32 C 59/2025-29 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 18 037,61 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75% z částky 8 323,87 Kč od , datum, do zaplacení a částky 133,07 Kč s odůvodněním, že mezi stranami sporu byla dne , datum, uzavřena distančním způsobem Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen Smlouva), na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr až do výše 39 900 Kč s možností postupného čerpání. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, přičemž příjmy žalované činily 27 799 Kč. Dále ověřila registry a informace ověřila přes službu , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Úvěr byl žalované vyplacen na účet č. , č. účtu, , a to dne , datum, v částce 8 000 Kč. Dále si žalovaná zvolila službu presto za poplatek 165 Kč. Úrok činil 1,02% denně z nesplacené jistiny. Jelikož byla žalovaná v prodlení se splácením, vypověděla ke dni , datum, žalobkyně smlouvu. Dlužná částka činí na jistině 7 999,96 Kč, na poplatku za vyplacené tranše 158,91 Kč, na smluvním úroku 9 713,74 Kč a na poplatku za službu presto 165 Kč.2. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den , datum, . Žalované bylo doručeno předvolání k tomuto jednání společně s žalobou včetně jejího doplnění do vlastních rukou fikcí doručení dle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění rozhodném (dále jen o.s.ř.) dne , datum, , tedy více než 10 dnů přede dnem prvního jednání, které se ve věci konalo. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání, k němuž byla řádně a včas předvolána, se bez omluvy nedostavila.3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř., když žalobkyně řádně omluvila svoji neúčast u jednání podáním ze dne , datum, a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti.4. Jednotlivá skutková zjištění má soud za prokázaná z následujících důkazů:5. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobkyně poskytla žalované dne , datum, peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Úvěr mohl být poskytnut až do výše 39 990 Kč. Poskytnuté prostředky byla žalovaná povinna splatit v denních splátkách, první splatné 30. dne od poskytnutí úvěru. Úroková sazba byla sjednání ve výši 1,016% denně. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou do , datum, . Žalovaná byla povinna zaplatit základní poplatek ve výši 1 Kč coby ověřovací platbu (zjištěno ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, sdělení , právnická osoba, ze dne , datum, , autorizace ověření totožnosti).6. Žalobkyně ověřila příjem žalované, a to výpisem z bankovního účtu žalované, pouze příjmové položky. Vycházela z doložených příjmů želované 27 799 Kč. Jako výdaje uvedla 8 000 Kč, na bydlení, 10 000 Kč na další půjčky, nezbytné výdaje 2 000 Kč a další výdaje 1 000 Kč. Počet osob v domácnosti uvedla 3. Dokument nebyl nikým podepsán (zjištěno z identifikovaných příjmů, obecných principů posuzování a filosofie společnost, výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, .).7. Z databáze ČNB o zápůjčních úrokových sazbách ARAD - úvěry z kreditních karet se podává, že v dubnu 2024 byl průměrný úrok u kreditních úvěrů 24,78 % ročně (zjištěno z databáze ČNB ARAD - statistika úrokových sazeb).8. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky dopisem ze dne , datum, , adresovaným na adresu trvalého bydliště žalované (zjištěno z výzvy k úhradě před podáním žaloby, podacího lístku).9. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:10. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě níž žalobkyně poskytla žalované úvěr ve celkové výši 8 000 Kč poté, co žalovaná uhradila 1 Kč coby kontrolní platbu. Žalovaná se zavázala společně se smluvním úrokem ve výši 1,016 % denně vrátit žalobkyni v pravidelných splátkách. Žalovaná neuhradila ničeho. Před poskytnutím úvěru žalobkyně zkoumala příjmy žalované, které činily 27 799 Kč. K výdajům uvedla částku 13 000 Kč, dokument nebyl nikám podepsán a není zřejmé, kdo a kdy jej vytvořil, údaje nebyly nijak ověřeny a doloženy.11. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil následovně:12. V první řadě je třeba uvést, že soud předmětnou smlouvu kvalifikoval jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění rozhodném, (dále jen „o.z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění rozhodném, (dále jen „ZSÚ“), neboť žalobkyně uzavírala smlouvu v postavení podnikatele, žalovaný v postavení spotřebitele.13. Soud se dále zabýval tím, zda byla splněna povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, což je soud povinen zkoumat ex officio (§ 86 ZSÚ).14. Podle § 580 odst. 1 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.15. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.16. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.17. Podle § 86 odst. 1, 2 ZSÚ poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.18. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.19. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.20. Shora cit. zákonná ustanovení v rámci implementace směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES zakotvují princip odpovědného půjčování („responsible lending“). Ústavní soud v souvislosti s tímto principem dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu (viz rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 4129/2018). Podle Ústavního soudu lze učinit závěr, že poskytovatel úvěru, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z judikatury citované tímto nálezem - jen samotný dlužník/spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Soudy proto poskytovatele úvěrů musí vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je splacení dluhu reálné výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli (viz cit. rozhodnutí). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je při zkoumání úvěruschopnosti taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit.21. Soud je tedy povinen zkoumat ex officio (§ 87 odst. 1 ZSÚ, ve znění účinném od , datum, ), zda věřitel dostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost spo