21 C 58/2021 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 3. 2. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. s tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva, na základě níž se žalobkyně zavázala v období od listopadu 2018 do srpna 2019 žalované poskytovat služby v oblasti public relations spočívající v prezentaci žalované a jejích výrobků a služeb, zejména šperků Kat.jewelry, v médiích, v časopisech a na sociálních sítích ve spolupráci s influencerkami. Za tyto služby žalobkyně vystavila žalované za každý měsíc, kdy poskytovala žalované shora uvedené služby, fakturu znějících na 10 000 Kč, tj. celkem za 100 000 Kč. Žalovaná za tyto služby žalobkyni ničeho neuhradila, přestože dne 17. 1. 2020 písemně uznala svůj dluh vůči žalobkyni v celkové výši 100 000 Kč, který vznikl z důvodu nezaplacení vystavených faktur za poskytnutí služeb, a přestože byla dne 13. 10. 2020 písemně vyzvána k úhradě dluhu předžalobní výzvou. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 7. 4. 2021, v němž uvedla, že s žalobou nesouhlasí, žalovaný nárok neuznává, což odůvodnila tím, že považuje vyjádření žalobkyně za rozporná a nedostatečná, neboť žalobkyně nespecifikuje, co má být obsahem poskytovaných služeb. Žalovaná dále uvedla, že žalobkyně nedostatečně tvrdí, jaká měla být dohoda o předmětu plnění a ceně plnění, žalobkyní doložené faktury pak podle žalované její nárok neprokazují. Podle žalované žalobkyně tedy nesplnila povinnost tvrzení a povinnost důkazní, proto navrhla žalobu zamítnout. K důkazu žalovaná označila žalobní návrh a faktury založené žalobkyní. 3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř., kdy žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, a žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila, měl soud za to (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), že souhlasí, a k projednání věci nenařizoval jednání. 4. Na základě listinných důkazů založených ve spise soud dospěl ke skutkovým zjištěním, že žalobkyně je fyzickou osobou mimo jiného podnikající v oboru reklamní činnost, marketing a mediální zastoupení, žalovaná právnickou osobou mimo jiného vyrábějící šperky [značka automobilu] (prokázáno z výpisu z živnostenského rejstříku žalobkyně, z výpisu z obchodního rejstříku žalované a z úvodní stránky webových stránek [webová adresa] - [anonymizováno]). Žalobkyně poskytovala žalované v období od listopadu 2018 do srpna 2019 služby v oblasti public relations, za což jí vystavila následující faktury: fakturu č. 2018 za listopad 2018, fakturu č. 2019 za prosinec 2018, fakturu č. 2019 za leden 2019, fakturu č. 2019 za únor 2019, fakturu č. 2019 za březen 2019, fakturu 2019 za duben 2019, fakturu č. 2019 za květen 2019, fakturu č. 2019 za červen 2019, fakturu č. 2019 za červenec 2019 a fakturu č. 2019 za srpen 2019, každou znějící na 10 000 Kč (prokázáno přehledem marketingových a PR výstupů publikovaných článků, kde je zmíněna [jméno] [příjmení] nebo Kat.jewelry a označenými fakturami). Dne 17. 1. 2020 žalovaná písemně uznala svůj dluh vůči žalobkyni v celkové výši 100 000 Kč, který dle uznání dluhu vznikl z důvodu nezaplacení vystavených faktur za poskytnutí služeb public relations za shora uvedené období (prokázáno z uznání dluhu ze dne 17. 1. 2020). Žalovaná dlužnou částku neuhradila, přestože byla dne 13. 10. 2020 písemně vyzvána k úhradě dluhu předžalobní výzvou (prokázáno z předžalobní výzvy ze dne 13. 10. 2020 včetně doručenky). 5. Ze skutkových zjištění vyplývá skutkový závěr, že žalobkyně v předmětném období poskytovala žalované služby a žalovaná se zavázala za tyto služby hradit žalobkyni měsíčně částku ve výši 10 000 Kč, dle žalobkyní vystavených daňových dokladů. Žalovaná žalobkyni však na tyto ničeho neuhradila, přestože svůj dluh vůči žalobkyni písemně uznala a byla k jeho úhradě vyzvána. 6. Dle § 1746 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. z.“) strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. 7. Dle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 8. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně a žalovaná spolu uzavřely smlouvu o službách v oblasti public relations, kterou soud vyhodnotil jako smlouvu inominátní ve smyslu § 1746 odst. 2 o. z. Žalobkyně se touto smlouvou zavázala poskytovat žalované služby spočívající zejména v prezentaci žalované a jejích výrobků a služeb, což učinila, a žalovaná se zavázala platit za tyto služby měsíčně částku 10 000 Kč bez DPH. Žalobkyně vystavila žalované faktury znějící dohromady na částku 100 000 Kč, avšak žalovaná na tuto částku nezaplatila ničeho. Žalovaná následně svůj dluh vůči žalobkyni uznala ve smyslu § 2053 o. z. co do důvodu i výše, přesto žalobkyni na uvedené faktury dosud ničeho neuhradila a ocitla se tak v prodlení s plněním peněžitého závazku ve smyslu § 1968 o.z. Žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalované vedle žalované částky také úroky z prodlení. Se shora uvedených důvodů soud žalované tuto povinnost uložil (výrok I). Námitky žalované se týkaly pouze neurčitosti tvrzení žalobkyně a jsou vyvráceny provedenými důkazy, když je zcela zřejmé, co bylo předmětem dohody účastnic, a že tato dohoda byla ze strany žalobkyně naplněna. Žalovaná navíc nenavrhla žádný důkaz k podpoře svých tvrzení. Především ale žalovaná v souladu s § 2053 o.z. sžalobou uplatněný dluh co do důvodu i výše uznala. O příslušenství soud rozhodl podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády, přičemž splatnost každé částky je uvedena v jednotlivých fakturách vystavených žalobkyní. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 9. O příslušenství soud rozhodl podle § 1970 o. z., ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, ve znění pozdějších předpisů. 10. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s vyměřeným soudním poplatkem ve výši 4 000 Kč a dále nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 2 úkony právní služby po 5 100 Kč (§ 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ vyhláška“), jejíž aplikace vyplývá z § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř., a to písm. a) uvedeného ustanovení; převzetí a příprava zastoupení a písm. d) uvedeného ustanovení; návrh ve věci samé), dále 1 úkonem právní služby, za nějž náleží odměna ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny (§ 11 odst. 2 vyhlášky, a to písm. h) uvedeného ustanovení; jednoduchá výzva k plnění), tj. ve výši 2 550 Kč, když výše úkonů je dána § 7 bod 5. vyhlášky, a 3 náhradami hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky). Celkové náklady řízení tak zahrnují náklady žalobce na právní zastoupení ve výši 20 517 Kč (zahrnující ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů) a výše zmíněný soudní poplatek. Náklady řízení byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).