21 C 205/2020-11 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 15. 10. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 675 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku s tvrzením, že žalovaný nedostál své povinnosti platit televizní poplatky za období od září 2019 do ledna 2020. Žalobkyně vyzvala žalovaného, aby uhradil dlužnou částku, žalovaný však svou povinnost ani v dodatečně stanovené lhůtě nesplnil. Žalobkyně je proto oprávněna požadovat po žalovaném úrok z prodlení, který žalobkyně kapitalizovala, a to od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do dne podání žaloby. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle ust. § 115a o. s. ř., kdy žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, a žalovaná se na výzvu nevyjádřila, měl soud za to, že souhlasí (ust. § 101 odst. 4. o. s. ř.), a proto k projednání věci nenařizoval jednání. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o.s.ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. Na základě listinných důkazů založených ve spise dospěl soud ke skutkovým zjištěním, že žalovaný byl jakožto odběratel elektřiny připojený k distribuční soustavě nepřihlášený v evidenci poplatníků televizního poplatku v souladu s ust. § 3 odst. 4 zák. č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ zákon o rozhlasových a televizních poplatcích“) žalobkyní vyzván, aby žalobkyni do 30 dnů ode dne doručení výzvy zaslal čestné prohlášení o tom, že není poplatníkem televizního poplatku, jinak bude žalobkyní zařazen do evidence poplatníků s povinností hradit televizní poplatky (zjištěno z výzvy ze dne 23. 4. 2019 k přihlášení poplatníka a doručenky k této výzvě). Žalovaný ve stanovené lhůtě žalobkyni čestné prohlášení nezaslal, proto byl v srpnu 2019 zařazen do evidence poplatníků televizních poplatků (zjištěno z oznámení o zařazení do evidence poplatníků televizních poplatků ze dne 28. 8. 2019 a z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne 16. 9. 2020) Žalovaný televizní poplatky řádně a včas nehradil, čímž mu za období od září 2019 do ledna 2020 vznikl dluh ve výši 675 Kč, proto byl žalobkyní vyzván k úhradě dluhu (zjištěno z upomínek k zaplacení dlužných televizních poplatků ze dne 15. 3. 2020, 27. 5. 2020 a 15. 7. 2020 včetně doručenek). 5. Ze skutkových zjištění vyplývá skutkový závěr, že žalovanému vznikla na základě přihlášení poplatníka televizního poplatku povinnost hradit televizní poplatek. Žalovaný za období od září 2019 do ledna 2020 nehradil tento poplatek řádně a včas, a proto mu vznikla povinnost uhradit žalobkyni dlužnou částku. 6. Podle ust. § 3 odst. 4 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích jestliže je fyzická nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud České televizi po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. 7. Podle ust. § 6 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích činí měsíční výše televizního poplatku 135 Kč. 8. Podle ust. § 7 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. 9. Podle ust. § 10 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 10. Žalovaný je v souladu s ust. § 3 odst. 4 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích poplatníkem televizního poplatku s povinností platit televizní poplatek. Výše televizního poplatku činí v souladu s ust. § 6 zákona částku 135 Kč, tento poplatek je žalovaný dle ust. § 7 odst. 2 téhož zákona povinen platit měsíčně, a to nejpozději patnáctého dne prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí. Jelikož žalovaný v období od září 2019 do ledna 2020 nezaplatil poplatky v celkové výši 675 Kč, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 11. Žalovaný se ocitla v prodlení s plněním peněžitého závazku, proto soud přiznal žalobkyni rovněž úrok z prodlení ve smyslu ust. § 1968 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. z.“) ve spojení s ust. § 1970 o. z., a to ve výši stanovené dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, ve znění pozdějších předpisů, s tím, že žalobkyně úrok z prodlení kapitalizovala a jeho celková výše tedy činí 60,29 Kč. 12. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a dále nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 2 úkony právní služby po 200 Kč (ust. § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ vyhláška“, jejíž aplikace vyplývá z ust. § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř., a to písm. a) uvedeného ustanovení; převzetí a příprava zastoupení a písm. d) uvedeného ust.; návrh ve věci samé, když jejich výše je dána § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky) a 2 náhradami hotových výdajů po 100 Kč (ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky). Celkové náklady žalobkyně ve výši 1 126 Kč (zahrnující ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů a výše zmíněný soudní poplatek) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Z úřední činnosti je soudu známo, že žaloby podávané žalobkyní se v obdobných případech liší pouze údaji o žalovaném, výší dlužné částky a datem její splatnosti. Jde fakticky o formulář, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické, nejedná se tedy o žádný individuální rozbor případu, a to ani po skutkové ani po právní stránce. Nepochybně tak jde o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b vyhlášky.