjem ve výši 22 000 Kč ze starobního důchodu. Příjmy ostatních členů domácnosti činí 50 000 Kč. Splátky jiných úvěrů uvedla ve výši 3 000 Kč. Dle úvěrové zprávy měla žalovaná dva dluhy, přičemž splátka činila 3 556 Kč. Příjmy žalované žalobkyně nijak neověřila. Karta klienta byla vyhotovena až dne , datum, , tedy v den podání žaloby (zjištěno z karty klienta, úvěrové zprávy).6. Žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne , datum, k úhradě částky 3 710 Kč s tím, že pokud tuto neuhradí, dojde k vymáhání celého dluhu. Žalobkyně následně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky dopisem ze dne , datum, s tím, že má uhradit celkem částku 14 248 Kč. Následně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne , datum, prostřednictvím právního zástupce (zjištěno z výzev k úhradě a z předžalobní výzvy k úhradě vč. podacích lístků).7. Z databáze ČNB o zápůjčních úrokových sazbách ARAD – spotřebitelské úvěry se podává, že v prosinci 2024 byl průměrný úrok u spotřebitelských úvěrů 8,63% ročně (zjištěno z databáze ČNB ARAD).8. Provedené listinné důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich souhrnu jako pravé a pravdivé, když nebyla zjištěna žádná okolnost, která by je zpochybňovala. Současně soud vychází ze skutečnosti, že karta klienta byla vyhotovena až dne , datum, .9. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:10. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne , datum, uzavřena úvěrová smlouva č. , hodnota, , na základě které žalobkyně poskytla žalované částku 10 000 Kč, která byla splatná v 24 měsíčních splátkách přičemž celková částka činila 17 551 Kč. Žalobkyně uvedla, že RPSN činilo 49,2%, soud však výpočtem zjistil, že RPSN činilo 77% a ve smlouvě tak bylo uvedeno chybně. Celková částka, kterou měla žalovaná za 24 měsíců uhradit, totiž i s dalšími poplatky činila 17 181 Kč. Žalobkyně nezjišťovala příjmy ani výdaje žalované. Tvrzené příjmy, aniž by doložila, že je žalovaná sdělila, když vyplývají z karty klienta datované až dne , datum, , nijak neověřila. Žalovaná uhradila celkem 2 149 Kč11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:12. Soud předmětnou smlouvu kvalifikoval jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění rozhodném, (dále jen „o.z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění rozhodném, (dále jen „ZSÚ“), neboť žalobkyně uzavírala smlouvu v postavení podnikatele, žalovaný v postavení spotřebitele.13. Podle § 580 odst. 1 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.14. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.16. Podle § 86 odst. 1, 2 ZSÚ poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.17. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.19. Shora cit. zákonná ustanovení v rámci implementace směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES zakotvují princip odpovědného půjčování („responsible lending“). Ústavní soud v souvislosti s tímto principem dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu (viz rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 4129/2018). Podle Ústavního soudu lze učinit závěr, že poskytovatel úvěru, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z judikatury citované tímto nálezem - jen samotný dlužník/spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Soudy proto poskytovatele úvěrů musí vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je splacení dluhu reálné výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli (viz cit. rozhodnutí). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je při zkoumání úvěruschopnosti taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit.20. Soud je tedy povinen zkoumat ex officio (§