40 C 277/2025-28 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se domáhá na žalovaném zaplacení dlužné částky z titulu spotřebitelského úvěru. Tvrdí, že mezi ní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena úvěrová smlouva, na základě které byl žalovanému poskytnut bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal uhradit dlužnou částku včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši , částka, ve 24měsíčních splátkách. Součástí smlouvy byly i volitelné služby, za které byly účtovány další poplatky, mimo jiné za expres výplatu, bezpečnou splátku a SMS servis. Úvěr byl žalovanému vyplacen dne , datum, na účet uvedený ve smlouvě. Žalovaný hradil pouze některé splátky, a to konkrétně: dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, . Celkem tak žalovaný uhradil částku , částka, . Dne , datum, a , datum, žalovaný využil tzv. korunový odklad, kdy uhrazením částky , částka, došlo k prodloužení splatnosti aktuální splátky o jeden měsíc. Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil své závazky řádně a včas, byla mu dne , datum, zaslána výzva k úhradě celé dlužné částky před zesplatněním úvěru. Na tuto výzvu žalovaný nereagoval.2. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval usnesením žalovaného, aby se ve lhůtě mu poskytnuté vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil jej, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Tato výzva byla žalovanému doručena fikcí doručení ve smyslu § 49 o.s.ř. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě.3. Z provedených důkazů soud učinil následující skutková zjištění.4. Žalovaný se žalobkyní uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru s ID žádostí o úvěr č. , hodnota, . Nedílnou součástí smlouvy byly též úvěrové podmínky. Žalovanému byl téhož dne na základě smlouvy poskytnut úvěr ve výši , částka, , který mu byl vyplacen na jeho bankovní účet, celkově byl povinen zaplatit , částka, , přičemž tato částka nezahrnovala poplatky za doplňkové služby. Za poskytnutý úvěr byl žalovanému v souladu s úvěrovými podmínkami účtován poplatek ve výši , částka, a poplatek za službu expres vyplacení ve výši , částka, , byla sjednána doplňková služba SMS servis za , částka, měsíčně, ověřovací poplatek v částce , částka, , poplatek za Bezpečné splácení , částka, měsíčně. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců, roční procentní sazba nákladů činila 49.2 % (zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, včetně úvěrových podmínek, sazebník poplatků).5. Žalovaný vyplnil kartu klienta, do které uvedl, že jeho měsíční příjem činí , částka, , příjem ostatních členů domácnosti , částka, , splátky jiným společnostem činí , částka, . Byla provedena lustrace v SOLUS, CRIBIS, NRKI a IRIS. Žalovaná předložila metodiku hodnocení posouzení klienta (kopie karty klienta z , datum, ).6. Žalovanému bylo vyplaceno , částka, dne , datum, (opis výpisu proplacení smlouvy).7. Žalovaný na úvěr uhradil částku , částka, (tabulka výpis čerpání, splátek a úhrad).8. Žalovanému byla zaslána výzva k úhradě (výzva z , datum, a , datum, , podací archy).9. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva, nechť uhradí nejpozději do , datum, částku , částka, (předžalobní výzva z , datum, , podací archy).10. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu věci.11. Z uvedených listinných důkazů vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě shora uvedené smlouvy č. , hodnota, peněžní prostředky ve výši , částka, , které měl žalovaný vrátit za podmínek dle smlouvy spolu s poplatky, což neučinil. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně dovozovala z údajů poskytnutých na zákaznické kartě a z výpisů z nebankovních registrů.12. Po právní stránce soud věc posoudil takto.13. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), a ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalované poskytnuty finanční prostředky. Žalovaný čerpal uvedený úvěr a zavázal se jej uhradit dle podmínek určených ve smlouvě.14. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru posouzením úvěruschopnosti spotřebitele se rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.15. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.17. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, pak dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. Avšak Soudní dvůr EU ve svém rozsudku č. C-679/18, ze dne , datum, , rozhodl, že je povinností vnitrostátního soudu, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“19. Podle § 580 odst. 1 o. z. platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.20. Podle § 588 o. z. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.21. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.22. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.23. Mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalovaný povinen splatit dohodnutou částku. Co se týče schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, pak právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného dovozovala z údajů poskytnutých na zákaznické kartě, vyplněné žalovaným a z výpisu z nebankovních registrů. Další důkazy, kterými by prokázala náležitou odbornou péči, kterou k posouzení úvěruschopnosti přistupovala, soudu nedoložila. Na základě těchto skutečností byla půjčka žalovanému poskytnuta. Na tomto místě soud konstatuje, že je předpokládána taková obezřetnost úvěrujícího, že poskytovatel úvěru nespoléhá toliko na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale je-li to nezbytné, i dále nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Z žalobkyní předložených důkazů však nevyplývá, že by tato povinnost byla adekvátně splněna. Naopak má soud za prokázané, že žalobkyně tuto zákonnou povinnost splnila pouze formálně ve formě vyplnění zákaznické kart