9 C 139/2025-42 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení částky , částka, s příslušenstvím, jako nesplaceného úvěru. Dle žalobních tvrzení žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, ) uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úrok ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala společně s jistinou uhradit i smluvní úvěr , Anonymizováno, předhůzky žalobkyně postoupila pohledávku dne , datum, na žalobkyni. Předžalobní výzva byla zaslána dne , datum, .2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci rozhodoval v souladu s § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout pouze na základě předložených listinných důkazů a účastníci s tímto postupem souhlasili, když nesdělili svůj nesouhlas s ním k výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř.4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:5. Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně dne , datum, uzavřel smlouvu o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala, že peníze vrátit v , Anonymizováno, splátkách po , částka, . Úvěr byl poskytnut s úrokem 191,8 %. (zjištěno ze smlouvy o úvěru, výpisu z účtu).6. Pohledávka byla dne , datum, postoupena ze společnosti , právnická osoba, na žalobkyni. Uvedené bylo žalované oznámeno dne , datum, (zjištěno z smlouvy o postoupení pohledávek, dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek, seznamu postoupených pohledávek).7. Žalovaná byla dne , datum, zaslána předběžní výzva, aby uhradila dlužnou částku (zjištěno z předžalobní výzvy a podacího lístku).8. Žalobkyně předložila k důkazu rovněž obchodní podmínky, z těchto důkazů však soud nezjistil žádné skutečnosti relevantní pro rozhodnutí ve věci.9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:10. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla sjednána smlouva o úvěru dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) Žalovaný uzavřel úvěrovou smlouvu v postavení spotřebitele a žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele. Smlouva podléhá režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění.11. Podle ust. § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěryschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěryschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěryschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet. Podle ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěryschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen mínusem za prodej majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Dle ust. § 87 odst. 1 věta první zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná.13. Jak plyne z citovaného ustanovení, poskytovatel úvěru má jednoznačnou zákonnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, neboť součástí jeho odborné péče je přezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele. Předpokládána je taková obezřetnost úvěrujícího, že poskytovatel nespoléhá toliko na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje musí prověřit, příp. si je nechá od žadatele doložit.14. Dlužno také podotknout, že soud má z úřední povinnosti zjišťovat, zdali byla před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumána úvěruschopnost spotřebitele jakožto úvěrovaného subjektu (viz články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS).15. Směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48 /ES ze dne , datum, v čl. 8 uvádí, že je důležité, aby trh nabízel dostatečný stupeň ochrany spotřebitele, a zajistil tak důvěru spotřebitelů. V čl. 23 pak uvádí, že o zvláštní druh úvěrových smluv je však současně, v zájmu zajištění náležité úrovně ochrany spotřebitele a bez nadměrného zatížení věřitele nebo případně zprostředkovatele úvěru, vhodné omezit požadavky na předsmluvní informace podle této směrnice s přihlédnutím ke zvláštní povaze těchto smluv. Výklad těchto ustanovení pak obsahuje rozsudek soudního dvora ze dne , datum, , sp. zn. C-679/18 jehož výrok zní: články 28 a 3 směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48 /ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady 87/102/EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že k vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto čl. 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 /ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.16. Z uvedeného tedy vyplývá, že bez ohledu na ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je soud povinen zkoumat porušení předsmluvní povinnosti věřitele prověřovat úvěruschopnost spotřebitele z moci úřední, nikoliv pouze k námitce spotřebitele. Uvedený závěr též vyplývá z usnesení Ústavního soudu Pl. ÚS 3/20 ze dne , datum, , kterým Ústavní soud vyjádřil názor, že ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. není ustanovením, které lze v otázce posouzení úvěruschopnosti aplikovat, neboť v tomto směru musí soud postupovat podle čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48 /ES a nikoliv podle § 87 zákona č. 250/2016 Sb.17. Žalobkyně sice v řízení konkrétním způsobem tvrdila, jakým způsobem zkoumala její právní předchůdkyně úvěruschopnost žalované, ale uvedená tvrzení žádným způsobem nedoložila. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz, že byl zkoumán příjem žalované, jeho výdaje nebo skutečnost, zda se nachází v bankovních či nebankovních registrech. V projednávaném případě bylo v souladu se standardem odborné péče úvěrujícího na místě provést relativně důkladné prověření schopnosti žalované splácet úvěr, tj. zjištění a ověření údajů o jeho příjmové, ale i výdajové stránce. Žalobkyně však tento standard odborné péče nedodržela. V poměrech projednávaného případu tak soud provedené prověření úvěruschopnosti žalovaného shledal nedostatečným.18. V návaznosti na výše uvedené tak soud úvěrovou smlouvu posoudil jako neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného nedostatečným způsobem zkoumala a adekvátně ji neprověřila (k této problematice srov. také např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 a Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ).19. Dle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním s právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.20. V návaznosti na výše uvedené soud práva a povinnosti účastníků řízení vyhodnotil jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného ve výši poskytnuté a nesplacené jistiny úvěru v částce , částka, .21. Splatnost dlužné částky soud stanovil v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, který požaduje splatnost „v době přiměřené možnostem úvěrovaného“, a to od doručení předžalobní výzvy. Žalobkyně zaslala žalované předběžní výzvu dne , datum, , soud zohlednil zákonnou třídenní domněnku doby dojití a má za to, že předžalobní výzva se dostala do dispozice žalované dne , datum, . Žalobkyně v předžalobní výzvě neposkytla žalované žádnou další lhůty pro úhradu dlužné částky.22. Žalovaná v řízení nevznesla žádná tvrzení o svých momentálních poměrech, která by umožňovala stanovit přiměřenou výši a splatnost případných nových spláte