10 C 252/2021-76 — Obvodní soud pro Prahu 5

Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 12.7.2021 domáhá po žalovaném zaplacení částky 173 287,05 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 22.3.2018 uzavřela se žalovaným Smlouvu o úvěru, jejímž předmětem bylo financování vozidla [anonymizováno]. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnutý úvěr v celkové výši 652 617 Kč uhradit prostřednictvím 48 pravidelných měsíčních splátek ve výši 15 159,28 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil smluvené měsíční splátky řádně a včas, byl v prodlení se splátkami od měsíce února 2020, odstoupila žalobkyně od úvěrové smlouvy s účinností ke dni 29.11.2020. Dne 30.4.2021 provedla žalobkyně finanční vypořádání smlouvy, na jehož základě byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni částku 173 287,05 Kč ve lhůtě do 10.5.2021. Žalovaný dlužnou částku ani přes upomínky ze strany žalobkyně do dne podání žaloby neuhradil. Žalovaný nárok žalobkyně zcela neuznal. Uvedl, že podniká v oboru dopravy hotelových hostů již 12 let, po tuto dobu trvá spolupráce účastníků, která byla bezproblémová až do pandemie SARS-COV-2. V důsledku vyhlášení nouzového stavu dne 12.3.2020 bylo žalovanému de facto znemožněno podnikání, přičemž situace pokračuje dosud. Vozidla používaná žalovaným jsou téměř nepoužitelná pro další činnosti, např. pro rozvoz zásilek či jídla. Žalovaný se aktivně snažil situaci řešit mimosoudní cestou, bohužel žalobkyně veškeré jeho návrhy negovala. Žalovaný proto navrhl zamítnutí žaloby. K jednání soudu konanému dne 1.2.2022 se žalovaný, ač řádně předvolán, bez omluvy nedostavil. Soud proto v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti žalovaného. Soud provedl dokazování všemi listinami, které navrhli a předložili účastníci (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla (ust. § 120 odst. 3 věta prvá o.s.ř.), na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí. V řízení byl prokázán následující skutkový děj: Dne 22.3.2018 uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvu o úvěru, jejímž předmětem bylo financování vozidla [anonymizováno], žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnutý úvěr v celkové výši 652 617 Kč uhradit prostřednictvím 48 pravidelných měsíčních splátek ve výši 15 159,28, Kč, od 29.5.2019 ve výši 18 468,50 Kč (prokázáno smlouvou o úvěru ze dne 22.3.2018, dodatkem, obchodními podmínkami, splátkovým kalendářem). Vozidlo bylo předáno žalovanému dne 29.3.2018 (prokázáno protokolem o převzetí předmětu financování ze dne 29.3.2018). Dopisem ze dne 12.11.2020 odstoupila žalobkyně od smlouvy z důvodu prodlení žalovaného s hrazením plateb plynoucích ze smlouvy delším než jeden měsíc (prokázáno odstoupením od smlouvy o úvěru ze dne 12.11.2020, podacím archem). Dne 30.4.2021 provedla žalobkyně finanční vypořádání smlouvy, v němž vyčíslila dluh žalovaného na částku 173 287,05 Kč a vyzvala žalovaného k úhradě této částky ve lhůtě do 10.5.2021 (prokázáno finančním vypořádáním ze dne 30.4.2021 včetně průvodního dopisu, faktur a protokolu spol. [příjmení]). Žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky vyzvala (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 2.6.2021). Žalovaný navrhl splátkový kalendář na splátky 10 000 Kč za smlouvu od ledna 2021 (prokázáno e-mailovou komunikací účastníků). Z ostatních důkazů nezjistil soud žádné informace relevantní pro toto řízení. Po právní stránce posoudil soud věc jako smlouvu o úvěru uzavřenou mezi účastníky smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „občanský zákoník“). Mezi účastníky nebylo sporné, že na základě smlouvy o úvěru ze dne 22.3.2018 poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 652 617 Kč, který měl žalovaný splácet měsíčními splátkami ve sjednané výši, což od února 2020 nečinil. Sporována nebyla ani výše dluhu stanovená žalobkyní na základě vypořádání smlouvy na částku 173 287,05 Kč. Procesní obrana žalovaného spočívala toliko v tvrzení, že byl historicky dobrým klientem žalobkyně, splátky přestal hradit v důsledku pandemie, kdy mu bylo znemožněno podnikání, a vzhledem situaci není schopen uhradit dluh z 11 smluv, které měl se žalobkyní uzavřeny. K tomu soud uvádí, že v předchozí komunikaci se žalobkyní navrhoval žalobce splátky ve výši 10 000 Kč měsíčně, neuhradil však ničeho, přičemž soudu je z jeho činnosti známo, že žalovaný takto postupoval v případě vícero smluv uzavřených se žalobkyní, své závazky zcela neplní. K jednání soudu se žalovaný nedostavil, opět zůstal nečinný. Pro úplnost je třeba uvést, že žalovaný neuhradil splátku úvěru již za únor 2020, kdy dosud nouzový stav spojený s utlumením turistického ruchu nebyl. Soud proto konstatuje, že žalobní tvrzení byla zcela prokázána a ostatně nesporná, a proto žalobě jako důvodné vyhověl. Požadované příslušenství, tj. úrok z prodlení, pak bylo přiznáno dle ust. § 1970 občanského zákoníku. O lhůtě k plnění rozhodl soud dle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení spočívající ve vyměřeném soudním poplatku 8 665 Kč, které byly přiznány v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.).