5 C 443/2018-106 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Předmětem řízení na základě žaloby podané k soudu dne [datum], bylo určení, že nemovitosti specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku (dále jen předmětné pozemky) jsou ve vlastnictví žalobce. Žalobce se stal vlastníkem předmětných nemovitostí na základě zákona č. 172/1991 Sb. o přechodu některých věcí z majetku státu do vlastnictví obcí, konkrétně ust. § 3 odst. 4. Podle tohoto ustanovení do vlastnictví obcí, na jejichž území se nacházejí, dnem účinnosti tohoto zákona přecházejí věci z vlastnictví České republiky, k nimž ke dni účinnosti tohoto zákona příslušelo právo hospodaření organizacím zajišťujícím investorskou činnost ke komplexní bytové výstavbě, jestliže na okresní úřady, hlavní město Prahu a města Brno, Plzeň a Ostravu přešla pravomoc zřizovat, řídit a zrušovat tyto organizace, pokud nepřecházejí do vlastnictví obcí podle § 2 nebo podle § 3 odst. 1 až 3 tohoto zákona. Předmětné pozemky přešly k datu [datum] na žalobce. Žalobce poukazuje na to, že k datu [datum] byly nemovitosti ve vlastnictví státu s právem hospodaření [anonymizována dvě slova] [obec], která byla následně přejmenovaná na organizaci [anonymizováno] – [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [obec]. Tato organizace je organizací zajišťující investorskou činnost ke komplexní bytové výstavbě, přičemž zřizovatel této organizace byl žalobce. Žalobce své vlastnické právo odvíjí od vlastnického práva státu, který vlastnické právo k výše uvedeným nemovitostem nabyl na základě kupní smlouvy, která byla uzavřena dne [datum] mezi [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] – [anonymizována dvě slova] [obec] – [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] jakožto kupujícím a prodávajícími [celé jméno žalovaného] (id. ½) a [jméno] [příjmení] (id. ½), jejímž předmětem byl pozemek parc. [číslo] o výměře [výměra] v k.ú. [část obce] (z této PK parcely vznikly předmětné pozemky dnes označené v katastru nemovitostí parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo]). Pozemek byl vykoupen pro výstavbu [anonymizováno], sídliště [část obce], [obec a číslo]. Na základě této smlouvy se stal vlastníkem pozemku parc. [číslo] stát a vlastníkem přestal být [celé jméno žalovaného] a [jméno] [příjmení]. V době uzavření kupní smlouvy nebyla registrace smlouvy podmínkou její platnosti a účinnosti, neboť se jednalo o převod pozemků do tzv. socialistického vlastnictví a před datem 1. 4. 1983 platila zásada, že k účinnosti smluv o převodu vlastnictví k nemovitostem do socialistického vlastnictví nebylo třeba registrace. Je třeba odkázat např. na usnesení Ústavního soudu II. ÚS 746/01 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 28 Cdo 1505/2006, 30 Cdo 658/2005, 30 Cdo 1496/2005, 22 Cdo 2139/2004, 22 Cdo 91/2000. Např. Nejvyšší soud ČR v rozsudku č.j. 28 Cdo 1505/2006 uvedl, že pravidlo, že převody nepodléhají registraci, bylo do znění občanského zákoníku (§ 134 odst. 2) výslovně vtěleno až zákonem č. 134/1982 Sb. s účinností od 1. 4. 1983. Nicméně tato skutečnost nebránila platnosti převodu předmětných pozemků na stát bez registrace již v roce [rok], neboť registrace tu nebyla uváděným ustanovením výslovně požadována. Důvodem pro akcept převodu na stát bez požadavku registrace notářstvím byla jak„ automatická“ presumpce správnosti jednání státu jako účastníka smlouvy – nabyvatele, tak i sama skutečnost, že stát byl nabyvatelem. Převod tedy byl výhodný z hlediska rozmnožení tzv. socialistického vlastnictví. Tento přístup byl reflektován právními předpisy upravujícími řízení před státním notářstvím a v neposlední řadě zcela konstantní judikaturou. Dále poukazuje žalobce např. na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 28 Cdo 3035/2008 ze dne 26. 2. 2009. I v tomto rozhodnutí Nejvyšší soud zopakoval, že ke smlouvě o převodu zemědělského pozemku do socialistického vlastnictví nebylo ani před 1. 4. 