26 C 43/2018-159 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobci se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 2. 2. 2018 domáhali po soudu, aby nahradil projev vůle žalované s odůvodněním, že žalobci jsou osobami oprávněnými dle ust. § 4 zákona č. 229/1991 Sb., zákona o půdě a mají nárok na převedení náhradního pozemku ve vlastnictví státu od žalované dle ust. § 11a zákona. Do dne podání žaloby žalobci nijaký náhradní pozemek ve veřejné nabídce nevysoutěžili, ačkoli pravidelně sledovali veřejné nabídky žalované. Právo k bezúplatnému převodu náhradního pozemku žalovanou žalobcům bylo přiznáno teprve v roce 2016, ačkoli nárok žalobců byl u žalované uplatněn řádně v roce 1991. Žalobci mají za to, že mají nárok na převedení pozemku od žalované ke splnění její zákonné povinnosti dle vlastního výběru, když je to žalovaná, která do veřejné nabídky pozemků nedává dostatečný počet náhradních pozemků tak, aby nároky oprávněných osob mohly být po tolika letech uspokojeny. Žalovaná dlouhodobě dává do nabídky pozemků takové pozemky, které jsou nekvalitní a por jakékoliv využití nepoužitelné, když se jedná o odtržené celky na nepřístupných místech, rokle, podél silnic. Tyto pozemky jsou zdaleka neadekvátní pozemkům právním předchůdcům žalobců odňatých. Žalobci požadují po žalované vydání pozemku, který je ve vlastnictví České republiky s příslušností žalované hospodařit s tímto majetkem státu. Žalobci požadují nahrazení projevu vůle k převedení náhradních pozemků parc. č. , adresa, . Žalobci pro shora uvedené mají za to, že žalovaná je povinna s nimi uzavřít dohodu o bezúplatném převodu předmětných pozemků, když žalobci jsou prokazatelně osobami oprávněnými, které mají nárok v potřebné výši k převodu předmětných pozemků a současně žalovaná ve veřejné nabídce nenabízí dostatečné množství pozemků k převodu tak, aby vůbec nárok žalobců mohl být uspokojen, a to i vzhledem k blížící se restituční tečce a skutečnosti, že ačkoliv žalobci uplatnili svůj nárok na vydání pozemků v roce 1991, bylo o jejich nároku rozhodnuto teprve v roce 2016, tedy po 25 letech, kdy nemohli vysoutěžit jakékoliv pozemky, natož adekvátní, nebo ještě lépe si nemohli před veřejnou nabídkou vybrat pozemky k náhradě samostatně, jak tomu v počátku vydávání náhrad bylo. Žalobci jsou současně znevýhodněni opožděností vyřízení jejich nároku žalovanou a mají tak minimální možnost reálně náhradní pozemky u žalované získat právě s ohledem blížící se restituční tečky, kdy žalobcům hrozí značná újma v podobě řešení jejich nároku toliko finančním vyrovnáním ve výši několika desítek korun, přestože mají nárok z důvodu odnětí velmi bonitních pozemků v Praze , adresa, . Opožděnost vyřízení nároku žalovanou samou tak nemůže jít k tíži žalobcům, kteří svůj nárok uplatnili řádně a včas. Žalobci zároveň navrhli vydání předběžného opatření, že se žalované zakazuje činit jakékoliv právní úkony, jimiž by byly prodávány, darovány, vkládány do obchodního jmění společnosti či jinak zcizovány, zatěžovány zástavními právy, věcnými břemeny či jinými právy ve prospěch třetích osob, bezúplatně převáděny nebo zařazeny do veřejné nabídky ve smyslu ust. § 11a a násl. zák. č. 229/1991 Sb., nebo změněny tyto nemovitosti: pozemky parc. č. , adresa, , vedeného Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště , adresa, , s výjimkou převodu vlastnického práva k těmto pozemkům na žalobce. Toto odůvodnili tím, že mají za to, že je na místě zatímně upravit poměry účastníků tohoto řízení k předmětným pozemkům tak, aby byla chráněna práva žalobců s tím, že bude omezena dispozice žalované, aby nebyla vážně ohrožena realizace žalobcových práv a jednáním žalované nedošlo k újmě žalobců, když je zde důvodná obava, že by byl výkon soudního rozhodnutí ohrožen, byly-li by pozemky v mezidobí zcizeny. Žalobci se domáhají, aby soud nahradil projev vůle žalované uzavřít s žalobci dohodu o bezúplatném převodu dle ust. § 11a zákona č. 229/1991 Sb., zákona o půdě pozemků parc. č. , adresa, , z vlastnictví státu do vlastnictví žalobců.2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že žalobu neshledává po právu, a to z důvodu, že nejsou splněny podmínky pro prolomení zákonného postupu při vypořádání restitučního nároku žalobců a že pozemky, jež si žalobci vybrali jako náhradní, nelze žalobcům převést. Žalobci, kteří jsou oprávněnými osobami dle zákona o půdě dle správních rozhodnutí Pozemkového úřadu pro Hlavní město Prahu sp. zn. PÚ 1854/01/10, sp. zn. PÚ 1854/01/11, sp. zn. PÚ 1854/01/14, sp. zn. PÚ 1854/01/4, sp. zn. PÚ 