25 C 157/2015-329 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 6. 5. 2015 (a následně několika samostatnými podáními rozšířenou na částku 2 288 500 Kč s příslušenstvím) domáhá po žalovaných zaplacení částky uvedené ve výroku s tvrzením, že 2. žalovaný dne 28. 6. 2013 způsobil vozidlem , SPZ, (dále jen Audi), jehož vlastníkem a provozovatelem je 1. žalovaný, škodu na zdraví, věcech a ušlém výdělku , jméno FO, (dále jen 1. poškozený), a dále škodu na zdraví a věcech , jméno FO, (dále jen 2. poškozený). Jak vyplývá z rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 24. 4. 2014, 2. žalovaný způsobil škodu tím, že dne 28. 6. 2013 řídil po předchozí konzumaci alkoholických nápojů vozidlo Audi a čelně se střetl s protijedoucím vozidlem , Anonymizováno, (dále jen Škoda), které řídil 2. poškozený. Při dopravní nehodě došlo k těžkému zranění všech tří osob. 2. žalovaný svým jednáním porušil ust. § 11 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. K vozidlu Audi 1. žalovaný neuzavřel k datu nehody povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, proto žalobkyni vznikla povinnost podle ust. § 24 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb. (dále jen zákon) poskytnout poškozeným v plné výši plnění za škodu způsobenou 2. žalovaným, za kterou nesou oba žalovaní odpovědnost. Žalobkyně má podle ust. § 24 odst. 8 zákona právo proti tomu, kdo odpovídá za škodu podle odstavce 2 písm. a) a b) zákona, na náhradu toho, co za něho plnila, včetně nákladů na jinou osobu pověřenou žalobkyní vyřízením případu a poskytnutím plnění poškozenému nebo uplatněním nároku (regresní náhradu).2. V průběhu řízení byla soudem řešena zásadní sporná otázka, zda 1. žalovaný s pojišťovnou uzavřel či neuzavřel dohodu o pozdější splatnosti pojistného (do 31. 5. 2013). Tato otázka byla vyřešena mezitímním rozsudkem tohoto soudu ze dne 19. 12. 2017, č.j. 2C 157/2015 – 214, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2018, č. j. 62 Co 135/2018 – 251. Soud dospěl k závěru, že žaloba proti oběma žalovaným je zcela po právu, když byla vyvrácena námitka 1. žalovaného, že vozidlo Audi bylo ke dni nehody u , Anonymizováno, pojištěno z hlediska odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Stejně tak soud neshledal důvodnou obranu 2. žalovaného spočívající v tvrzení, že nevěděl o tom, že vozidlo Audi, které dne 28. 6. 2013 řídil a měl pronajato od společnosti , právnická osoba, ., nebylo pojištěno a nemohl to zjistit ani při vynaložení veškeré opatrnosti. Uvedené závěry soudů obou stupňů se nezměnily ani v dovolacím řízení, neboť Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 16. 1. 2019, č.j. 23 Cdo 4170/2018 – 282 dovolání 1. žalovaného odmítl. Následně byla odmítnuta také jeho ústavní stížnost (usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 23. 4. 2019, sp. zn. III. ÚS 901/19).3. Protože právní základ nároku proti oběma žalovaným je v plném rozsahu dán, zabýval se soud pouze jeho výší. Žalobkyně tvrdila, že oběma poškozeným a dále Zdravotní pojišťovně , Anonymizováno, , Anonymizováno, a , Anonymizováno, zaplatila v souvislosti s nehodou ze dne 28. 6. 2013 z garančního fondu celkovou částku 2 288 500 Kč, která sestává z mnoha dílčích plnění za dobu od 28. 6. 2013 do 26. 9. 2017 (datum posledního rozšíření žaloby).4. 1. žalovaný k výši nároku nejprve uvedl, že je možné, že některé položky, z nichž sestává žalovaná částka, bude rozporovat. V průběhu dokazování k výši škody však 1. žalovaný žádné konkrétní námitky k jednotlivým platbám žalobkyně nevznesl, trval pouze na tom, aby žalobkyně prokázala, že platby uvedené v žalobě provedla. V závěrečném návrhu uvedl, že s ohledem na okolnosti případu ponechává rozhodnutí na úvaze soudu. Vyjádřil se tak pouze k požadavku žalobkyně na náhradu nákladů řízení, kdy požádal soud, aby zohlednil skutečnost, že žalobkyně disponuje vlastním právním oddělením a je otázkou, zda náklady na právní zastoupení advokátem byly vynaloženy účelně. Žalobkyně podávala žalobu sama, až teprve v průběhu řízení se nechala právně zastoupit, byť má vlastní zdroje a právní zastoupení advokátem nepotřebuje.5. 2. žalovaný poukázal na obecné aspekty případu s tím, že při nehodě došlo ke změně života několika lidí, a pokud by žalobě bylo vyhověno, přidala by se k tomu změna v životě obou žalovaných. Částka požadovaná žalobkyní je likvidační, přičemž nová právní úprava v obdobném případě výši nároku žalobkyně limituje. Je pravdou, že tento případ nespadá pod tuto změnu zákona, ale byl by tu určitý prostor pro moderaci ze strany soudu, kdy podle novelizované právní úpravy a důvodové zprávy k ní má být vycházeno z toho, aby nárok přiznaný žalující straně nebyl pro žalovanou stranu likvidační. 