42 C 582/2020-10 — Obvodní soud pro Prahu 5

Žalobkyně se návrhem podaným k soudu dne 20.9.2020 domáhala na žalovaném zaplacení částky 6 605 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že v souladu s § 15 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla zjistila, že žalovaný je vlastníkem (provozovatelem) osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm³ do 2 500 cm³, [registrační značka], [VIN kód], přičemž vozidlo nemělo v období od 24.2.2019 do 31.5.2019 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla (tzv. povinné ručení). Vozidlo tak bylo nepojištěno 97 dní a žalovaný tímto jednáním porušil zákonnou povinnost pojistit vozidlo. Výzva k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných byla žalovanému doručena dne 27.2.2020, splatnost příspěvku nastává po uplynutí nejméně 30 dnů od doručení této výzvy. Žalovaný však svou povinnost ve lhůtě 30 dnů nesplnil a splatnost příspěvku nastala dne 28.3.2020. Žalovaný tak dluží na příspěvku částku 6 305 a 300 Kč za poplatek spojený s uplatněním práva dle § 2a vyhlášky č. 205/1999Sb. Celkem tak žalovaný dluží žalobkyni částku 6 605 Kč, kterou ani přes výzvu žalobkyně dosud neuhradil. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Žalobkyně i žalovaný byli podle § 115a o.s.ř. usnesením zdejšího soudu č.j. EPR 236978/2020-10 vyzváni, aby ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení usnesení sdělili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, neboť soud měl za to, že v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. Současně byli poučeni, že neodpoví-li na tuto výzvu, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se v uvedené lhůtě nevyjádřili, a proto soud postupoval podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a vynesl rozsudek bez nařízeného jednání. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Soud proto věc rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu i z listinných důkazů (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř.). Potřeba dalších důkazů v řízení najevo nevyšla. Soud učinil za použití ust. § 132 o.s.ř. tento závěr o skutkovém stavu. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že k osobnímu automobilu [registrační značka], které bylo v předmětné době ve vlastnictví žalovaného, nebylo v období od 24.2.2019 do 31.5.2019 sjednáno pojištění odpovědnosti, výše příspěvku za nepojištěné vozidlo činí 65 Kč za den. Žalovaný přes výzvu žalobkyně dlužnou částku nezaplatil (prokázáno výzvou k úhradě ze dne 12.2.2020, upomínkou ze dne 4.6.2020, 16.7.2020, předžalobní výzvou ze dne 21.8.2020, doručenkou, podacím archem). Vztah mezi účastníky se řídí zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla (dále jen„ zákon“). Podle ust. § 4 odst. 1 zákona vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Příspěvek se podle ust. § 4 odst. 3 zákona vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla, a taktéž nákladů na jeho uplatnění včetně nákladů vymáhání (ust. § 4 odst. 4 zákona). Tím, že vozidlo žalovaného nemělo v období od 24.2.2019 do 31.5.2019 uzavřeno povinné ručení, vznikla žalovanému povinnost uhradit žalobkyni příspěvek nepojištěných za 97 dní, který je tvořen zákonnou denní sazbou (65 Kč) vynásobenou počtem dní, za něž nebylo pojištění odpovědnosti hrazeno, tedy celkem částku 6 305 Kč. Žalobkyně dále požadovala zaplacení poplatku za vymáhání ve výši 300 Kč Celkem tak žalovaný dluží žalobkyni částku 6 605 Kč, kterou ani na základě upomínek neuhradil, a proto soud žalobě vyhověl, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O příslušenství bylo rozhodnuto podle ust. § 1970 o.z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 605 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro jejich prodloužení.