1983 třeba registrace státním notářstvím. Nejvyšší soud uvedl, že tento závěr spočívá na systematickém výkladu dotčených ustanovení s tím, že pokud jde o otázku registrace smlouvy, která se týkala převodu zemědělského pozemku z vlastnictví občanů do vlastnictví státu, šlo o převod nemovitosti v soukromém vlastnictví do socialistického společenského vlastnictví. Ustanovení § 134 však bylo obsaženo v hlavě druhé, obsahující osobní vlastnictví a předcházející § 133 stanovil způsoby nabytí osobního vlastnictví. Doplnění odst. 2 § 134 novelou č. 131/1982 Sb. o to, že k účinnosti smlouvy je třeba registrace státním notářstvím, nejde-li o převod do socialistického vlastnictví, pouze upravilo to, co již i dříve z platné úpravy výkladem vyplývalo. Nejvyšší soud doplnil, že úprava registrace smluv již od roku 1964 odpovídala také tehdejší preferenci„ socialistického vlastnictví“ oproti vlastnictví soukromému a že nabytí těchto pozemků do socialistického vlastnictví nebylo třeba prostřednictvím registrace kontrolovat, resp. proces nabytí vlastnictví byl v tomto směru jednodušší. Dále Nejvyšší soud uvedl, že i kdyby uvedený výklad neobstál, pak by s ohledem na § 507a a § 134 o.z. ve znění po novele č. 131/1982 Sb. bylo třeba aplikovat § 134 odst. 2 o.z. ve znění této novely. V § 507a o.z. ve znění novely č. 131/1982 Sb. byla totiž zakotvena tzv. pravá zpětná působnost této novely, takže na vztahy mezi účastníky bylo možno nadále aplikovat § 134 odst. 2 o.z. ve znění téže novely. Žalobce uvádí, že uzavřená kupní smlouva představuje kupní smlouvu standardní, kterou v dané době uzavíral čs. stát – [anonymizována dvě slova] [obec] – [anonymizována dvě slova] [obec]. Vzhledem k tomu, že vlastníkem nemovitostí se stal stát a přestali jím být [celé jméno žalovaného] a [jméno] [příjmení], tedy rodiče žalovaného, nemůže být jejich vlastníkem ani žalovaný, který byl zapsán do katastru nemovitostí na základě dodatečného projednání dědictví po svých rodičích, které si nechal projednat na přelomu roku [rok] a [rok], ačkoliv žalovaný v tuto dobu nepochybně věděl o převodu pozemků na stát a o existenci kupní smlouvy z roku [rok]. Žalovaný byl společně se svou matkou účastníkem dědického řízení po svém otci, který zemřel dne [datum] a kdy předmětem dědického rozhodnutí sp.zn. [spisová značka] nebyly předmětné pozemky, resp. PK parcela [číslo] v k.ú. [část obce] a v rámci tohoto dědického řízení žalovaný ani jeho matka nenamítali, že do dědictví nebyl zahrnut také pozemek PK [číslo]. Z toho dle názoru žalovaného vyplývá, že žalovanému i jeho matce muselo být známo, že vlastníkem předmětné parcely ke dni smrti jeho otec nebyl a že ji tedy převedl s jeho matkou na stát. K obdobné situaci došlo i u matky žalovaného, neboť ta zemřela dne [datum] a i v tomto případě nebyl předmětný pozemek do dědictví zahrnut. K dodatečnému doprojednání dědictví došlo až v roce [rok] rozhodnutím sp.zn. [spisová značka]. Navíc v roce [rok] byl doprojednán pozemek PK [číslo], přestože v danou dobu již takto označený pozemek neexistoval. Žalobce dále poukazuje na to, že žalovanému bylo uzavření kupní smlouvy na předmětný pozemek na jeho výslovnou žádost v roce 1984 potvrzeno ze strany [anonymizováno]. Žalovaný tedy musel v době dodatečného projednání dědictví bez pochyby vědět, že nemůže být vlastníkem předmětných nemovitostí na základě dědického řízení po svých rodičích. I přesto si však zcela neoprávněně nechal v roce [rok] doprojednat dědictví, na základě kterého byl zapsán jako vlastník předmětných nemovitostí do katastru nemovitostí. Naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva vyplývá již ze samotné skutečnosti zápisu duplicitního vlastnictví v katastru nemovitostí, kdy zjištěný fakt již existujícího duplicitního zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí k předmětným pozemkům, který navozuje stav nepochybně odporující principu právní jistoty, naléhavý právní zájem na požadovaném určení dostatečně osvědčuje. 2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že pochází z tradičního selského rodu, který byl dlouhodobě usazený ve [část obce] (nynější část [obec a číslo]), přičemž pozemek původně vedený pod parc. [číslo] v k. ú. [část obce] byl součástí zemědělského pozemkového majetku, který tato rodina budovala po řadu generací, nejméně od 17. století. Po únorových událostech roku 1948 došlo, jak všeobecně známo, k tzv.„ rozkulačení“ a pozemky rodiny žalovaného byly fakticky zabrány a bezplatně užívány JZD [část obce], JZD [anonymizována dvě slova] [část obce] a následně JZD [obec]. V rodině žalovaného došlo v té souvislosti i k sebevraždě. Pozemky rodiny žalovaného sice v té době v tehdejších pozemkových knihách zůstaly formálně ve spoluvlastnictví matky žalovaného a její sestry, případně pak rodičů žalovaného, nicméně jejich vlastnické právo nemohlo být nijakým způsobem vykonáváno. Zde je pak třeba zdůraznit, že žalovanému bylo v únoru 1948 necelý rok a půl a tedy fakticky nezažil (nevnímal) dobu, kdy by se jeho rodiče mohli chovat jako vlastníci svých pozemků, natož aby věděl, kde se který pozemek podle parceln