21 C 51/2026-22 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky 60 793 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní. Na základě uvedené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr až do výše 79 700 Kč. Žalovaný celkem čerpal částku 128 000 Kč v období od , datum, do , datum, . Žalovaný však zaplatil na jistinu pouze částku 93 556,75 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, pročež žalobkyně smlouvu o úvěru vypověděla. Žalovaný ničeho dalšího nezaplatil a žalobkyně se tedy žalobou domáhala částky 60 793 Kč, která představuje nesplacenou jistinu a z částky 34 443,25 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru 576,66 Kč, smluvní úrok 25 489,31 Kč, poplatek za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 273,98 Kč a smluvní pokutu 9,8 Kč. Žalobkyně se dále domáhala zákonného úroku z prodlení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání nařízenému na 15. 4. 2026 se bez omluvy nedostavil, ač mu byla žaloba spolu s předvoláním k jednání a s poučením o následcích nedostavení se doručena fikcí dne , datum, . Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující:4. Dne , datum, byla mezi žalovaným a žalobkyní uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky až do výše , částka, , přičemž konec platnosti doby kreditního rámce měl nastat dne , datum, . Celková výše poplatku za vyplacení tranše úvěru činila 1,99 % z čerpané částky, RPSN činilo 1264,35 % a denní úrok činil 0,866 %. První splátka byla splatná dne , datum, (vše zjištěno z informací pro spotřebitele, údajů o poskytovateli spotřebitelském úvěru, , Anonymizováno, , souhlasu se zpracováním osobních údajů, autorizace ověření totožnosti, všeobecných obchodních podmínek , Anonymizováno, , a smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, vč. předpisu denních splátek).5. Příjem žalovaného činil částku 41 965 Kč, přičemž žalovaný uváděl částku 32 000 Kč. Výdaje byly uvedeny jako na půjčky 6 000 Kč, na bydlení 7 000 Kč a ostatní nezbytné 5 000 Kč (zjištěno z identifikovaných příjmů žalovaného, , Anonymizováno, výpisu a výpisu o posouzení úvěruschopnosti).6. Žalovaný čerpal v období od , datum, do , datum, celkem částku 128 000 Kč a žalobkyni uhradil celkem částku 93 556,75 Kč (zjištěno z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli a tvrzení žalobkyně).7. Žalovaný byl vyzván k okamžitému zaplacení celého dluhu ve výši 70 793 Kč. Žalovanému byla následně zaslána i předžalobní výzva ze dne , datum, (vše zjištěno z výzvy ze dne , datum, zasílané žalovanému na e-mail a výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, včetně potvrzení o podání doporučené zásilky).8. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by žalobkyni cokoliv, krom uhrazené částky ve výši 93 556,75 Kč, uhradil.9. Soud provedené důkazy hodnotil podle § 132 o. s. ř. a po právní stránce věc posoudil následovně:10. Mezi žalovaným a žalobkyní byla dne , datum, uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále „o. z.“), a ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky celkem ve výši 128 000 Kč.11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 87 odst. 1 výše uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru pak dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Avšak Soudní dvůr EU ve svém rozsudku č. C-679/18, ze dne 5. 3. 2020, dospěl k závěru, že je povinností vnitrostátního soudu, „…aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“14. Soud je tedy s odkazem na uvedené rozhodnutí Soudního dvora EU povinen zkoumat ex officio, zda žalobkyně dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného. Z předložených listinných důkazů však nevyplývá, že by žalobkyně tuto povinnost splnila řádně. Žalobkyně sice zjistila, že příjem žalovaného dle jeho tvrzení činí částku 32 000 Kč a dle žalobkyně částku 41 965 Kč, avšak žádný bankovní výpis žalobkyně nedoložila. Výpis posouzení úvěruschopnosti ani neobsahoval informaci, že by žalobkyně žalovaného v dostupných evidencích (ISIR, registr exekucí etc.) prověřila. Žalobkyně se ani řádně neseznámila s celkovými náklady žalovaného, kdy v listině výpis o posouzení úvěruschopnosti jsou výdaje uvedeny jako na půjčky 6 000 Kč, na bydlení 7 000 Kč a ostatní nezbytné 5 000 Kč, ale tyto částky nejsou nijak podložené a soudu není zřejmé, zda se vůbec s výdaji žalovaného žalobkyně seznámila. Žalobkyně úvěruschopnost žalovaného nezkoumala vážně a opravdově, úvěr žalovanému vyplatila, aniž by splnění podmínky úvěruschopnosti žalovaného skutečně řádně ověřila. Žalobkyně soudu nepředložila žádné listiny prokazující výši příjmů a výdajů žalovaného v době posuzování žádosti o úvěr ani výpisy z dostupných evidencí.15. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně se k jednání nedostavila, a soud jí tak nemohl poučit ve smyslu § 118a o. s. ř., muselo být vycházeno pouze z předložených důkazů.16. Dle § 588 věty prvé o. z., platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.17. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.18. Soud má za prokázané, že žalovaná uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě čerpala peněžní prostředky ve výši 128 000 Kč. V řízení ovšem nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostatečně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Ve světle již zmiňovaného rozsudku Soudního dvora EU č. C-679/18 ze dne 5. 3. 2020, tak soud z úřední povinnosti toto posoudil jako důvod způsobující absolutní neplatnost předmětné smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatil a je proto v souladu s § 2991 o. z. povinen žalobkyni částku 34 443,25 Kč vydat, neboť částku 93 556,75 Kč již uhradil.19. Navíc, i kdyby žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, soud dospěl k závěru, že sjednaná výše úrokové sazby (0,866 % měsíčně, tedy 316,09 % ročně) je zjevně v rozporu s dobrými mravy, když průměrná roční úroková sazba spotřebitelských úvěrů činila v době sjednání smlouvy (tedy v září 2024) 8,70 % (viz https://www.cnb.cz/arad - „MCLIRSNCCXRATPECM“). Sjednaný úrok tak více než 36 násobně převyšuje výše uvedenou úrokovou sazbu a v souladu s ustálenou judikaturou je zjevně v rozporu s dobrými mravy (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2007 sp. zn. 33 Odo 236/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Ujednání o úroku není od smlouvy o úvěru oddělitelné, neboť žalobkyně by k uzavření smlouvy bez ujednání o takto