15 C 13/2022-12 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tvrzením, že spolu dne [datum] uzavřeli smlouvu o kontokorentním úvěru účtu. Žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 7 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté plnění vrátit a zároveň zaplatit úrok, sjednaný ve výši 18,9 % ročně a další ceny za případné služby spojené s vedením účtu v souladu s platným sazebníkem žalobkyně. Žalovaný překročil sjednaný kontokorentní úvěr a nevyrovnal nepovolený zůstatek, přičemž žalobkyně dne [datum] zesplatnila zbývající dlužnou částku. Žalovaná částka představuje jistinu ve výši 7 597,15 Kč, řádný úrok ve výši 719,05 Kč, a úrok z prodlení ve výši 676,79 Kč, kdy je dále také nárokováno příslušenství tvořené smluvním úrokem v sazbě 8,25 % ročně a zákonným úrokem z prodlení. Žalovaný dluh neuhradil ani k výzvě žalobkyně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů („ o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a nejedná se o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o. s. ř. 4. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř. soud postupoval dle cit. ustanovení a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně svůj souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání vyjádřila v přípisu, žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, soud tedy předpokládal, že souhlasí s tím, aby bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. 5. Soud provedl dokazování všemi žalobkyní navrženými důkazy (§ 120 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 129 odst. 1 o. s. ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla. 6. Soud dospěl na základě listinných důkazů založených ve spise k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o kontokorentním úvěru, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 7 000 Kč. Žalovaný byl zároveň dle smlouvy povinen platit žalobkyni roční úrok ve výši 18,90 % (zjištěno ze smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne [datum]). Jelikož žalovaný překročil limit kontokorentu a nepovolený debetní zůstatek neuhradil, žalobkyně dne [datum] zesplatnila zbývající dlužnou částku, jež se ke dni podání žaloby skládala z jistiny ve výši 7 597,15 Kč, smluvního úroku v kapitalizované výši 719,05 Kč, a úroku z prodlení v kapitalizované výši 676,79 Kč (zjištěno z výzvy k úhradě, změny bankovního spojení ze dne [datum] a výpisu z účetní bilance). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky (zjištěno z výzvy k plnění ze dne [datum] včetně podacího archu). 7. Žalobkyně uzavřela se žalovaným úvěrovou smlouvu podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaný je dále spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z., předmětná smlouva se proto řídí právní úpravou obsaženou v zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. 8. Žalobkyně poskytla úvěr ve výši 7 000 Kč. Žalovaný byl zároveň dle smlouvy o úvěru povinen platit žalobkyni úrok ve výši 18,90 % p. a. Vzhledem k tomu, že žalovaný překročil sjednaný kontokorentní úvěr a nepovolený debetní zůstatek neuhradil, žalobkyně dne [datum] zesplatnila zbývající dlužnou částku, jež ke dni podání žaloby celkově činila 8 992,99 Kč. Žalovaný je dále povinen hradit smluvený úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení. Protože žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho, soud mu tuto povinnost uložil. 9. O zákonném úroku z prodlení bylo rozhodnuto v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, ve znění pozdějších předpisů. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 11. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž neshledal důvod pro její prodloužení.