24 C 347/2021-33 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 7.10.2021 se žalobce domáhá vůči žalované ochrany rušené držby s odůvodněním, že ve společném jmění manželů – účastníků (zaniklém rozvodem jejich manželství, ale dosud nevypořádaném) se nachází bytová jednotka [číslo] situovaná v bytovém domě [adresa] stojícím na pozemku č. parc. [číslo] a [číslo], k.ú. [část obce], [územní celek], včetně spoluvlastnického podílu na společných částech domu a pozemku ve výši [číslo], zapsáno na [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce] (dále též jen„ Byt“) a dále pozemek č. parc. [číslo] o výměře 252 m2 (předzahrádka k bytové jednotce) a pozemek č. parc. [číslo] o výměře 13 m2 (venkovní parkovací stání k bytové jednotce), vše zapsáno na [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce] (dále též souhrnně jen„ Nemovitosti“). Nemovitosti jsou předmětem sporu o vypořádání společného jmění manželů vedeném u zdejšího soudu pod sp.zn. 20 C 8/2017. Žalobce bydlí v Bytě spolu s dvěma nezletilými syny účastníků, které má ve střídavé péči, a spolu s partnerkou a jejich nezletilým synem. Žalovaná Byt trvale opustila v roce 2014 (po rozpadu manželství účastníků, od té doby bydlí v pronajatém bytě na adrese uvedené v záhlaví a kromě toho vlastní dva byty mimo společné jmění manželů), když jej kompletně vystěhovala do stavu holobytu, od té doby se nepodílí na péči o Byt ani řádně nesplácela společnou hypotéku na pořízení Bytu. Žalovaná žalobce obvinila z domácího násilí, zdejší soud však rozsudkem sp.zn. 64 T 41/2016 shledal její výpověď za nevěrohodnou. Po seznámení a sestěhování žalobce s jeho současnou partnerkou žalovaná začala žalobci činit obtíže, jak verbálního charakteru, tak i podala u zdejšího soudu pod sp.zn. 4 C 157/2020 žalobu na zaplacení 585 000 Kč za hypotetický nájem Bytu, přičemž po poučení soudu uznala, že na danou kompenzaci nemá nárok a žalobu vzala zpět. Poté se zaměřila na vyvíjení psychického nátlaku, který vydává za starost o Byt, když žádá„ výpalné“ za užívání Bytu, kterého nedosáhla soudní cestou. Žalovaná se pak dne 4.10.2021 dopustila rušení dosavadní pokojné držby Nemovitostí, když za asistence zámečníka nechala odvrtat zámek od Bytu, a to v době, kdy byl žalobce v práci a jeho přítelkyně s miminkem na procházce. Po návratu k Bytu přítelkyně žalobce musela celou situaci řešit s policisty, žalovaná jí však i přes naléhání policistů odmítla do Bytu pustit (o čemž však policie odmítla vydat záznam). Až poté, co dorazil žalobce, zavolal s policisty asistenční službu a musel nechat zámek opět odvrtat. Ze SMS komunikace účastníků pak vyplynulo, že žalovaná celou věc provedla proto, aby přinutila žalobce hradit jí měsíční částku a vše rovněž podmínila vynucováním jiného režimu se společnými dětmi. Žalovaná je tedy sice stále spoluvlastníkem Bytu, avšak svým chováním narušuje klidnou domácnost žalobce, jeho přítelkyně a zejména nezletilých dětí, její jednání je čistě obstrukčního charakteru a není motivováno potřebou bydlení, žalovaná kromě toho prokázala úmysl v této své činnosti pokračovat. Žalobce proto nemůže vyčkávat na výsledek petitorní žaloby na vypořádání společného jmění manželů a domáhá se proto ochrany rušené držby Bytu, resp. Nemovitostí. 2. Soud s ohledem na běh krátké lhůty stanovené v ust. § 177 odst. 1 o.s.ř. ve věci nenařídil jednání, avšak vyšel z listinných důkazů přiložených k návrhu, jimiž byl prokázán ten skutkový stav, že účastníci jsou vlastníky (ve společném jmění manželů) Nemovitostí, včetně Bytu (viz Informace z katastru nemovitostí [list vlastnictví] a [list vlastnictví] k.ú. [část obce] z 5. a 6.10.2021). Žalovaná dne 7.5.2014 opustila Byt, z důvodu tvrzeného psychického týrání, když před tím Byt vyklidila, resp. zanechala téměř zcela prázdný (viz E-mail žalované žalobci z 7.5.2014, E-mailová komunikace účastníků z července 2014, Úřední záznam Policie ČR, [anonymizováno 5 slov] [část obce] č.j. KRPA-181560-3/ČJ-2014-001213 z 7.5.2014 včetně fotodokumentace). Žalovaný Nemovitosti včetně Bytu nadále užíval sám, resp. s nezletilými dětmi účastníků, hradil platby do fondu oprav, úhrady na služby spojené s užíváním Bytu, daň z nemovitosti nedoplatky na hypotečním úvěru na Byt (viz Vyúčtování služeb a ostatních nákladů za rok 2017, 2019 za Byt, Potvrzení odchozích tuzemských platbách z účtu žalobce, Potvrzení o převodu daně z nemovitostí, Potvrzení [peněžního ústavu] [anonymizováno] o provedené úhradě 16.12.2020, E-mailová komunikace účastníků z července 2014). Žalobce Nemovitosti včetně Bytu obývá společně se svojí družkou [jméno] [příjmení] a jejich synem r. 2020 (viz Čestné prohlášení [jméno] [příjmení] z 5.10.2021). Žalovaná dne 4.10.221 v době, kdy byl Byt prázdný vyměnila zámky k Bytu a [jméno] [příjmení] se synem žalobce po návratu z procházky do Bytu odmítla vpustit s tím, že ji nezná, ačkoli věděla, že se jedná o osoby blízké žalobci, kteří s ním Byt užívají; žalobce s [jméno] [příjmení] a synem se do Bytu dostal až cca po dvou hodinách, kdy za asistence policie musel nechat odvrtat zámek (viz Čestné prohlášení [jméno] [příjmení] z 5.10.2021, Účtenka Zámečnictví [anonymizováno] za odvrtání zámku z 4.10.2021). Žalovaná v SMS komunikaci s žalobcem z 4.10.2021 uvedla, že má plný nárok Byt využívat, že jí žalobce znemožňuje Byt užívat 8 let, někoho si tam nastěhoval, proto ona může udělat totéž, dotázala se, zda musí zase vyměnit zámek, žádala, aby jí žalobce platil nájemné 10 000 Kč měsíčně a pustil děti na všechny ledovce, žalovaná ho tam na oplátku nechá bydlet do rozdělení SJM, jinak že tam teď chce bydlet žalovaná, resp. s osobami jí blízkými, které se tam můžou nastěhovat vždy ob týden, když tam nebudou děti účastníků, jinak navrhovala rozdělení SJM – prodej Bytu a rozdělení peněz na půl (viz SMS komunikace účastníků z 4.10.2021). 3. Soud doplnil dokazování o žalobcem navržený podstatný obsah spisu zdejšího soudu sp.zn. 20 C 8/2017, z něhož zjistil, že návrhem žalobce podaným dne 24.4.2017 bylo zahájeno řízení o vypořádání společného jmění manželů účastníků (viz konkrétně Žaloba z 24.4.2017), žalovaná nesporovala, že Nemovitosti spadají do společného jmění účastníků a sama uvedla, že se z Bytu odstěhovala i se svými movitými věcmi (viz konkrétně Vyjádření žalované k žalobě z 1.11.2017), o žalobě dosud nebylo pravomocně rozhodnuto; a dále o žalobcem navržený rozsudek zdejšího soudu z 2.3.2016, sp.zn. 64T 41/2016, pravomocný dne 4.5.2017, z něhož vzal soud zejména za prokázané, že žalobce byl zproštěn obžaloby jak pro přečin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací a přečin porušení tajemství dopravovaných zpráv (kterého se měl dopustit tam popsaným skutkem vůči žalované) s odůvodněním, že nebylo prokázáno, že by daný skutek byl trestným činem, tak byl zproštěn obžaloby i pro přečin týrání osoby žijící ve společném obydlí (žalované) s odůvodněním, že nebylo prokázáno, že by se tento skutek popsaný v obžalobě stal s tím, že soud mimo jiné uvedl, že vztahy účastníků se vyostřily v okamžiku, kdy se žalovaná rozhodla získat společné děti do péče (návrh podala na podzim 2013), avšak ze společného Bytu se odstěhovala až v květnu 2014 (avšak následně se do Bytu, kde zůstal bydlet žalovaný, dobývala pod záminkou vyzvednutí svých věcí, ačkoli podle předložených fotografií lze pochybovat, že v Bytě ještě nějaké věci měla), soud uzavřel, že mezi účastníky nepochybně v dané době docházelo k mnoha nepříjemným výstupům a situacím, avšak v míře, jež zdaleka nenaplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí. 4. Z dalších důkazů předložených žalobcem soud nezjistil žádné (výše nezjištěné) skutečnosti relevantní v dané věci. Soud dalšími důkazy řízení nedoplňoval, když předložené důkazy považoval za věrohodné a dostatečné k řádnému rozhodnutí ve věci samé, když veškeré důkazy posuzoval jak jednotlivě, tak zejména v jejich souvislostech. 5. Po právní stránce soud věc posoudil dle udst. § 177 odst. 1 o.s.ř., dle něhož domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby. Jednání není třeba nařizovat. 6. Dle § 178 o.s.ř. se soud v řízení omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení. 7. Dle § 180 odst. 1 o.s.ř. soud ve věci samé rozhoduje usnesením. 8. Dle § 1003 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) není nikdo oprávněn rušit držbu. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav. 9. Dle § 1009 odst. 1 o.z. držba zaniká, vzdá-li se jí držitel, nebo ztratí-li trvale možnost vykonávat obsah práva, které dosud vykonával. Držba rovněž zaniká, je-li z ní držitel vypuzen a neuchová si ji svépomocí nebo žalobou. 10. Dle § 1008 odst. 1 o.z. soud zamítne žalobu na ochranu nebo na uchování držby, pokud bude žaloba podána po uplynutí šesti týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé. Dle od