10 C 411/2022-42 — Obvodní soud pro Prahu 5

Žalobou podanou k soudu dne 22.11.2022 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení zažalované částky. K odůvodnění žaloby uvedla, že dne 22.11.2020 došlo k dopravní nehodě, při které bylo poškozeno vozidlo žalovaného. Vzhledem k tomu, že k poškození tohoto vozidla došlo provozem dvou jiných vozidel, z nichž jedno je pojištěno u žalobkyně a druhé u [právnická osoba], [příjmení], došlo mezi pojistiteli k dohodě, že žalobkyně žalovanému uhradí 49 100 Kč a druhý pojistitel částku 34 491 Kč. Ze strany žalobkyně však byla omylem vyplacena částka 83 591 Kč, čímž žalovanému vzniklo vůči žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 34 491 Kč. Tuto částku žalovaný žalobkyni nevrátil ani na základě upomínek. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil. Žalobkyně i žalovaný byli podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen jako „o.s.ř.“) vyzváni, aby ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení usnesení sdělili, zda se výslovně vzdávají práva osobní účasti na projednání věci a aby ve stejné lhůtě soudu sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, neboť soud měl za to, že v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. Současně byli poučeni, že neodpoví-li na tuto výzvu, bude soud předpokládat, že nemají proti tomuto postupu námitky a rozhodne věc bez nařízení jednání. Žalobkyně ani žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřili a proto soud postupoval podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a vynesl rozsudek bez nařízeného jednání. Soud provedl všechny důkazy, které ve věci žalobkyně navrhla, další důkazy nebylo třeba provádět. Za použití ust. § 132 o.s.ř. soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že dne 22.12.2020 došlo ke dvěma dopravním nehodám, při nichž bylo poškozeno vozidlo žalovaného, kdy první škůdce pan [příjmení] byl pojištěn u žalobkyně a druhý škůdce pan [příjmení] u [právnická osoba], [příjmení] (prokázáno pojistnou smlouvou pana [příjmení], oznámením škodní události, zápisy o nehodě). Pojistné plnění ve prospěch žalovaného bylo stanoveno na částku 83 591 Kč, škoda byla likvidována jako totální (prokázáno oznámením o totální škodě, nabídkovým listem, vyčíslením škody, oznámením o likvidaci pojistné události). Žalobkyně žalovanému uhradila celou částku 83 591 Kč (prokázáno výpisem z účtu). Na základě dohody mezi pojistiteli měla žalobkyně uhradit žalovanému částku 49 100 Kč a druhý pojistitel částku 34 491 Kč, [anonymizována dvě slova] žalovanému uhradila částku 34 491 Kč (prokázáno zprávou [anonymizována dvě slova], uplatněním práva na náhradu újmy). Po právní stránce soud věc posoudil jako bezdůvodné obohacení podle ust. § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Žalovaný obdržel na pojistném plnění celkem částku 118 082 Kč, ač měl obdržet pouze 83 591 Kč. Z listinných důkazů pak bylo prokázáno, že zbylou částku 34 491 Kč zaslala žalobkyně žalovanému omylem, tedy bez právního důvodu. Bylo tedy povinností žalovaného tuto částku žalobkyni vrátit, což neučinil. Z těchto důvodů soud žalobě vyhověl. O příslušenství bylo rozhodnuto podle ust. § 1970 o.z. ve spojení s ust. § 2, 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kdy žalobkyní požadovaný úrok je nižší než úrok platný v době splatnosti pohledávky (15 % ročně). O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobci přiznal náhradu nákladů řízení spočívající ve vyměřeném soudním poplatku 1 725 Kč a 1 náhradě hotových výdajů ve výši 300 Kč za podání žaloby podle ust. § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., celkem tedy náklady řízení ve výši 2 025 Kč, které byly přiznány v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.). Pro úplnost soud dodává, že předžalobní upomínka nebyla soudu doložena, proto za ni žalobkyně náhrada nenáleží.