24 C 407/2021-11 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou podanou soudu dne 2. 10. 2021 domáhá po žalovaném zaplacení částky 1 014 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný využil dne [datum] přepravních služeb společnosti [právnická osoba], a to ve vlaku [číslo] mezi stanicemi [obec] a [obec] [část obce], čímž se bezdůvodně obohatil v rozsahu jízdného stanoveného ve výši dle Tarifu Českých drah pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel, a to v částce 14 Kč. Za porušení vyměřila společnost [právnická osoba], žalovanému dále přirážku ve výši 1 000 Kč [právnická osoba] postoupila tuto pohledávku včetně jejího příslušenství [právnická osoba] [anonymizována tři slova] [číslo] která dále pohledávku včetně jejího příslušenství postoupila žalobci na základě smlouvy o postoupení souboru pohledávek ze dne 2. 11. 2016. Celkovou dlužnou částku ve výši 1 014 Kč žalovaný neuhradil ani přes předžalobní upomínku. 2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil. 3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a § 101 odst. 4 o.s.ř. projednal bez potřeby nařízení jednání a vycházel přitom z listinných důkazů, když žalobce s tímto postupem výslovně souhlasil a žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil. 4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o.s.ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. V řízení zjištěný skutkový stav je ten, že žalovaný dne [datum] použil ke své osobní přepravě vlak č. [číslo] mezi stanicemi [obec] a [obec] [část obce], provozovaný společností [právnická osoba], [IČO], přičemž se k výzvě průvodčího uvedené společnosti neprokázal platným jízdním dokladem (zjištěno z oznámení o závadách ze dne 20. 4. 2016). Z toho důvodu žalovanému vznikla povinnost zaplatit uvedené společnosti jízdné ve výši 14 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč, tj. celkem částku 1 014 Kč, o čemž byl žalovanému vystaven doklad (zjištěno z potvrzení o nedodržení [anonymizováno], tarifu Českých drah pro vnitrostátní přepravu). Tato pohledávka za žalovaným byla společností [právnická osoba] postoupena na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], reg. [číslo] (zjištěno z rámcové smlouvy o smlouvách budoucích o úplatném postoupení pohledávek ze dne 15. 12. 2015) a následně [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno (zjištěno ze smlouvy o postoupení souboru pohledávek ze dne 2. 11. 2016, oznámení ze dne 24. 2. 2017). Žalovaný byl k úhradě dlužné částky v celkové žalované výši vyzván (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne 24. 2. 2017, podacího archu). Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by celkovou dlužnou částku zaplatil. 6. Po právní stránce soud věc posoudil jako smlouvu o přepravě osob podle ust. § 2550 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení s ust. § 3 vyhl. č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční dopravu. Uzavřením smlouvy o přepravě vznikl mezi společností [právnická osoba] a žalovaným závazkový právní vztah, jehož obsahem byla povinnost uvedené společnosti přepravit žalovaného do místa určení a povinnost žalovaného zaplatit za přepravu jízdné, což však žalovaný neučinil. Žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit společnosti [právnická osoba] ve smyslu ust. § 37 odst. 5 písm. b) a c) a odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb., o drahách, ve spojení s tarifem Českých drah pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel, jízdné ve výši 14 Kč a přirážku ve výši 1 000 Kč, celkem částku 1 014 Kč. Pohledávka za žalovaným pak byla postoupena v souladu s ust. § 1879 o.z. na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a z této pak dále na žalobce, což bylo žalované řádně oznámeno. Soud proto žalobě vyhověl a příslušenství, tj. úroky z prodlení přiznal podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve spojení s § 1970 o.z. 7. Žalobce byl ve sporu úspěšný, a proto mu soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. proti žalovanému přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Ta sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny advokáta za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní upomínka, podání žaloby) po 200 Kč podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“), z náhrady hotových výdajů advokáta za uvedené 3 úkony právní služby ve výši po 100 Kč podle § 14b odst. 2 advokátního tarifu a z 21% DPH ve výši 189 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř., tj. celkem 1 489 Kč. Odměna advokáta přitom byla určena dle § 14b advokátního tarifu, neboť soud dospěl k závěru, že toto ustanovení zcela dopadá i na daný případ, neboť žaloba byla podána ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, přičemž z vlastní činnosti je soudu známo, že žalobce podává na ustáleném vzoru opakovaně velké množství typově stejných žalob, v nichž jsou měněny pouze jednotlivé číselné údaje a identifikace osoby žalované, neboť se jedná o skutkově i právně zcela obdobné věci. Dále soud postupoval dle příkazu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. 8. Lhůty k plnění byly určeny podle § 160 odst. 1 o.s.ř.