18 C 42/2021-22 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se návrhem podaným k soudu dne 19. 3. 2019 ve znění jeho doplnění domáhala na žalované zaplacení částky uvedené v záhlaví z titulu smlouvy o úvěru, kterou uzavřela s žalovanou dne 27. 8. 2018 právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO]. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované prostřednictvím bankovního převodu úvěr ve výši 13 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 20. 8. 2019. Žalovaná se zavázala uhradit za poskytnutí úvěru poplatek ve výši 8 239,59 Kč splatný v den splatnosti úvěru. Smlouva byla žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně uzavřena prostřednictvím webové stránky právní předchůdkyně žalobkyně [webová adresa], na které se žalovaná zaregistrovala a zřídila si uživatelský účet. Žalovaná přes svůj uživatelský účet požádala právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně poté po prověření schopnosti žalované úvěr splácet zaslala žalované návrh úvěrové smlouvy. Úvěruschopnost žalované ověřovala právní předchůdkyně žalobkyně výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji a lustrací v databázi ISIR, CEE, CRKI a EUCB. Žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně ve lhůtě splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila a neuhradila ani poplatek za poskytnutí úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni na základě smlouvy ze dne 6. 9. 2019. Žalobkyně požadovala přiznat rovněž příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z této částky ode dne splatnosti úvěru do zaplacení. Žalovaná nereagovala na žádnou z upomínek právní předchůdkyně žalobkyně ani zástupce žalobkyně. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav: 4. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. [číslo] ze dne 24. 8. 2018 se právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], sídlem [adresa], zavázala žalované označené jménem a příjmením, datem narození, adresou, e-mailem, číslem občanského průkazu, číslem bankovního účtu a telefonním číslem poskytnout dne 28. 8. 2018 bezúčelový úvěr ve výši 13 000 Kč za poplatek 8 239,59 Kč na dobu 12 měsíců. Zápůjční úroková sazba činila 12 % ročně. Žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně úvěr vrátit ve 12 měsíčních splátkách po 1 839 Kč. Žalovaná smlouvu potvrdila PIN kódem. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně (smlouva o spotřebitelském úvěru). 5. Právní předchůdkyně žalobkyně dne 27. 8. 2018 provedla platbu ve výši 13 000 Kč na účet žalované uvedený ve smlouvě, tj. na účet č. [bankovní účet] (potvrzení o platbě). Účet č. [bankovní účet] náleží žalované (sdělení banky). 6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 1. 2021 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek), což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6. 4. 2021 (oznámení). K zaplacení dluhu byla žalovaná vyzvána zástupcem žalobkyně předžalobní upomínkou ze dne 6. 4. 2021 (předžalobní výzva) zaslanou žalované téhož dne (podací lístek). 7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 8. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou byla postoupena dle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jako „o. z.“), na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku. 9. Věc byla soudem posuzována dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jako „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jako„ ZoSÚ“), přičemž dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18, OPR s.r.o. vs. GK, řízení o předběžné otázce (dále jako„ rozsudek SDEU“) rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Žalobkyně se z nařízeného ústního jednání omluvila, čímž se připravila o dobrodiní poučení ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, o povinnosti tvrzení (doplnění tvrzení ohledně procesu ověření úvěruschopnosti žalované) a především s ní související povinnosti důkazní a o následcích neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního. Soud přitom nemá za prokázané, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované. Splnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované žalobkyně nijak dokládala. 14. V souladu s výše citovanými pasážemi rozsudku SDEU je třeba nesplnění povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost žalované zkoumat z úřední povinnosti a nikoliv pouze k námitce žalované. V důsledku absence postupu dle 86 odst. 1 ZoSÚ je tak smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou podle § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním, a to i s ohledem na závěry Ústavního soudu v jeho nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého by měly soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Uložením a řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. 15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 16. Z předložených listinných důkazů vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně dle smluvního ujednání žalované poskytla převodem na bankovní účet finanční prostředky ve výši 13 000 Kč a žalovaná z této částky nic nezaplatila. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru vznikla žalované povinnost vrátit právní předchůdkyni žalobkyně pouze to, co jí bylo na základě této smlouvy plněno. Soud proto výrokem I. uložil žalované, aby žalobkyni zaplatila vyčerpané peněžní prostředky 13 000 Kč. Příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny bylo přiznáno v souladu s § 1970 o. z. ode dne následujícího po uplynutí třídenní lhůty stanovené v předžalobní výzvě k plnění (výzva k plnění byla dle § 573 o.