26 C 352/2021-16 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 2. 10. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 748 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný jako cestující bez platné jízdenky využil dne [datum] přepravních služeb společnosti [právnická osoba], [IČO], a to ve vlaku [anonymizováno] mezi stanicemi [obec] [anonymizováno] [obec], čímž se bezdůvodně obohatil v rozsahu jízdného stanoveného ve výši dle Tarifu [anonymizována dvě slova] pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel, a to v částce 98 Kč. Za porušení § 7 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu vyměřila společnost [právnická osoba] žalovanému přirážku ve výši 3 650 Kč, a to v souladu s § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách a Tarifem [anonymizována dvě slova] pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel. [právnická osoba] tak vznikla vůči žalovanému pohledávka ve výši 3 748 Kč (dále jen„ pohledávka“). [právnická osoba] jakožto původní věřitel a postupitel postoupila pohledávku včetně jejího příslušenství [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], reg. [číslo] jakožto postupníkovi. Tato smlouva byla uzavřena na základě Rámcové smlouvy o smlouvách budoucích o úplatném postoupení pohledávek [číslo] mezi společnostmi [právnická osoba] a [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] uzavřené dne [datum]. Společnost [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] jakožto postupitel postoupila dne [datum] pohledávku včetně jejího příslušenství žalobkyni jakožto postupníkovi. Žalovanému byla odeslána dne 20. 3. 2020 předžalobní výzva k zaplacení spojená s oznámením o postoupení pohledávky. Žalovaný však do dne podání žaloby neuhradil ničeho. 2. Ve věci bylo nařízeno ústní jednání na den 8. 12. 2021, žalovaný i žalobkyně byli k tomuto jednání řádně obesláni a zároveň byli poučeni o následcích nedostavení se k jednání. Žalobkyně ani žalovaný se k soudu nedostavili. Soud proto v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), jednal v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného. 3. Soud provedl dokazování listinami, které navrhli a předložili účastníci řízení (ust. § 120 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o. s. ř.). Potřeba provedení jiných důkazů v řízení najevo nevyšla, na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí. 4. Z listinných důkazů založených ve spise vyplývá skutkový závěr, že žalovaný dne [datum] použil ke své osobní přepravě vlak [číslo] mezi stanicemi [obec] [anonymizováno] [obec], provozovaný společností [právnická osoba], [IČO], přičemž se k výzvě průvodčího uvedené společnosti neprokázal platným jízdním dokladem. Z toho důvodu žalovanému vznikla povinnost zaplatit uvedené společnosti jízdné ve výši 98 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 3 650 Kč, tj. celkem částku 3 748 Kč. Na základě Rámcové smlouvy o smlouvách budoucích o úplatném postoupení pohledávek [číslo] ze dne [datum], uzavřené mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], reg. [číslo] jako postupníkem byla výše uvedená pohledávka za žalovaným postoupena [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], reg. [číslo] Smlouvou o postoupení souboru pohledávek ze dne [datum] uzavřenou mezi [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], reg. [číslo] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. O postoupení pohledávky na žalobkyni byl žalovaný písemně informován. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou, avšak žalobkyni na svůj dluh dosud ničeho nezaplatil. 5. Na základě shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že použitím vlaku provozovaného společností [právnická osoba] dne [datum] žalovaný uzavřel s uvedenou společností konkludentně smlouvu o přepravě osob podle ust. § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), ve spojení s ust. § 3 vyhl. č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční dopravu. Uzavřením smluv o přepravě vznikl mezi společností [právnická osoba] a žalovaným závazkový právní vztah, jehož obsahem byla povinnost uvedené společnosti přepravit žalovaného do místa určení a povinnost žalovaného zaplatit za přepravu jízdné. Žalovaný svou smluvní povinnost nesplnil, a tudíž mu vznikla povinnost zaplatit společnosti [právnická osoba] ve smyslu ust. § 37 odst. 5 písm. b) a c) a odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb., o drahách, ve spojení s tarifem [anonymizována dvě slova] pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel, jízdné ve výši 98 Kč a přirážku ve výši 3 650 Kč, celkem částku 3 748 Kč. Žalovaný na svůj dluh společnosti [právnická osoba] ničeho neuhradil. Uvedená pohledávka společnosti [právnická osoba] za žalovaným byla postoupena v souladu s ust. § 1879 o.z. na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a z této pak dále na žalobkyni, což bylo žalovanému řádně oznámeno. Na základě uvedeného je tedy dlužnou částku požadovat po žalovaném žalobkyně. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky, avšak žalovaný na svůj dluh dosud ničeho neuhradil. Proto soud shledal žalobu důvodnou a rozhodl tak, jak je ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno. 6. O příslušenství dlužné částky soud rozhodl podle ust. § 1970 o.z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč a dále nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 3 úkony právní služby po 200 Kč (ust. § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., /dále jen„ vyhláška“ /, jejíž aplikace vyplývá z ust. § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř. a nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12), a to dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky, převzetí a příprava zastoupení, ust. § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky, návrh ve věci samé a výzva k plnění; výše úkonů právní pomoci je dána § 14b odst. 1 bod 1. této vyhlášky, a 3 náhradami hotových výdajů po 100 Kč (ust. § 14b odst. 5 písm. b/ uvedené vyhlášky). Celkové náklady žalobkyně ve výši 2 089 Kč (zahrnující ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů a výše zmíněný soudní poplatek) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Z úřední činnosti je soudu známo, že žaloby podávané žalobkyní v obdobných případech se liší pouze údaji o žalovaném, vymezením jízdy bez platného jízdního dokladu a výší dlužné částky. Jde fakticky o formulář, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické, nejedná se tedy o žádný individuální rozbor případu, a to ani po skutkové, ani po právní stránce. Nepochybně tak jde o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. 9. O povinnosti žalobce doplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 5 soudní poplatek soud rozhodl podle ust. § 2 odst. 1 písm. a), ust. § 2 odst. 2 a ust. § 4 odst. 1 písm. a) zák. č. 549/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Samotnou výši pak soud určil podle položky 1 písmeno a), a to 1 000 Kč, když platební rozkaz nebyl vydán, žalobkyně prozatím uhradila pouze částku ve výši 400 Kč, zbývá tedy doplatit částku 600 Kč.