60 C 108/2025-23 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, domáhá po žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, . Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem 2 970 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru 12 270 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 4 800 Kč v 60 týdenních splátkách po 454,50 Kč. Žalovaný splácel nepravidelně a do podání žaloby uhradil 4 000 Kč. Žalobkyně se tedy žalobou domáhá zbývající částky 23 270 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od data následujícího po splatnosti poslední splátky, tedy od 2. 10. 2023.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání nařízenému na , datum, se bez omluvy nedostavil, ač mu byla žaloba spolu s předvoláním k jednání a s poučením o následcích nedostavení se doručena fikcí dne , datum, . Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující:4. Dne , datum, byla mezi účastníky řízení podepsána smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě smlouvy byl žalovanému výplatou v hotovosti poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit v 60týdenních splátkách po 454,50 Kč, a to včetně úroku 2 970 Kč, poplatku za zpracování a doručení úvěru 12 270 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek 4 800 Kč. (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, )5. Žalovanému byly informace o úvěru poskytnuty na formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. (zjištěno z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, )6. Žalobkyně se žalovaným před uzavřením smlouvy vyplnila evidenční kartu klienta, ve které jsou vedle osobních a kontaktních údajů žalovaného uvedené informace o jeho příjmech a výdajích. Jako zaměstnavatel je uvedena společnost , právnická osoba, , pozice skladník, smlouva uzavřena dobu určitou do , datum, a jako zdroj příjmů mzda ve výši 36 606 Kč. Mezi výdaji je uvedený výdaj na bydlení ve výši 4 872 Kč a blíže nespecifikované výdaje ve výši 4 620 Kč. Disponibilním zůstatkem žalovaného tak měla být částka ve výši 27 114 Kč. (zjištěno z evidenční karty klienta ze dne , datum, )7. V červnu 2022 dostal žalovaný na mzdě celkem 28 798 Kč, a to od společnosti , právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, a , právnická osoba, . (zjištěno z bankovního výpisu pro červen 2022)8. Žalovaný splácel poskytnutý úvěr v nepravidelných platbách neodpovídajících splátkám sjednaným ve výše uvedené smlouvě. Celkem takto žalobkyni uhradil 4 000 Kč. (zjištěno z přehledu předpisů a plateb)9. Dne , datum, byla vyhotovena předžalobní výzva. Žalobkyně však nedoložila, že by tato výzva byla žalovanému odeslána. Předložený přehled odeslaných výzev není potvrzený poskytovatelem poštovních služeb a nelze jej tedy považovat za doklad o odeslání výzvy. (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne , datum, včetně přehledu odeslaných výzev)10. Soud provedené důkazy hodnotil podle § 132 o. s. ř. a po právní stránce věc posoudil následovně:11. Mezi žalovaným a žalobkyní byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), a ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč.12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 87 odst. 1 výše uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru pak dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Avšak Soudní dvůr EU ve svém rozsudku č. C-679/18, ze dne 5. 3. 2020, rozhodl, že je povinností vnitrostátního soudu, „…aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“15. Soud je tedy s odkazem na uvedené rozhodnutí Soudního dvora EU povinen zkoumat ex officio, zda žalobkyně dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného. Z předložených důkazů však nevyplývá, že by tuto povinnost žalobkyně řádně splnila. Žalobkyně soudu předložila evidenční kartu klienta s výše uvedenými údaji o příjmech a výdajích žalovaného. Avšak nijak nedoložila, že ověřovala věrohodnost uvedených údajů, zejména zda jí skutečně byla předložena pracovní smlouva žalovaného, jeho mzdový výměr. Z bankovního výpisu předloženého žalovaným však zaměstnavatel uvedený v Evidenční kartě klienta zjištěn nebyl, naopak bylo zjištěno, že mzda byla v červnu 2022 žalovanému zasílána více subjekty, které však nebyly žalovaným při zjišťování jeho příjmů vůbec uvedeny. Žalobkyně řádně nezjistila, zda je žalovaný u těchto společností zaměstnán, či zde pracuje pouze brigádně. Žalobkyně tak úvěr vyplatila, aniž by splnění podmínky úvěruschopnosti žalovaného skutečně ověřila.16. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně se k jednání nedostavila, a soud jí tak nemohl poučit ve smyslu § 118a o. s. ř., muselo být vycházeno pouze z předložených důkazů.17. Dle § 588 věty prvé o. z., platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.18. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.19. Soud má za prokázané, že žalovaný uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě mu byla vyplacena částka ve výši 15 000 Kč. V řízení ovšem nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Ve světle již zmiňovaného rozsudku Soudního dvora EU č. C-679/18 ze dne 5. 3. 2020, tak soud z úřední povinnosti toto posoudil jako důvod způsobující absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatil, a je proto v souladu s § 2991 o. z. povinen žalobkyni vydat částku 11 000 Kč, tedy rozdíl mezi vyplacenou částkou 15 000 Kč a již uhrazenou částkou 4 000 Kč.20. O příslušenství pohledávky bylo rozhodnuto v souladu s § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně nedoložila doručení výzvy k úhradě požadované částky a žalovaný byl k vydání bezdůvodného obohacení vyzván teprve doručením žaloby dne 3. 11. 2025. Následující den nastala podle § 1958 odst. 2 o. z. splatnost dluhu a od následujícího dne, tedy 4. 11. 2025, je žalovaný s vrácením bezdůvodného obohacení v prodlení.21. Z těchto důvodů soud zamítl žalobu v rozsahu uvedeném ve výroku II. tohoto rozsudku. Ve zbylé části soud žalobě vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku, když procesně úspěšnější žalované v řízení vzhledem k její pasivitě žádné náklady nevznikly.23. Lhůtu k plnění soud určil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.