21 C 28/2026-22 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, domáhá po žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, tj. společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, (dále jen „původní věřitel“), který následně pohledávku postoupil na společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“). Na základě uvedené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve 20 000 Kč na dobu neurčitou, přičemž žalovaný se zavázal splácet každý měsíc úrok (40 % p. m. z jistiny) přirostlý za uplynulé období s tím, že jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Žalovaný však úrok řádně nesplácel a je v prodlení. Žalovaná částka se skládá z nesplacené jistiny úvěru 20 000 Kč, nesplacené části smluvního úroku za první měsíc čerpání úvěru v kapitalizované výši 8 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně které je v prodlení, tj. částka 8 280 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek. Žalovaný nezaplatil ničeho žalobkyni, jejímu právnímu předchůdci ani původnímu věřiteli a žalobkyně se tedy žalobou domáhá uvedených částek a dále zákonného úroku z prodlení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání nařízenému na 11. 3. 2026 se bez omluvy nedostavil, ač mu byla žaloba spolu s předvoláním k jednání a s poučením o následcích nedostavení se doručena fikcí do datové schránky dne , datum, . Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující:4. Dne , datum, byla mezi žalovaným a původním věřitelem uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se původní věřitel zavázal, že žalovanému poskytne prostředky až do výše 50 000 Kč. Úvěr byl sjednán na dobu neurčitou. Rovněž byl sjednán úrok s úrokovou sazbou ve výši 40 % měsíčně a také smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je úvěrovaný v prodlení. Dne , datum, byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalobkyně doložila OP žalovaného a stejně tak jeho žádost, kde se uvádí, že jeho měsíční příjem je 20 314 Kč a jeho měsíční výdaje činí částku 4 860 Kč. Úvěr byl dne , datum, zesplatněn (vše zjištěno ze žádosti o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, , smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , všeobecných obchodních podmínek, souhlasu se zpracováním osobních údajů, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, potvrzení o provedené platby 20 000 Kč dne , datum, na účet č.: , č. účtu, , kopie občanského průkazu žalovaného, oznámení o zesplatnění úvěru ze dne , datum, ).5. Dne , datum, byla mezi původním věřitelem a právním předchůdcem žalobkyně uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na jejímž základě došlo i k postoupení předmětné pohledávky s žalovaným. Následně dne , datum, byla mezi žalobkyní a právním předchůdcem žalobkyně uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na jejímž základě došlo i k postoupení předmětné pohledávky s žalovaným. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno a zároveň byl vyzván k úhradě dlužné částky (vše zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi , Anonymizováno, ze dne , datum, včetně seznamu postupovaných pohledávek, smlouvy o postoupení pohledávky mezi , právnická osoba, . ze dne , datum, včetně seznamu postupovaných pohledávek, výzvy k úhradě před podáním žaloby a oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, včetně potvrzení o odeslání).6. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by žalobkyni, jejímu právnímu předchůdci nebo původnímu věřiteli cokoliv uhradil.7. Soud provedené důkazy hodnotil podle § 132 o. s. ř. a po právní stránce věc posoudil následovně:8. Mezi žalovaným a původním věřitelem byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále „o. z.“), a ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč.9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 87 odst. 1 výše uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru pak dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Avšak Soudní dvůr EU ve svém rozsudku č. C-679/18, ze dne 5. 3. 2020, dospěl k závěru, že je povinností vnitrostátního soudu, „…aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“12. Soud je tedy s odkazem na uvedené rozhodnutí Soudního dvora EU povinen zkoumat ex officio, zda původní věřitel dostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného. Z předložených listinných důkazů však nevyplývá, že by původní věřitel tuto povinnost splnil. Původní věřitel ani neprovedl lustraci žalovaného v dostupných evidencích (ISIR, registr exekucí etc.) a neseznámil se s poměrem celkových měsíčních příjmů a nákladů žalovaného. Sice doložil žádost, která tyto informace obsahovala, avšak nijak je neověřil Původní věřitel tak úvěr žalovaného vyplatil, aniž by splnění podmínky úvěruschopnosti žalovaného skutečně ověřil. Žalobkyně soudu nepředložila žádné listiny prokazující výši příjmů a výdajů žalovaného v době posuzování žádosti o úvěr.13. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně se k jednání nedostavila, a soud jí tak nemohl poučit ve smyslu § 118a o. s. ř., muselo být vycházeno pouze z předložených důkazů.14. Dle § 588 věty prvé o. z., platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.15. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Soud má za prokázané, že žalovaný uzavřel smlouvu o úvěru, na jejímž základě čerpal peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. V řízení ovšem nebylo prokázáno, že by původní věřitel dostatečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Ve světle již zmiňovaného rozsudku Soudního dvora EU č. C-679/18 ze dne 5. 3. 2020, tak soud z úřední povinnosti toto posoudil jako důvod způsobující absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatil a je proto v souladu s § 2991 o. z. povinen žalobkyni částku 20 000 Kč vydat.17. Navíc, i kdyby původní věřitel řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného, soud dospěl k závěru, že sjednaná výše úrokové sazby (40 % měsíčně, tedy 480 % ročně) je zjevně v rozporu s dobrými mravy, když průměrná roční úroková sazba spotřebitelských úvěrů činila v době sjednání smlouvy (tedy v lednu , Anonymizováno, ) 9,23 % (viz https://www.cnb.cz/arad - „MCLIRSNCCXRATPECM“). Sjednaný úrok tak více než 52 násobně převyšuje výše uvedenou úrokovou sazbu a v souladu s ustálenou judikaturou je zjevně v rozporu s dobrými mravy (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2007 sp. zn. 33 Odo 236/200