43 C 75/2025-45 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaný nesplnil povinnost uhradit dluh vyplývající ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne , datum, mezi žalovaným a společností , jméno FO, (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně) jež na žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovaným postoupila. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, v konečné výši , částka, . Žalovaný se zavázal úvěr uhradit nejpozději do , datum, . Zároveň však žalobkyně tvrdila, že po zohlednění dílčích plateb, které žalovaný zaplatil je právě částka , částka, zbývající dlužnou částkou, jejíhož zaplacení se žalobkyně domáhá. Žalobkyně vůbec netvrdila ale nedokládala, jaké splátky a kdy žalovaný zaplatil. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena dne , datum, , právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek. Až po podání žaloby žalobkyně vzala co do částky , částka, žalobu zpět, a to podáním ze dne , datum, , když uvedla, že tuto částku žalovaný zaplatil před podáním žaloby. Soud tak ve smyslu § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř. řízení výrokem I., co do částky , částka, s úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 12,75 % p.a. od , datum, do zaplacení, zastavil, aniž by zjišťoval stanovisko žalovaného, neboť se tak stalo před jednáním ve věci. K posuzování úvěruschopnosti žalovaného se žalobkyně vyjádřila tak, že tuto zkoumala předchůdkyně zejména lustrací v nebankovních registrech SOLUS, ISIR, CEE, NRKI, BRKI a současně v kombinaci s žalovaným doložitelnými příjmy a výdaji.2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že uzavřel s právní předchůdkyní úvěrovou smlouvu, dne , datum, , na základě které mu byl poskytnut úvěrový rámec až do výše , částka, . Dne , datum, došlo k uzavření dodatku ke smlouvě, kterým došlo k navýšení úvěrového rámce o dalších , částka, . Žalovaný namítal, že žalobkyně mu poskytla finanční prostředky bez toho, aniž by jakkoliv zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet. Současně dále uvedl, že úroková míra na úvěr poskytnutá a RPSN 262,91% jsou za hranicí mravnosti a má tak za to, že uzavřená smlouva je pro tyto důvody absolutně neplatná. Žalovaný tvrdil a dokládal, že celkem již zaplatil částku , částka, , požadoval, aby tato byla započtena na jistinu úvěru.3. Jednání bylo nařízeno na den , datum, . Žalobkyně se z jednání omluvila. Žalovanému doručeno předvolání k tomuto jednání do vlastních rukou dne , datum, . Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Proto bylo jednáno v nepřítomnosti účastníků ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř, lhůta k přípravě byla zachována.4. Po provedeném dokazování má soud za prokázány následující skutečnosti.5. Společnost , Anonymizováno, žalovaný dne , datum, uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru, v níž se společnost , Anonymizováno, zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše úvěrového limitu , částka, a žalovaný se zavázal tuto částku spolu se sjednaným úrokem 8,5 % měsíčně vrátit nejpozději do , datum, , přičemž celkově na úvěr uhradí v případě čerpání plné výše úvěrového limitu částku , částka, , a to za splnění podmínek smlouvy. RPSN činilo 262,91 %. Žalovaný dodatky měnil výši úvěrového limitu až do výše , částka, (zjištěno z: smlouva o revolvingovém úvěru , datum, , dodatky o navýšení úvěrového limitu z , datum, a , datum, , obchodní podmínky společnosti , Anonymizováno, ).6. Žalovaný vyčerpal částku , částka, (přehled přijatých plateb od společnosti Ferratum z dokladu žalovaného za období , datum, –, datum, )7. Žalovaný zaplatil na účet právní předchůdkyně žalobkyně částku , částka, (doklady o splacených částkách, výpisy z účtu žalovaného , právnická osoba, provedené buď jménem žalovaného nebo jménem , jméno FO, a výpis z účtu od , datum, do , datum, žalovaného s platbami ve prospěch , Anonymizováno, ).8. Právní předchůdkyní žalobkyně byla vystavena faktura na minimální částku k úhradě , částka, s poznámkou zůstatek po poslední platbě; , částka, (faktura společnosti č. 4561464Ferratum s datem splatnosti , datum, ).9. Dne , datum, uzavřela společnost Ferratum Bank p.l.c. coby postupitel s žalobkyní coby postupníkem smlouvu o postoupení pohledávky, jíž byla pohledávka za žalovaným převedena na žalobkyni (zjištěno z: smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky z , datum, ).10. Žalovaný úvěr ani přes upomínku nezaplatil. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne , datum, (zjištěno z: předžalobní upomínky ze dne , datum, , podací lístek).11. Po právní stránce soud věc posoudil takto.12. Aktivní legitimace žalobkyně ve věci pak vyplynula z platně uzavřených smluv o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 a násl. o. z.13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 87 odst. 1 výše uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru pak dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Avšak Soudní dvůr EU ve svém rozsudku č. C-679/18, ze dne 5. 3. 2020, rozhodl, že je povinností vnitrostátního soudu, „…aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“16. Soud je tedy s odkazem na uvedené rozhodnutí Soudního dvora EU povinen zkoumat ex officio, zda právní předchůdkyně žalobkyně, která žalovanému úvěr poskytla, dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného. Ze žalobkyní předložených důkazů však nevyplývá, že by tuto svou povinnost splnila, neboť k posuzování úvěruschopnosti vůbec nedošlo. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně na jednání nařízené na den , datum, neodstavila, nemohl ji soud v tomto smyslu poučit dle § 118a 1 a 3 o. s. ř., ačkoliv byla vyzývána soudem k doložení důkazů a tvrzení. Žalobkyně si je v rámci své žalobní praxe nutnosti doložení těchto skutečností, zajisté vědoma. Dle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 18. prosince 2014 CA Consumer Finance, C-449/13, však platí, že „(…) pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“ Žalobkyně neposkytla soudu k posuzování úvěruschopnosti žádné důkazy, kromě vlastních modelů vycházejících z možných pravděpodobnostních predikcí. Soud neobdržel nic, co by vypovídalo o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně měla informace o tom, jaké byly příjmy či výdaje žalovaného.17. Z uvedených důvodů soud práva a povinnosti mezi účastníky posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, který by byl proto v souladu s § 2991 o.z. povinen žalobkyni vrátit poskytnutou částku.18. Ohledně splatnosti tohoto typu nároku z bezdůvodného obohacení Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, . V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z.. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2017, s. 436-440).19. Soud posoudil smlouvu jako absolutně neplatnou od samého počátku, jako celek z důvodu nezkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Jako absolutně neplatnou by smlouvu soud posoudil i s ohledem na výši úroků, poplatků, RPSN, dle ust. § 2395 o.z.20. Dle § 588 věty prvé zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále je