11 C 180/2019 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se domáhal po žalovaném náhrady škody a nemajetkové újmy s tvrzením, že od 1. 9. 2010 byl zaměstnancem [stát. instituce] na pozici generální sekretář (16. plat. třída). Dne 11. 10. 2013 byl žalobce radou [anonymizováno] zvolen do [anonymizována čtyři slova] (dále jen„ [anonymizováno]“), z toho důvodu bylo na [stát. instituce] vytvořeno nové systematizované místo s označením referent zahraničních služeb a zahraničních vztahů na Zahraničním pracovišti [anonymizováno] (pro výkon práce potřeba osvědčení stupeň [anonymizováno]). [anonymizována tři slova] (dále jen„ [anonymizováno]“) následně odňal žalobci osvědčení se stupněm utajení [anonymizováno] a nevydal mu osvědčení se stupněm utajení [anonymizována dvě slova], proto [stát. instituce] přestalo přidělovat žalobci práci. Ve správním soudnictví pak byla obě rozhodnutí [anonymizováno] jako nezákonná zrušena (rozhodnutí jsou předběžné vykonatelná, je tedy lhostejné, kdy nabyla právní moci). Ke dni 1. 3. 2015 byla v návaznosti na nezákonná rozhodnutí žalobci zastavena výplata platu a náhrad, žalobce žádal o přidělení k výkonu jiné práce, ale [stát. instituce] na žádost nereagovalo. Pracovní poměr přitom trval až do 28. 2. 2018 (což potvrdil Městský soud v Praze). Pokud by nebyla vydána nezákonná rozhodnutí, žalobce by byl držitelem osvědčení se stupněm utajení [anonymizováno] až do 27. 1. 2018, zrušení platnosti osvědčení bylo přitom jediným důvodem, pro který byl žalobce nucen ukončit svou funkci člena [anonymizováno]. Náhradu škody žalobce uplatnil u [anonymizováno]. Žalobce požaduje náhradu ušlého výdělku za období od 1. 3. 2015 do 7. 1. 2018 ve výši 4 413 162 Kč (rozdíl mezi výdělkem, kterého by dosáhl, pokud by nebyla vydána nezákonná rozhodnutí a výdělkem, kterého skutečně dosáhl), do funkce člena [anonymizováno] byl žalobce jmenován na dobu od 7. 1. 2014 do 7. 1. 2018, žalobci byla navržena výpověď k 1. 3. 2015 (k tomuto datu zastavena výplata a náhrady), pracovní poměr u [stát. instituce] však trval až do 28. 2. 2018. Plat žalobce od 1. 1. 2015 činil 54 340 Kč a náhrada zvýšených nákladů činila 7 092,66 EUR (původní výše platu žalobce činila od 1. 9. 2010 celkem 91 910 Kč, snížení platu na 54 340 Kč mělo být kompenzováno nárokem na náhrady zvýšených nákladů). Výdělek za období od 1. 3. 2015 do 7. 1. 2018 by činil (na pozici člena [anonymizováno]) celkem 8 356 237 Kč, tuto částku žalobce snížil od celkové reálně zvýšené náklady, které by nesl, pokud by vykonával funkci člena [anonymizováno] o částku 358 559 Kč. Dále od září 2015 žalobce zahájil podnikatelskou činnost, z níž mu plynou hrubé příjmy, přičemž za předmětné období se jedná o 3 584 516 Kč, o tuto částku byl nárok rovněž snížen. Žalobce dále požadoval náhradu nemajetkové újmy ve výši 2 000 000 Kč, a to za zásah do jeho důvěryhodnosti a zhoršení dalšího profesního uplatnění. Žalobce patřil mezi přední odborníky v oboru forenzního auditu, hlavní náplní práce je vyšetřování podvodů a neoprávněných transakcí v rámci fungování soukromých společností, důvěryhodnost takové osoby je naprosto klíčová, nezákonná rozhodnutí tuto důvěryhodnost nenávratně poškodila. Žalobce se v průběhu roku 2015 účastnil řady výběrových řízení na vrcholné pozice v mezinárodních společnostech – ve všech byl hodnocen jako nejlepší kandidát, poté však byl zamítnut s odvoláním na nejasné okolnosti zrušení platnosti osvědčení, v oblasti původního působení se stal téměř nezaměstnatelným a byl nucen začít podnikat jako poradce menších společností (zcela nesrovnatelné s původním výkonem povolání). Průměrný roční čistý příjem žalobce v auditorských pozicích činil 3 224 680 Kč, zatímco v případě současného podnikání je to 1 231 140 Kč, jeho životní úroveň se snížila téměř o 2 miliony ročně, pokud by práci vykonával do 55 let, získal by za toto období až 17 mil. Kč. Určení výše nemajetkové újmy je však komplikované a je nezbytné, aby ji soud určil dle své úvahy, proto žalobce požaduje pouze 2 000 000 Kč. Dále žalobce požadoval nemajetkovou újmu ve výši 1 000 000 Kč spočívající v negativních dopadech nezákonných rozhodnutí do osobního života žalobce. Ztráta prestižního zaměstnání byla extrémně frustrující, žalobce pocítil extrémní životní napětí, které se projevilo v osobním a rodinném životě. V důsledku výkonu práce při současném podnikání musí být také často v zahraničí a je nucen cestovat, což má výrazný negativní dopad na jeho osobní život, což vyústilo v dlouhodobou manželskou krizi a následně odluku na konci roku 2018, která vedla k rozvodu manželství. 