1854/01/5, sp. zn. PÚ 1854/01/7, sp. zn. PÚ 1854/01/8, sp. zn. PÚ 1854/01/9, se prostřednictvím soudu domáhají převodu vybraných náhradních pozemků v k. ú. , adresa, za pozemky, jež byly v rozhodném období odňaty jejich právní předchůdkyni paní , jméno FO, . Žalovaná eviduje u každého ze žalobců resituční nárok ve výši 36 419,48 Kč. Žalobci uvádějí, že „do dnešního dne, přes pravidelné sledování veřejné nabídky žalované a s ohledem na přiznání práva k bezúplatnému převodu náhradního pozemku žalovanou žalobcům teprve v roce 2016, ačkoliv nárok žalobců byl u žalované uplatněn řádně v roce 1991, žalobci nijaký náhradní pozemek nevysoutěžili“. Tato žalobní tvrzení neodpovídají skutečnosti. Žalobci svůj nárok u věcně a místně příslušného správního orgánu neuplatnili v roce 1991, ale v roce 2001. I za těchto okolností platí, že délku rozhodování správního orgánu neměla žalovaná ani její právní předchůdce , právnická osoba, , jenž byl samostatnou právnickou osobou, zřízenou zákonem, nijak ovlivnit. K nápravě a nahrazení újmy v důsledku případných průtahů ve správním řízení slouží jiné právní nástroje, než je žaloba o vydání náhradních pozemků. Ostatně sami žalobci neoznačili za žalovaného správní orgán, vydávající ve své pravomoci správní rozhodnutí, ale právnickou osobu - stát, nadaný právní osobností, jež mu umožňuje být pasivně legitimovaným subjektem v tomto řízení (obdobně srov. postavení soudu, rozhodujícího v rámci své pravomoci a soudu, nakládajícího s veřejnými prostředky např. při rekonstrukci budovy soudu). Délku správního řízení, jež může být ovlivněna řadou okolností, proto nelze přičítat k tíži žalované. Od pravomocného přiznání restitučního nároku žalobcům do podání žaloby uplynuly dva roky. Je pravdou, že žalobci za tuto (v porovnání s jinými případy nijak dlouhou) dobu skutečně žádný z náhradních pozemků podle zákona o půdě „nevysoutěžili“, jak uvádějí. K tomu však došlo pouze v důsledku rozhodnutí žalobců neúčastnit se žádné z veřejných nabídek náhradních pozemků, sloužících k uspokojení oprávněných osob, které v souladu se zákonem o půdě a zákonem č. 503/2012 Sb. veřejným způsobem v pravidelných intervalech opakovaně vyhlašovala žalovaná. Žalobci jako věřitelé tak neposkytli dlužníkovi-žalované ani základní nutnou součinnost ke splnění jejího závazku vůči nim. Žalobci přehlížejí, že systém uspokojování nároků oprávněných osob je stanoven zákonem, kterým je povinna se žalovaná jako dlužník, ale i žalobci jako věřitelé, řídit. Žalovaná není při vypořádání nároků oprávněných osob v roli realitního makléře, ale v postavení orgánu státu, který se musí řídit zákonnými pravidly. Zákon o půdě slouží podle svého smyslu a vůle zákonodárce ke zmírnění některých majetkových křivd, ke kterým došlo v rozhodném období. Symbolický význam tohoto kroku nelze přehlížet. Beneficiu restitucí se totiž na základě rozhodnutí zákonodárců těší pouze omezený okruh osob. V průběhu let 1948-1989 byly na majetku nenávratně poškozeny velké skupiny osob, jimž (a ani jejich potomkům) utrpěná majetková újma nebyla a nikdy nebude nahrazena (např. všichni ti, kdož desítky let spořili a v důsledku měnové reformy v r. 1955 byly jejich celoživotní úspory, určené např. na dožití ve stáří, zcela znehodnoceny). Proto teprve porušení zákona včetně prokázané konkrétní liknavosti, diskriminace nebo svévole na straně žalované ve vztahu ke konkrétním žalobcům může ve výjimečných případech znamenat, že žalobci mohou na základě rozhodnutí soudu svůj nárok vůči žalované uspokojit mimo zákonem stanovený systém veřejných nabídek. Jedná se o výjimečné situace, kdy v jednotlivých případech může dojít na základě soudního rozhodnutí k prolomení postupu podle zákonné úpravy. Za konkrétní důkaz liknavosti a svévole proto nelze považovat zcela obecné tvrzení žalobců, že snad žalovaná nenabízela náhradní pozemky, vhodné k uspokojení jejich nároku. K tvrzení žalobců, že nabídka náhradních pozemků je nedostatečná co do kvality a výměry, navrhuje žalovaná k důkazu přehled nabízených náhradních pozemků v období let 2016 – současnost, a to na území Středočeského kraje a hlavního města Prahy. Dle přesvědčení žalované byla nabídka náhradních pozemků zcela dostatečná pro pokrytí restitučních nároků žalobců v celém rozsahu. I kdyby bylo chování žalované vůči žalobcům závadné do té míry, že by byl namístě výjimečný postup při vypořádání jejich restitučního nároku, nelze jim převést pozemky, které si vybrali. Jak je uvedeno výše, každému ze žalobců náleží restituční nárok ve výši 36 419,48 Kč. Cena zjištěná požadované