11 C 183/2022-22 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 28 775 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne 8. 8. 2021, kterou uzavřel s předchůdcem žalobce, [právnická osoba] Na základě této smlouvy předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku 29 910 Kč do 8. 9. 2021. Žalovaný tuto částku nezaplatil řádně a včas, proto žalobce požaduje také smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné jistiny. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení jistiny 25 000 Kč, nesplaceného úroku 4 910 Kč, smluvní pokuty ve výši 3 775 Kč (od 9. 9. 2021 do 8. 2. 2022), náhrady nákladů ve výši 150 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 9. 9. 2021 do 7. 2. 2022 ve výši 879,11 Kč. 2. Žalobce následně k výzvě soudu sdělil, že není schopen prokázat posuzování úvěruschopnosti žalovaného, proto vzal žalobu zpět co do částky v celkové výši 8 835 Kč (kapitalizovaný úrok 5 060 Kč a smluvní pokutu 3 775 Kč), když nadále požaduje pouze částku 25 000 Kč a úrok z prodlení z této částky od 9. 9. 2021. Soud proto řízení v souladu s ustanovením § 96 odst. 1 až 4 o. s. ř. co do úroku ve výši 5 060 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 775 Kč zastavil, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 4. Na základě listinných důkazů založených ve spise dospěl soud ke skutkovému závěru, že předchůdce žalobce a žalovaný se dohodli, že předchůdce žalobce poskytne žalovanému částku 25 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do 8. 9. 2021 (zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne 24. 8. 2021). Předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 11 000 Kč a 14 000 Kč (zjištěno z výpisu z účtu předchůdce žalobce). Předchůdce žalobce uzavřel se žalobcem smlouvu, kterou na něj pohledávku za žalovaným postoupil (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek). Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky opakovaně písemnou upomínkou (zjištěno z upomínky ze dne 22. 9. 2021, dne 1. 10. 2021 a dne 2. 6. 2022). 5. Z provedených důkazů soud dospěl ke skutkovému závěru, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 25 000 Kč, avšak žalovaný tuto částku nevrátil. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 věta prvá téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Odborná péče je definována v § 2 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, tedy jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. 8. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. 9. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3). 10. Podle § 588 zákona o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 12. Po právní stránce soud věc posoudil podle shora citovaných zákonných ustanovení, přičemž dospěl k závěru, že žaloba je důvodná (po částečném zpětvzetí žaloby). Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky 25 000 Kč původně na základě smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., přičemž žalovaný v tomto vztahu vystupoval jako spotřebitel, daný vztah proto soud posuzoval rovněž podle ustanovení zák. o spotřebitelském úvěru, kdy je soud povinen z úřední činnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele. Žalobce k uvedenému doplnil, že není schopen zkoumání úvěruschopnosti žalovaného prokázat, proto nad rámec skutečně poskytnuté částky (25 000 Kč) a úroku z prodlení z této částky od 9. 9. 2021 (předchůdce žalobce a žalovaný se dohodli na vrácení částky do 8. 9. 2021) vzal žalobu zpět. Vzhledem k tomu, že nebylo v řízení zjištěno, že by byla úvěruschopnost žalovaného předchůdce žalobce jakkoli zkoumána (viz § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru), nelze než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy podle § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z. (viz také rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). Soud proto přiznal žalobci částku 25 000 Kč, která byla žalovanému skutečně vydána, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu § 2991 o. z., neboť na tuto částku žalovaný nezaplatil žalobci ničeho (toto v řízení nijak nesporoval). Do prodlení s úhradou částky 11 500 Kč se žalovaný dostal počínaje dnem 9. 9. 2021 Kč, kdy soud vycházel ze dne splatnosti celého úvěru, neboť si žalovaný musel být vědom toho, že nejpozději k tomuto dni je povinen poskytnuté prostředky vrátit. O úroku z prodlení bylo přitom rozhodnuto podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok II.). Ve zbývající části, tedy co do poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 816 Kč včetně úroku z prodlení z této částky, byla žaloba zamítnuta, neboť nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Výše úroku z prodlení je stanovena v souladu s § 2 nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kdy splatnost úvěru nastala dne 8. 9. 2021 (úrok z prodlení od 9. 9. 2021 do 7. 2. 2022 byl kapitalizován ve výši 879,11 Kč). O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně převážně úspěšnému žalobci (neúspěch žalobce soud hodnotí jako nepatrný – úspěch co do 25 000 Kč a neúspěch co do 3 775 Kč) byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 152 Kč a dále nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 3 úkony právní služby po 300 Kč (dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ vyhláška“, a to písm. a) převzetí a příprava zastoupení, d) návrh ve věci samé a výzva k plnění), kdy sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby je dána dle § 14b odst. 1 vyhlášky, dále 1 úkonem právní služby po 2 260 Kč (dle § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky, a to částečné zpětvzetí), sazba mimosmluvní odměny za tento úkon je dána § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 této vyhlášky, a dá