24 C 355/2021-12 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 11. 8. 2021 domáhá po žalované zaplacení částky 4 172 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou uzavřel účastnické smlouvy [číslo] [číslo] na jejichž základě se zavázal poskytovat žalované veřejně dostupné služby elektronických komunikací včetně služeb třetích stran a žalovaná se za takto poskytnuté služby zavázala platit dle vyúčtování žalobce. Žalované bylo dále dle uzavřené smlouvy [číslo] zapůjčeno koncové zařízení, které byla po ukončení smlouvy povinna vrátit. Žalovaná neuhradila poskytnuté služby třetích stran dle vyúčtování [číslo] [číslo] s [číslo] v celkové výši 172 Kč a smluvní pokutu dle vyúčtování [číslo] ve výši 4 000 Kč za nevrácení zapůjčeného koncového zařízení řádně a včas. Žalobce proto požaduje zaplacení celé dlužné částky ve výši 4 173 Kč včetně zákonných úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. 2. Žalovaná se k podané žalobě nijak nevyjádřila. 3. Soud věc za postupu podle § 115a a 101 odst. 4 o.s.ř. projednal bez potřeby nařízení jednání a vycházel přitom z listinných důkazů, když žalobce s tímto postupem výslovně souhlasil a žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila.V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o.s.ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z § 157 odst. 4 o.s.ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. V řízení zjištěný skutkový stav je ten, že žalobce s žalovanou (v rámci její podnikatelské činnosti) uzavřel dvě účastnické smlouvy, v nichž se žalobce zavázal poskytovat žalované veřejně dostupné služby elektronických komunikací včetně služeb třetích stran a služeb souvisejících, a žalovaná se zavázala za tyto služby platit sjednanou cenu dle vyúčtování; účastníci dále ujednali pronájem koncového zařízení, v případě, že nebude toto zařízení vráceno řádně a včas se žalovaná zavázala uhradit smluvní pokutu ve výši 4 000 Kč (zjištěno z účastnických smluv ze dne 28. 11. 2019 a ze dne 20. 2. 2020, všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba] [právnická osoba], ceníku). Žalobce vystavil žalované za poskytnuté služby vyúčtování, v nichž žalované vyúčtoval poskytnuté služby třetích osob v celkové výši 172 Kč a smluvní pokutu ve výši 4 000 Kč za nevrácení koncového zařízení, splatnost posledního vyúčtování nastala dne 8. 12. 2020 (zjištěno z vyúčtování [číslo] [číslo] [číslo] [číslo]). Žalobce před podáním žaloby žalovanou vyzval k zaplacení dlužných částek dle vyúčtování (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne 23. 7. 2021 a potvrzení o podání). Žalovaná v řízení ani netvrdila, že by dlužnou částku zaplatila. 5. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že mezi účastníky byla uzavřena inominátní smlouva ve smyslu ust. § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), kterou se žalobce zavázal poskytovat žalované služby elektronických komunikace, a v jejím rámci dále žalobce na základě smlouvy o nájmu uzavřené dle § 2201 o.z. žalované poskytl zařízení specifikované ve smlouvě. Žalovaná se podpisem smlouvy zavázala hradit poplatky za poskytnuté služby, zařízení užívat řádně v souladu s jejich účelem a vrátit je žalobci ve stanovené lhůtě od ukončení smlouvy. Žalovaná svou smluvní povinnost vrátit žalobci zařízení ve stanovené lhůtě po ukončení smlouvy nesplnila, pro případ porušení této smluvní povinnosti byla v účastnické smlouvě sjednána smluvní pokuta ve smyslu ust. § 2048 a násl. o.z. ve výši 4 000 Kč. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaná nezaplatila sjednanou cenu dle zaslaných vyúčtování v celkové výši 172 Kč. Žalovaná přitom uzavření smlouvy ani výši žalované částky plynoucí z vyúčtování nijak nesporovala. Žalovaná se tedy dostala do prodlení se zaplacením žalované částky, a žalobce má proto kromě dlužné částky nárok i na požadované úroky z prodlení přiznané dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a § 1970 o.z., když byly požadovány až ode dne následujícího po splatnosti posledního dlužného vyúčtování. V souladu s ust. § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. má žalobce rovněž právo na zaplacení minimálních nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, neboť z účastnických smluv plyne, že se jednalo o pohledávku vyplývající z podnikatelské činnosti účastníků. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 6. Žalobce byl ve sporu úspěšný, a proto mu soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. proti žalované přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Ta sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny advokáta za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní upomínka, podání žaloby) po 200 Kč podle § 14b odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“), z náhrady hotových výdajů advokáta za uvedené 3 úkony právní služby ve výši po 100 Kč podle § 14b odst. 2 advokátního tarifu a z 21% DPH ve výši 189 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř., tj. celkem 1 489 Kč. Dále soud postupoval dle příkazu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o.s.ř.