2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhl, aby byla zamítnuta. Žalovaný v prvé řadě sporoval příčinnou souvislost mezi vzniklou škodou a rozhodnutím žalovaného, k ukončení pracovního poměru žalobce došlo k 1. 3. 2015, avšak rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 1. 2015 ještě nebyla v právní moci (o rozkladu bylo rozhodnuto až 11. 5. 2015). Je třeba zkoumat, zda rozhodnutí žalovaného bylo jedinou či hlavní příčinou tvrzené škody. Žalovaný dále také sporoval výši vyčísleného ušlého výdělku. Příjem byl konstruován ze dvou složek, a to plat dle platového výměru a nezdanitelné náhrady spojené se zařazením do funkce člena [anonymizováno] (které tvořily většinu příjmu). Náhradu za zvýšené životní náklady nelze považovat za ušlý zisk, neboť se jedná o kompenzaci za zvýšené náklady spojené s pobytem v zahraničí. Je třeba, aby žalobce označil, jaká část žalované částky jsou náhrady spojené s výkonem funkcí člena [anonymizováno]. K nemajetkové újmě pak žalovaný namítal, že zde není zde příčinná souvislost mezi nemajetkovou újmou a nezákonnými rozhodnutími. Žalobce byl odvolán z funkce již v době, kdy nezákonná rozhodnutí dosud nebyla v právní moci, navíc výše nemajetkové újmy navíc byla nepřiměřená. V souvislosti s medializací případě žalobce žalovaný dále namítl, že k této došlo nejen v důsledku rozhodnutí žalovaného, ale také v návaznosti na prověřování prováděného [stát. instituce] v souvislosti s prodejem nepotřebného majetku [stát. instituce], tedy že žalobce byl předmětem značného mediálního zájmu v nejrůznějších souvislostech. V neposlední řadě žalovaný pokládá v žalobě nárokovanou peněžitou částku za nepřiměřenou, a to s odkazem na ust. § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., kdy peněžitou kompenzaci je nutno pokládat za způsob v zásadě subsidiární, nastupující v případě, že majetkovou újmu není možné nahradit jinak. 3. Soud provedl dokazování listinami, které navrhli a předložili účastníci (ust. § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen jako „o. s. ř.“, ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o. s. ř.), a účastnickou výpovědí žalobce (ust. § 131 o. s. ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla (ust. § 120 odst. 3 věta prvá o. s. ř.), na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí. Návrh žalovaného na doplnění dokazování o znalecký posudek za čelem zjištění skutečné škody soud zamítl pro nadbytečnost. 4. Na základě provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: 5. Žalobce byl na dobu od 1. 9. 2010 do 30. 9. 2011 jmenován generálním sekretářem [stát. instituce] v [obec] (prokázáno dekretem o jmenování ze dne 31. 8. 2010, v přílohách). Pracovní poměr sjednaný dekretem o jmenování ze dne 31. 8. 2010 se mění tak, že se žalobce zařazuje do funkce – povolání referent zahraničních služeb a zahraničních vztahů, v platové třídě 14. Místem výkonu práce se sjednává [anonymizováno] (prokázáno dohodou o změně sjednaných pracovních podmínek ze dne 18. 12. 2013, v přílohách). Žalobce byl jmenován členem [anonymizována čtyři slova] s účinností od 7. 1. 2014 (prokázáno dopisem ze dne 18. 10. 2013 a jmenováním členem [anonymizována čtyři slova], v přílohách). Do pracovní činnosti žalobce spadala tvorba koncepce mezinárodního bezpečnostního systému – [anonymizována čtyři slova], podílení se na řízení výboru atd. (prokázáno popisem pracovní činnosti zaměstnance, v přílohách). Žalobce byl počínaje dnem 3. 1. 2014 zařazen do 14. platové třídy a s účinností od 1. 1. 2015 činil jeho plat v souhrnné výši 54 340 Kč. Dnem 1. 1. 2015 mu počala být vyplácena náhrada zvýšených životních nákladů ve výši 7 092,66 EUR (prokázáno platovým výměrem z 1. 1. 2015 včetně oznámení o výši náhrady zvýšených životních nákladů, čl. 52). 6. Dle rozkazu [anonymizována dvě slova], konkrétně čl. 19 náhrada zvýšených životních nákladů náleží zaměstnanci od posledního dne přidělení na zahraniční pracoviště, počítá se z platu stanoveného zaměstnanci na zahraničním pracovišti pro určitý měsíc, nikoli podle skutečného platu v závislosti na odpracované době. Stanoveným platem se rozumějí všechny složky platu přiznané zaměstnanci podle zvláštních právních předpisů a uvedené v jeho platovém výměru. Při změně jednotlivých složek platu se současně přepočítává náhrada životních nákladů. Dle čl. 21 dostává-li zaměstnanec zvláštní příplatek v amerických dolarech, popř. v eurech, náleží mu náhrada životních nákladů ve výši 25 % ze stanoveného platu. Náhrada životních nákladů ve stejné výš