24 C 279/2021-10 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou podanou soudu dne 17. 5. 2021 domáhá po žalovaném zaplacení částky 4 780 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“) a žalovaný uzavřeli prostřednictvím webových stránek [webová adresa] dne 23. 8. 2016 smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 4 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit do 7. 9. 2016 včetně sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 870 Kč, což však neučinil. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] došlo k postoupení této pohledávky za žalovaným na žalobce. Dlužnou částku ve výši 4 870 Kč sestávající z jistiny ve výši 4 000 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 780 Kč žalovaný neuhradil ani na základě předžalobní výzvy. Žalobce proto požaduje zaplacení dlužné částky včetně úroku z prodlení ode dne následujícího po splatnosti dlužné částky do zaplacení. 2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil. 3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a § 101 odst. 4 o.s.ř. projednal bez potřeby nařízení jednání a vycházel přitom z listinných důkazů, když žalobce s tímto postupem výslovně souhlasil a žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o.s.ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. plyne, žev odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. V řízení zjištěný skutkový stav je ten, že dne 17. 11. 2017 uzavřel právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) se žalovaným rámcovou smlouvu o úvěru prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na jejímž základě poskytl žalovanému bezhotovostní úvěr ve výši 4 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 780 Kč ve stanovené lhůtě do 7. 9. 2016 (zjištěno ze smlouvy o zápůjčce, všeobecných obchodních podmínek, výpisu z účtu žalobce). Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky plynoucí z této smlouvy o úvěru (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 2. 2. 2021 včetně dokladu o odeslání). Předmětná pohledávka za žalovaným z této úvěrové smlouvy byla na žalobce postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalovanému oznámeno (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 2. 2. 2021). 5. Po právní stránce soud věc posoudil jako smlouvu o úvěru podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Na základě uzavřené smlouvy o úvěru poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému finanční prostředky/úvěr ve výši 4 000 Kč, které se žalovaný v dohodnuté lhůtě (do 7. 9. 2016) a výši (včetně sjednaného poplatku) zavázal vrátit, což však neučinil. Žalobce má proto právo na zaplacení vyčíslené dlužné částky včetně příslušenství, když k postoupení pohledávky vyplývající z výše uvedené smlouvy o úvěru na žalobce platně došlo ve smyslu ust. § 1879 a násl. o.z. na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Žalobce tak v řízení prokázal výši dlužné částky, jakož i právní titul jejího poskytnutí, žalovaný pak v řízení výše uvedené skutečnosti nijak nesporoval, zejména ani netvrdil, že by danou smlouvu neuzavřel či že by dlužnou částky zaplatil. Soud proto žalobě zcela vyhověl včetně úroků z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. s přihlédnutím k ust. § 1970 o.z. ode dne následujícího po splatnosti dlužné částky až do zaplacení. 6. Žalobce byl ve sporu úspěšný, a proto mu soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. proti žalovanému přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Ta sestává ze soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny advokáta za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní upomínka, podání žaloby) po 200 Kč podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“), z náhrady hotových výdajů advokáta za uvedené 3 úkony právní služby ve výši po 100 Kč podle § 14b odst. 2 advokátního tarifu a z 21% DPH ve výši 189 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř., tj. celkem 1 489 Kč. Odměna advokáta přitom byla určena dle § 14b advokátního tarifu, neboť soud dospěl k závěru, že toto ustanovení zcela dopadá i na daný případ, neboť žaloba byla podána ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, přičemž z vlastní činnosti je soudu známo, že žalobce podává na ustáleném vzoru opakovaně velké množství typově stejných žalob, v nichž jsou měněny pouze jednotlivé číselné údaje a identifikace osoby žalované, neboť se jedná o skutkově i právně zcela obdobné věci. Dále soud postupoval dle příkazu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o.s.ř.