21 C 359/2025-19 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky 47 370 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní. Žalobkyně dne , datum, poskytla žalovanému úvěr na účet žalovaného. Žalovaný však úvěr nesplácela řádně a včas, pročež žalobkyně celý úvěr dne , datum, zesplatnila. S ohledem na to, že žalovaný ničeho neuhradil, požadovala žalobkyně úhradu částky celkem 47 370 Kč, která se skládá z nesplacené jistiny 30 000 Kč, ze smluvního úroku ve výši 40 % měsíčně, tj. 12 000 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny, tj. částka 5 370 Kč. Žalobkyně se dále domáhala zákonného úroku z prodlení. Žalovaný však ničeho nezaplatil ani na základě předžalobní výzvy ze dne , datum, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání nařízenému na 11. 3. 2026 se bez omluvy nedostavil, ač mu byla žaloba spolu s předvoláním k jednání a s poučením o následcích nedostavení se doručena fikcí dne , datum, . Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující:4. Dne , datum, byla mezi žalovaným a žalobkyní uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky celkem ve výši 30 000 Kč, a to v platbě provedené dne , datum, a zaslané na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalobkyně dále doložila kopii občanského průkazu a řidičského průkazu žalovaného a jeho výpis z účtu č. , č. účtu, za dobu od , datum, až , datum, . Smlouvou byla ujednána úroková sazba ve výši 40 % měsíčně a smluvní pokuta v případě prodlení ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je úvěrovaný v prodlení (vše zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , potvrzení o provedené platbě dne , datum, - , částka, na účet č. , č. účtu, , kopie občanského řidičského průkazu žalovaného a výpisu účtu žalovaného u , Anonymizováno, za měsíc květen , Anonymizováno, , za měsíc červenec , Anonymizováno, ).5. Žalobkyně úvěr dne , datum, zesplatnila a žalovaný byl vyzván z úhradě dlužné částky. Znovu byl následně vyzván výzvou před podáním žaloby ze dne , datum, , a to do tří dnů, neuhradila však ničeho (vše zjištěno z oznámení o zesplatnění spotřebitelského úvěru ze dne , datum, bez dokladu o zaslání a výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, včetně potvrzení o podání doporučené zásilky).6. Další důkazy soud neprovedl a nehodnotil (smlouva o postoupení pohledávek mezi , právnická osoba, a , právnická osoba, . a. , Anonymizováno, ze dne , datum, ), neboť neměly vztah k předmětu řízení, když žalobkyní je stále společnost , Anonymizováno7. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by žalobkyni cokoliv uhradil.8. Soud provedené důkazy hodnotil podle § 132 o. s. ř. a po právní stránce věc posoudil následovně:9. Mezi žalovaným a žalobkyní byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále „o. z.“), a ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 87 odst. 1 výše uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru pak dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Avšak Soudní dvůr EU ve svém rozsudku č. C-679/18, ze dne 5. 3. 2020, dospěl k závěru, že je povinností vnitrostátního soudu, „…aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“13. Soud je tedy s odkazem na uvedené rozhodnutí Soudního dvora EU povinen zkoumat ex officio, zda žalobkyně dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného. Z předložených listinných důkazů však nevyplývá, že by žalobkyně tuto povinnost splnila řádně. Žalobkyně úvěruschopnost žalovaného nezkoumala a úvěr žalovanému vyplatila, aniž by splnění podmínky úvěruschopnosti žalovaného skutečně řádně ověřila. Žalobkyně soudu sice předložila výpis z účtu žalovaného z období května – července , Anonymizováno, , avšak řádně nezkoumala výši příjmů a výdajů žalovaného v době posuzování žádosti o úvěr ani nedoložila výpisy z dostupných evidencí.14. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně se k jednání nedostavila, a soud jí tak nemohl poučit ve smyslu § 118a o. s. ř., muselo být vycházeno pouze z předložených důkazů.15. Dle § 588 věty prvé o. z., platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.16. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Soud má za prokázané, že žalovaný uzavřel smlouvu o úvěru, na jejímž základě čerpal peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. V řízení ovšem nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostatečně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Ve světle již zmiňovaného rozsudku Soudního dvora EU č. C-679/18 ze dne 5. 3. 2020, tak soud z úřední povinnosti toto posoudil jako důvod způsobující absolutní neplatnost předmětné smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatil a je proto v souladu s § 2991 o. z. povinen žalobkyni částku 30 000 Kč vydat.18. Navíc, i kdyby žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, soud dospěl k závěru, že sjednaná výše úrokové sazby (40 % měsíčně, tedy 480 % ročně) je zjevně v rozporu s dobrými mravy, když průměrná roční úroková sazba spotřebitelských úvěrů činila v době sjednání smlouvy (tedy v říjnu , Anonymizováno, ) 8,53 % (viz https://www.cnb.cz/arad - „MCLIRSNCCXRATPECM“). Sjednaný úrok tak více než 56 násobně převyšuje výše uvedenou úrokovou sazbu a v souladu s ustálenou judikaturou je zjevně v rozporu s dobrými mravy (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2007 sp. zn. 33 Odo 236/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Ujednání o úroku není od smlouvy o úvěru oddělitelné, neboť žalobkyně by k uzavření smlouvy bez ujednání o takto vysoké úrokové sazbě pravděpodobně nepřistoupila. Proto i kdyby žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, tak by soud posoudil takto sjednaný úrok jako ujednání dle § 1813 o. z., což by rovněž způsobilo neplatnost celé úvěrové smlouvy.19. O příslušenství pohledávky bylo rozhodnuto v souladu s § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení však soud odvodil od předžalobní výzvy ze dne , datum, , přičemž touto výzvou byl žalovaný poprvé prokazatelně vyzván k vydání předmětné částky, a o které platí domněnka doby dojití dle § 573 o. z. dne , datum, (neboť zásilka byla podána až dne , datum, ). Ve výzvě byla stanovena lhůta k úhradě 3 dny a žalovaný tak měl plnit nejpozději do , datum, , od dalšího dne je tedy žalovaný v prodlení a žalobkyni náleží úrok z prodlení v zákonné výši.20. Z těch