60 C 101/2025-52 – Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně, spol. , právnická osoba, ., IČO: , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně“) uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o , právnická osoba, č. , hodnota, (dále jen „smlouva“), na jejímž základě žalovaný získal úvěr ve výši 157 000 Kč a zavázal se jej splatit se sjednaným úrokem 15,99 % ročně, měsíčním poplatkem za pojištění ve výši 247 Kč a dalšími poplatky. Jelikož žalovaný porušil své smluvní povinnosti a úvěr nesplácel řádně, když uhradil pouze 128 106,15 Kč, využila právní předchůdkyně svého práva a úvěr dne , datum, zesplatnila. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru a příslušenství. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené dne , datum, mezi právní předchůdkyní a žalobkyní.2. Žalovaný byl v řízení nečinný, ve věci neposkytl žádné vyjádření.3. Ve věci je dán cizí prvek, když žalovaný je občanem Polska. Soud proto určil svoji pravomoc k projednání této věci dle čl. 7 odst. 1 písm. a/ nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12.12.2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, dle kterých platí, že (cit.) „Osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nárok ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn“ tak, že je příslušný k rozhodnutí tohoto sporu, neboť žalovaný měl svůj závazek splnit v místě sídla banky, tedy v Praze 4.4. Rozhodným právem je právo české, a to dle čl. 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17.6.2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), dle něhož platí, že „Smlouva se řídí právem, které si strany zvolí“, neboť právní předchůdkyně si s žalovaným jako rozhodné zvolili české právo v čl. 17. produktových podmínek pro osobní úvěry , právnická osoba, .5. Soud ve věci postupoval dle § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila, žalovaný se v určené lhůtě k tomuto postupu nevyjádřil a soud tak předpokládal jeho souhlas (§ 101 odst. 4 o.s.ř.).6. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena dne 2. 6. 2021 smlouva rychlé o půjčce, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 157 000 Kč. Ve smlouvě si smluvní strany ujednaly, že žalovaný bude úvěr splácet v pravidelných 96měsíčních splátkách po 3 156 Kč spolu s úrokem ve výši 15,99 % ročně. (viz smlouva rychlé o půjčce včetně akceptace návrhu smlouvy o rychlé půjčce, produktových podmínek a VOP). Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, dosud uhradil pouze částku ve výši 128 106,15 Kč. Právní předchůdkyně proto využila svého práva a úvěr dne , datum, zesplatnila. Právní předchůdkyně zaslala žalovanému prohlášení o okamžité splatnosti dluhu, jehož součástí byla i výzva k uhrazení dlužné částky ve výši 131 629,72 Kč. (viz prohlášení o okamžité splatnosti úvěru a výpis ze spotřebitelského úvěru).7. Stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, a to především na základě údajů poskytnutých žalovaným, který dle svého tvrzení dosahoval měsíčního čistého příjmu 19 454 Kč a dle svých tvrzení jeho měsíční výdaje činily 1 Kč, přičemž žalobkyně vycházela z výdajů dle svých odhadů s názvem „regionální náklady“ ve výši 7 112 Kč. Dále právní předchůdkyně zkoumala bonitu žalovaného jakožto klienta prostřednictvím svého počítačového systému a také nahlížela do registrů dlužníků (viz protokol o ověření úvěruschopnosti klienta, CBL výpis).8. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. (viz oznámení o postoupení pohledávky vč. podacích archů).9. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. (viz předžalobní výzvy včetně podacích archů).10. Z pohledu práva platí u smluv o úvěru následující: podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zákoník“), platí, že „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ V § 2397 obč. zákoníku je stanoveno, že „Úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá“ a dle § 2399 odst. 1 obč. zákoníku platí, že „Úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.“ Dle § 1970 obč. zákoníku platí, že „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Ustanovení § 588 obč. zákoníku určuje, že „Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.“11. Ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon“), stanoví, že „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ Dle § 87 odst. 1 zákona platí, že „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“12. Dle čl. 8 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“) platí, že „Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ V čl. 23 této směrnice je uvedeno, že „Členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.“13. Na základě výše uvedených skutečností vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalovanému poskytla na základě smlouvy úvěr ve výši 157 000 Kč a že z čerpaného úvěru žalovaný zaplatil částku 128 106,15 Kč. Dále má soud za prokázané, že na základě smluv o postoupení pohledávky se žalobkyně namísto právní předchůdkyně stala oprávněnou osobou k vymáhání nároků plynoucích z úvěru vůči žalovanému. Dále však musí soud zhodnotit 2 otázky, a to: (i) zda právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného a (ii) na jakou částku má žalobkyně vůči žalovanému nárok.14. Soud má za to, že neplatnost při nedostatečném posuzování úvěruschopnosti je neplatností absolutní dle § 588 obč. zákoníku, jak ostatně plyne i z rozhodnutí Soudního dvora EU sp. zn. C679/18 ze dne 5.3.2020 o tom, že „Články 8 a