40 C 357/2025-20 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se podanou žalobou ze dne , datum, domáhala na žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že uzavřela se žalovaným dne , datum, prostřednictvím komunikace na dálku smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalovanému revolvingový spotřebitelský úvěr do výše , částka, . Na základě smlouvy byla žalovanému na jeho účet převedena dne , datum, částka , částka, . Žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, tuto povinnosti nesplnil, dostal se do prodlení a byl opakovaně upomínán, úvěr byl proto prohlášen za splatný ke dni , datum, , o čemž byl žalovaný vyrozuměn e-mailovou zprávou z téhož dne. Žalobkyně se tak domáhá zaplacení částky , částka, jako jistiny, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši , částka, , smluvního úroku ve výši , částka, a smluvní pokuty ve výši , částka, a zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci postupoval dle ust. § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila, žalovaný se k tomuto postupu v určené lhůtě nevyjádřil a soud tak předpokládal jeho souhlas (ust. § 101 odst. 4 o.s.ř.).4. Po provedeném dokazování soud zjistil následující:5. Účastníci uzavřeli dne , datum, prostřednictvím komunikace na dálku smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalovanému revolvingový spotřebitelský úvěr do výše , částka, . Na základě smlouvy byla žalovanému na jeho účet převedena dne , datum, částka , částka, . Žalovaný nesplnil svou smluvní povinnost řádně hradit dohodnuté splátky, úvěr byl proto prohlášen za splatný ke dni , datum, , o čemž byl žalovaný téhož dne vyrozuměn (smlouva o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. , hodnota, , oznámení o zesplatnění úvěru).6. Po právní stránce soud věc posoudil takto:7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném zvýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 87 odst. 1 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Žalobkyně uzavřela smlouvu jako podnikatel a žalovaný byl při uzavření smlouvy v postavení spotřebitele, smlouvu je tedy třeba posoudit dle ust. § 2395 o.z. a zároveň podle ust. § 1810 a násl. o.z. a podle zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně tedy byla povinna dle ust. § 86 odst. 1 zákona před uzavřením smlouvy posoudit spotřebitelovu schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, v případě nezbytnosti též nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobkyně neprokázala, že dostála své povinnosti vyplývající ze shora uvedeného ustanovení zákona. Předloženými listinnými důkazy není prokázáno její tvrzení, že si řádným způsobem zjišťovala schopnost žalované poskytnutý úvěr ve lhůtě splatnosti uhradit. Vzhledem k tomu, že jednání proběhlo bez účasti žalobkyně, nemohl soud vůči ní postupovat dle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. a vyzvat ji k označení důkazů k prokázání jejího žalobního tvrzení, že před uzavřením smlouvy splnila svou zákonnou povinnost zjistit úvěruschopnost žalovaného. Soud proto vycházel z předložených listinných důkazů a dospěl k závěru, že toto žalobní tvrzení žalobkyně neprokázala.10. Směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48 /ES ze dne 23. dubna 2008 v čl.8 uvádí, že důležité, aby trh nabízel dostatečný stupeň ochrany spotřebitele, a zajistil tak důvěru spotřebitelů. V čl. 23 pak uvádí, že o zvláštní druh úvěrových smluv je však současně, v zájmu zajištění náležité úrovně ochrany spotřebitele a bez nadměrného zatížení věřitele nebo případně zprostředkovatele úvěru, vhodné omezit požadavky na předsmluvní informace podle této směrnice s přihlédnutím ke zvláštní povaze těchto smluv.11. Výklad těchto ustanovení pak obsahuje rozsudek soudního dvora ze dne 5. března 2020, C-679/18 jehož výrok zní: Články 28 a 3 Směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48 /ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, ve vnitrostátní právo, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto čl. 23. Články 28 a 3 Směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.12. Ze shora uvedeného vyplývá, že bez ohledu na ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je soud povinen zkoumat porušení předsmluvní povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele z moci úřední, a nikoliv pouze k námitce spotřebitele. Uvedený závěr též vyplývá z usnesení Ústavního soudu Pl. ÚS 3/20, z něhož vyplývá, že ustanovení § 87 zákona není ustanovením, které lze v otázce posouzení úvěruschopnosti aplikovat, neboť v tomto směru musí soud postupovat podle čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48 /ES, a nikoliv podle § 87 zákona č. 250/2016 Sb.13. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Dle § 2993 o.z. plnila-li strana bez platného závazku, má právo na vrácení svého plnění. Bylo-li plněno z obou stran, každí ze stran může požadovat na vydání svého plnění druhou stranou.15. Soud posoudil smlouvu jako absolutně neplatnou od samého počátku, jako celek, neboť dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení neprokázala, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, nesplnila tak povinnosti pro ni vyplývající ze zákona. Předmětná smlouva tak byla od počátku absolutně neplatná a žalovaný se tak na úkor žalobkyně bez právního důvodu obohatil ve smyslu § 2991 o. z. a poskytnutou částku nevrátil, žalobkyně tak má právo na vrácení toho, co plnila.16. Soud má za prokázané, že žalovanému byla poskytnuta částka , částka, , která je bezdůvodným obohacením žalovaného, neboť jde o majetkový prospěch získaný bez právního důvodu, který je žalovaný povinen žalobkyni vrátit. V této části tedy bylo žalobě vyhověno, a to včetně zákonného úroku z prodlení od , datum, , neboť žalovaný byl vyzván k úhradě této částky ke dni , datum, . Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta, neboť nárok na zaplacení této částky představující příslušenství úvěru by mohla žalobkyně uplatnit pouze v případě platně uzavřené smlouvy o úvěru.17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, když procesně úspěšnějšímu žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.