2. žalovaný také uvedl, že byl v době nehody přesvědčen o tom, že vozidlo, které řídil, je pojištěno. Navíc zde byly zmatky i ohledně zaplacení pojistného, způsobené pojišťovnou. K otázce náhrady nákladů řízení se 2. žalovaný připojil k argumentaci 1. žalovaného.6. K obraně 2. žalovaného ohledně moderace přiznávané částky žalobkyně uvedla, že pro právní posouzení nároku je rozhodné znění zákona ke dni škodní události. Ke změně zákona, o které se žalovaný zmínil, sice došlo, ale je zde návaznost i na další změny a na jiná opatření, proto tuto změnu nelze automaticky vztáhnout i na období předchozí. K otázce případného snížení náhrady nákladů řízení (či jejich nepřiznání) postupem podle ust. § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) žalobkyně uvedla, že tato věc již byla v minulosti řešena dovolacím soudem. Kromě toho posuzovaný případ je právě tou věcí, kde bylo právní zastoupení advokátem nezbytné, když pracovník žalobkyně nemůže zajistit její dostatečnou ochranu.7. Z předchozího dokazování (které jej již uzavřeno vydáním mezitímního rozsudku a soud své skutkové závěry opakuje jen proto, aby byly dány do souvislosti s předmětem sporu) je dán skutkový závěr o tom, že dne 28. 6. 2013 došlo ke střetu vozidla Audi, řízeného 2. žalovaným s vozidlem značky Škoda, řízeného poškozeným , jméno FO, . 2. žalovaný byl v souvislosti s tímto nehodovým dějem odsouzen, neboť došlo k těžkému zranění poškozeného , jméno FO, a ke vzniku škody na jeho věcech a dále ke vzniku škody na majetku a zdraví poškozeného , jméno FO, , který byl v době nehody spolujezdcem ve vozidle Audi. Vozidlo Audi bylo přitom v rozhodném období provozováno 1. žalovaným. 2. žalovaný byl pravomocným rozsudkem uznán vinným, že dopravní nehodu ze dne 28. 6. 2013 způsobil, přičemž soud vzal za prokázané, že podle zprávy , adresa, , ve které byl žalovaný po nehodě hospitalizován, byla jeho krev vyšetřena biochemií s výsledkem 1,1 g/kg alkoholu v krvi. Protože údaj z biochemického vyšetření vzorku krve nebyl pro posouzení míry ovlivnění alkoholem použitelný, nemohl soud dospět k závěru, že příčinou nehody bylo též ovlivnění alkoholem. Přesto soud dovodil, že 1. žalovaný řídil vozidlo Audi v době, kdy byl ovlivněn alkoholem. 2. žalovaný dne 28. 6. 2013 uzavřel se společností , právnická osoba, . smlouvu, na základě které měl vozidlo Audi v nájmu v době od 28. 6. 2013 do 30. 6. 2013. K výbavě automobilu patřil mj. technický průkaz a doklad o pojištění – tzv. zelená karta, přičemž z tohoto dokladu pro 2. žalovaného vyplývalo, že předmětné vozidlo bylo pro dobu od 4. 12. 2012 do 3. 12. 2013 pojištěno (že zde bylo uzavřeno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla). Otázka existence (respektive v tomto případě neexistence) platně sjednaného pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla byla potom vyřešena shora citovaným mezitímním rozsudkem ze dne 19. 12. 2017. Žalobkyně potom dopisem ze dne 4. 11. 2014 uplatnila u obou žalovaných nárok na náhradu nákladů léčení , jméno FO, a , jméno FO, , a to právě z důvodu, že k vozidlu Audi nebylo v době nehody sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Obdobnou výzvu adresovala žalovaným dopisem ze dne 27. 6. 2014 (jde o další dílčí plnění). Žalobkyně poté upozornila oba žalované v dopise ze dne 14. 4. 2015 na to, že poškozeným z nehody vyplatila určité částky a vyzvala je k zaplacení celkové částky , částka, s tím, že nebude-li zaplacena, bude tuto částku vymáhat soudní cestou. Zásilku přitom žalobkyně odeslala žalovaným doporučeně (poštovní podací arch).8. Soud v řízení provedl dokazování k výši škody jednotlivými listinami, a protože žádnou z nich žalovaní nesporovali, skutkový závěr z každé z nich samostatně (zejména pro jejich množství) neučinil. Z těchto listin obecně plyne, že se týkají těch odškodnění, která byla následně proplacena žalobkyní poškozenému , jméno FO, (prostřednictvím společnosti , Anonymizováno, ) a jeho zdravotní pojišťovně (, právnická osoba, ) a dále poškozenému , jméno FO, a jeho zdravotní pojišťovně (, Anonymizováno, ). V těchto listinách, které byly s oběma stranami podrobně probrány při dokazování, nebyly nalezeny žádné nesrovnalosti (případně byly chybějící listiny žalobkyní při dalších jednání dokládány a opět probrány se stranami) a poté, co byla žalovaným poskytnuta mo