15 C 245/2025-17 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně žalobou uplatnila nárok na zaplacení částky 29 187,23 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 25. 4. 2024 mezi účastníky řízení, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému po předchozím prověření jeho úvěruschopnosti peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet formou 12 měsíčních splátek po 3 590,52 Kč. Celkem měl žalovaný zaplatit 43 086,24 Kč. Splatnost pohledávky byla 27. 3. 2025. Žalovaný se zavázal v souladu s uzavřenou smlouvou splatit poskytnutou částku spolu se smluvním úrokem ve výši 4 187,23 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou částky dne 28. 3. 2025. Právní předchůdkyně žalobkyně předmětnou smlouvu platně postoupila dne 12. 12. 2024 na žalobkyni. Tato skutečnost byla právní předchůdkyní žalobkyně žalovanému oznámena dne 25. 4. 2025. Žalovaný od uzavření smlouvy neuhradil žalobkyni ničeho, a to ani na základě předžalobní upomínky ze dne 16. 4. 2025. V žalobě žalobkyně sama uvedla, že kdyby soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobkyně, aby tento nárok v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Nárok žalobkyně tedy sestává z jistiny ve výši 25 000 Kč a smluvního úroku ve výši 4 187,23 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, zůstal ve věci nečinný.3. Ve věci soud rozhodoval bez jednání ve smyslu ust. § 115a o. s. ř., když žalobkyně s rozhodnutím bez jednání výslovně souhlasila, jak plyne ze závěru žalobního návrhu (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu č. l. 3 spisu) a žalovaný souhlasil fikcí, když se k výzvě soudu, zda souhlasí s daným postupem (usnesení s výzvou na č. l. 11 spisu), ve stanovené lhůtě nevyjádřil.4. V řízení soud prováděl dokazování listinnými důkazy, přičemž všechny provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti v souladu s § 132 o. s. ř. Veškeré důkazy vzájemně korespondovaly z hlediska skutkového i časového. V řízení dále nevyplynula žádná skutečnost, která by zavdávala příčinu pochybovat o pravosti a věrohodnosti listinných důkazů, ostatně nic takového v řízení nebylo ani tvrzeno. Jednotlivá skutková zjištění, v rozsahu potřebném pro rozhodnutí soud učinil následovně:5. Dne 25. 4. 2024 byla mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému jako spotřebiteli úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s poplatkem za úvěr ve výši 4 410,32 Kč formou 12-ti měsíčních splátek po 3 590,52 Kč. Celkem měl žalovaný splatit 43 086,24 Kč (zjištěno ze smlouvy o úvěru splatném ve splátkách č. , hodnota, ze dne 25. 4. 2024 mezi , právnická osoba, a žalovaným).6. Žalovanému byl úvěr ve výši 25 500 Kč vyplacen dne 25. 4. 2024 převodem na bankovní účet (zjištěno z potvrzení o platbě).7. Žalovaný byl k zaplacení dluhu několikrát právní předchůdkyní žalobkyně upomenut (zjištěno z upomínky ze dne 25. 1. 2025, opakované výzvy k úhradě ze dne 24. 2. 2025 a předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne 27. 3. 2025).8. Smlouva o úvěru, resp. pohledávka z ní pramenící za žalovaným, byla platně postoupena dne 12. 12. 2024 (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek a dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o postoupení pohledávek mezi společností , právnická osoba, a , Jméno žalobkyně, .). To bylo žalovanému oznámeno dne 16. 4. 2025 (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 4. 2025).9. Žalovanému byla dne 16. 4. 2025 prostřednictvím právní zástupkyně žalobkyně odeslána předžalobní výzva k úhradě dlužné částky s příslušenstvím (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 16. 4. 2025 včetně podacího archu).10. Žalobkyně doposud neevidovala žádné platby od žalovaného.11. Na základě zjištění učiněných z předložených listin byl soudem zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný dne 25. 4. 2024 uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru, na základě níž poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit spolu se smluvním úrokem ve výši 4 187,23 Kč formou 12 měsíčních splátek po 3 590,52 Kč. Žalovaný však dlužnou částku neuhradil včas. Z důvodu prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky se žalovaný dostal 28. 3. 2025 do prodlení. Právní předchůdkyně pohledávku platně postoupila na žalobkyni dne 12. 12. 2024. To bylo žalovanému oznámeno dne 16. 4. 2025. Stejného dne byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou, ničeho však neuhradil.12. Soud provedené důkazy hodnotil podle § 132 o. s. ř. a po právní stránce věc posoudil následovně:13. Mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění rozhodném (dále „o. z.“), a ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 7 000 Kč. Žalovaný čerpal uvedený úvěr a zavázal se jej splatit do 14. 11. 2023 spolu s poplatkem za tento úvěr.14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Podle § 87 výše uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru pak dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.16. Soud je tedy s odkazem na uvedená ustanovení povinen zkoumat ex officio, zda žalobkyně (její právní předchůdkyně) dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného. Z důkazů předložených žalobkyní však nevyplývá, že by tuto povinnost splnila.17. Soud žalobkyni nevyzýval žalobkyni k doplnění tvrzení a důkazů ohledně zkoumání úvěruschopnosti podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění rozhodném (dále jen „o. s. ř.“), zejména, aby uvedla jaké konkrétní informace svědčící o schopnosti žalovaného splácet úvěr před uzavřením smlouvy získala, a to především z důvodu, že sama žalobkyně navrhla, aby soud, pokud neuzná nárok žalobkyně z titulu uzavření spotřebitelské smlouvy, posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, tedy sama strana žalobní si byla vědoma toho, že z žaloby a založených důkazů nevyplývá splnění povinnosti poskytovatele úvěru, a to dostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Soudu je zároveň z úřední činnosti známo, že žalobkyně na základě zaslané výzvy dle § 118a o. s. ř. zpravidla neuvádí nové skutečnosti a důkazy ohledně zkoumání úvěruschopnosti. I kdyby však žalobkyně doložila a prokázala zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, soud by shledal smlouvu jako absolutně neplatnou i za této okolnosti, a to s ohledem na nemravné úroky, sjednané v předmětné smlouvě. Zápůjční úroková sazba činila 114,73 % a RPSN celkem 199,10 %.18. K tomu, aby bylo správně vyhodnoceno, zda je žalovaný schopen splácet předmětný úvěr, nelze pouze vycházet z veřejně dostupných registrů, ale je třeba porovnat příjmy a výdaje s ohledem na vypočtenou pravděpodobnost dodržení splácení tohoto závazku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.07.2025, sp. zn. 33 ICdo 101/2025). Za takové situace pak žalobkyně na základě předložených podkladů nemohla při vynaložení náležité odborné péče dospět k závěru, že je žalovaný schopen předmětný úvěr splácet (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023). K tomu, aby byla prokázána úvěruschopnost žalovaného tedy nestačí, že žalobkyně nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem p