31 C 309/2020-75 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 9 982,50 EUR se zákonnými úroky z prodlení s tvrzením, že pro žalovanou na základě jejích objednávek provedla přepravy zboží s nakládkami v Kladně v České republice a vykládkami v Marcianise v Itálii: a) s nakládkou dne 20. 12. 2019 a vykládkou dne 8. 1. 2020, kterou žalobkyně vyúčtovala žalované fakturou [číslo] ve výši 1 996,50 EUR, která byla splatná dne 29. 1. 2020, b) s nakládkou dne 13. 1. 2020 a vykládkou dne 15. 1. 2020, kterou žalobkyně vyúčtovala žalované fakturou [číslo] ve výši 1 996,50 EUR, která byla splatná dne 3. 2. 2020, c) s nakládkou dne 30. 1. 2020 a vykládkou dne 4. 2. 2020, kterou žalobkyně vyúčtovala žalované fakturou [číslo] ve výši 1 996,50 EUR, která byla splatná dne 11. 3. 2020, d) s nakládkou dne 24. 2. 2020 a vykládkou dne 26. 2. 2020, kterou žalobkyně vyúčtovala žalované fakturou [číslo] ve výši 1 996,50 EUR, která byla splatná dne 1. 4. 2020, e) s nakládkou dne 3. 2. 2020 a vykládkou dne 6. 2. 2020, kterou žalobkyně vyúčtovala žalované fakturou [číslo] ve výši 1 996,50 EUR, která byla splatná dne 26. 3. 2020. Vyúčtované přepravné žalovaná ani po četných urgencích žalobkyni nezaplatila, proto žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu ze dne 30. 6. 2020, když ani po této výzvě žalovaná nezaplatila ničeho. 2. Žalovaná navrhla žalobu jako nedůvodnou pro její předčasnost zamítnout v celém rozsahu. Učinila nesporným, že přepravní služby byly žalobkyní provedeny za sjednanou cenu, včas a řádně. Namítala, že cena provedených služeb žalobkyní pro žalovanou, vyúčtovaná shora uvedenými fakturami, není dosud splatná. Tvrdila, že splatnost ceny za přepravu byla mezi účastníky řízení sjednána odlišně, než jak tvrdí žalobkyně a vyplývá z CMR a faktur. Při objednávání a poskytování přepravních služeb bylo dohodnuto a žalobkyně srozuměna s tím, že úhrada za její přepravní služby bude vázána na inkaso pohledávek žalované za jeho odběrateli v Itálii. Za tímto účelem žalovaná vystavila žalobkyni, konkrétně na zaměstnance žalobkyně, resp. řidiče [jméno] [příjmení], aby inkasoval pohledávku žalované za [právnická osoba] [jméno], srl., se sídlem [adresa], Itálie ve výši 6 331,60 EUR. Sídlo této společnosti se nachází v [anonymizováno], tedy v blízkosti [anonymizováno], což je rovněž v blízkosti města Marcianese, kam bylo přepravováno zboží žalobkyní. Pohledávka žalované za druhým subjektem [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] [jméno] s.r.l. je ve výši 4 844,40 EUR a sídlo této společnosti je rovněž přímo ve městě Marcianese, kam žalobkyně dopravovala zboží pro žalovanou. Ačkoli žalobkyně vystavila za provedené přepravy pro žalovanou účetní doklady – faktury, k přímému dotazu žalované, zastoupené p. [jméno] [jméno] [příjmení], stávající předsedkyní spolku, na žalobkyni zastoupenou [jméno] [příjmení], zda platí, že úhrada za přepravu může být provedena až po úplném inkasu zmíněných dvou pohledávek žalované za jejími italskými odběrateli, byla žalovaná žalobkyní ujištěna, že ano. Nároky žalobkyně tak nelze přiznat, neboť podaná žaloba je předčasná z důvodu, že dosud nenastala splatnost uplatňovaných pohledávek za provedenou přepravu. Nároky žalované za italskými odběrateli nejsou dosud uspokojeny, jsou již intenzivně vymáhány. Žalovaná po podání žaloby zaplatila žalobkyni 10 000 Kč, přičemž ji zpravila, že tímto plněním neuznává dluh a plní toliko předčasně na dosud nesplatný závazek. 3. Dne 1. 12. 2020 vzala žalobkyně žalobu co do výše 363,89 EUR zpět, neboť žalovaná tuto částku zaplatila žalobkyni v průběhu tohoto řízení, proto soud dle ust. § 96 odst. 1,2,4 o.s.ř. řízení do této částky zastavil. 4. Po provedeném dokazování a zhodnocení všech provedených důkazů podle ust. § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Soud zamítl provedení důkazů, které s ohledem na zjištěný skutkový stav a právní hodnocení soudu považoval za nadbytečné a jejich provedení v rozporu s hospodárností tohoto řízení. 5. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Mezi účastníky řízení je nesporné, že žalovaná si u žalobkyně objednala provedené přepravy, žalobkyně objednané přepravy provedla včas a řádně a žalované je vyúčtovala fakturami, které zůstaly ke dni rozhodnutí nezaplaceny. Tato skutková zjištění soud opřel o nesporná tvrzení účastníků řízení, existenci závazků o mezinárodní nákladní listy č. CZ [číslo], č. CZ [číslo], č. CZ [číslo], č. CZ [číslo], č. SK [číslo], vyúčtování přeprav fakturami [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] předžalobní výzvu ze dne 30. 6. 2020, vč. e-mailové korespondence. Z kopie listiny„ plná moc“, soud zjistil, že není datována, je potvrzena podpisem bývalé předsedkyně žalované, dále že žalovaná zmocnila„ [právnická osoba], [IČO]“ - zřejmě žalobkyni (uvedla sice obchodní firmu žalobkyně, IČO je však odlišné od IČO žalobkyně, na místo sídla společnosti vepsala jméno [jméno] [příjmení], [datum narození]) k převzetí částky 6 331 EUR od [právnická osoba], srl., [příjmení] [příjmení] [jméno] 13, [anonymizováno] / prokazováno listinou nazvanou plná moc /. Z emailové korespondence mezi účastníky řízení soud zjistil, že žalovaná si u žalobkyně objednala provedené přepravy, podmínky a přesné informace k nakládce a vykládce zboží, s tím, že termín splatnosti ceny přeprav zůstal ze strany žalované nevyplněn, tj. žádným způsobem nesjednán /prokazováno emailovou korespondencí mezi účastníky řízení, zejména email žalované ze dne 14. 1. 2020, 8:00 hod., přepis sms zpráv leč. 31 – 36 spisu /. Z emailu žalované ze dne 12. 3. 2020 adresovaného [příjmení] [příjmení] (jednající za žalobkyni) soud zjistil, že žalovaná se„ omlouvá za zpoždění plateb s tím, že Itálie dluží, jakmile žalovaná bude mít peníze, zašle je“ / prokazováno emailem žalované ze dne 12. 3. 2020, leč. 30 spisu /. Z přepisu SMS zpráv mezi předsedkyní žalované a [příjmení] [příjmení] / za žalobkyni / soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované jméno a příjmení řidiče, včetně jeho data narození, který přepravu zboží realizoval. Rovněž z SMS zprávy žalobkyně soud zjistil, že žalovaná byla dne 4. 3. 2020 informována o tom, že„ prý vám to pošlou, tedy řidič pro vás peníze nevyzvedává“, když na tuto SMS zprávu žalovaná reagovala tak, že počká týden a potom si tam dojede sama / prokazováno SMS zprávou ze dne 4. 3. 2020, 15,37 hod., leč. 36 spisu /. Z emailové korespondence mezi právními zástupci účastníků řízení soud zjistil, že nejvíce kontroverzní je skutečnost, že žalovaná i nadále objednává přepravy zboží do Itálie a dopravcům za tyto přepravy hradí přednostně, přestože má dřívější dluh vůči žalobkyni, což žalobkyně nepovažuje za jednání v souladu s poctivým obchodním stykem, když zvýhodňuje jiné věřitele /prokazováno emailem právního zástupce žalobkyně adresovaného právnímu zástupci žalované ze dne 20. 8. 2020, leč. 25 spisu /. 6. Pro právní posouzení věci učinil soud závěr o skutkovém stavu takový, že žalobkyně prokázala svá tvrzení, uvedená v žalobě a žaloba je důvodná. 7. Podle ustanovení § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.) se smlouvou o přepravě věci dopravce zavazuje odesílateli, že přepraví věc jako zásilku z místa odeslání do místa určení a odesílatel se zavazuje zaplatit dopravci přepravné. V prostředí mezinárodního obchodu je obvyklé, že místo odeslání a místo určení leží na území dvou rozdílných států. V takovém případě, tedy ve vztazích přepravy věcí s tímto mezinárodním prvkem, jsou aplikovány příslušné mezinárodní úmluvy, které byly přijaty pro jednotlivé druhy přepravy. Pro oblast silniční přepravy jde především o Úmluvu o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (dále i jen " Úmluva CMR"), která byla publikována jako vyhláška ministra zahraničních věcí č. 11/1975 Sb. Tato úmluva se dle čl. 1 odst. 1 vztahuje na každou smlouvu o přepravě zásilek za úplatu silničním vozidlem, jestliže místo převzetí zásilky a předpokládané místo jejího dodání, jak jsou uvedena ve smlouvě, leží ve dvou různých státech, z nichž alespoň jeden je smluvním státem této úmluvy. Zároveň toto ustanovení doplňuje, že uvedené pravidlo platí bez ohledu na trvalé bydliště a státní příslušnost smluvních stran. Úmluvu CMR ratifikovala ČSSR dne 3. 12. 1974 a v současné době jsou členskými státy této úmluvy 55 států po celém světě. 8. Smlouva o přepravě věci je ze své povahy smlouvou úplatnou. Závazek odesílatele zaplatit dopravci přepravné je podstatnou obsahovou náležitostí smlouvy o přepravě věci, jak to vyplývá z ustanovení § 2555 obč. zák., a přepravné je tedy pojmovým znakem této smlouvy. Jak však vyplývá z dikce ustanovení § 2564 obč. zák., sjednání výše přepravného pojmovým znakem smlouvy o přepravě věci není, neboť zákon umožňuje určit přepravné i v případech, pokud smlouva o přepravě věci o jeho výši mlčí. V případě, pokud by smlouva o přepravě věci výslo