15 C 218/2022-13 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému dne 23. 2. 2016 poskytnut úvěr ve výši 3 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit nejpozději do 24. 3. 2016. Žalovaný úvěr čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 3 000 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 2 733 Kč, neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 900 Kč, s tím že žalobce uvádí, že v žalobním návrhu na této položce nárokuje vždy nejvýše částku 150 Kč, a to bez ohledu na to, zda byla tato položka pohledávky postoupena ve vyšší částce. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 8. 12. 2021 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení písemně oznámeno. Žalobkyně, po neúspěšných výzvách k úhradě, zaslala žalovanému předžalobní výzvu. Žalovaný dlužnou částku ke dni podání žaloby neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů („ o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a nejedná se o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o. s. ř. 4. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř. soud postupoval dle cit. ustanovení a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně svůj souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání vyjádřila v žalobě, žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, soud tedy předpokládal, že souhlasí s tím, aby bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. 5. Soud provedl dokazování všemi žalobkyní navrženými důkazy (§ 120 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 129 odst. 1 o. s. ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla. 6. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvou o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému dne 23. 2. 2016 poskytnut úvěr ve výši 3 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit úvěr řádně a včas, konkrétně do 24. 3. 2016. Strany si dále ujednaly smluvní pokutu ve výši 0,25 % z dlužné částky na jistině, a to za každý den prodlení, dále úrok z prodlení v zákonem stanovené výši a dále poplatek za každou zaslanou písemnou upomínku ve výši 50 Kč (prokázáno smlouvou o úvěru ze dne 23. 2. 2016, VOP a sazebníkem žalobkyně, výpisem z účtu potvrzujícím převedení verifikační platby žalovaným). Dlužnou částku však žalovaný ani přes výzvu žalobkyně do dne podání žaloby neuhradil (prokázáno předžalobní výzvou včetně podacího archu). Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně byla na žalobkyni postoupena s účinností ke dni 10. 12. 2021. Postoupení bylo žalovanému oznámeno (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021, oznámením o postoupení pohledávky včetně podacího archu). 7. Žalobkyně uzavřela se žalovaným úvěrovou smlouvu podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaný je dále spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z., předmětná smlouva se takto řídí právní úpravou obsaženou v zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 8. Podle § 2048 o. z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 9. Tím, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 3 000 Kč, vznikla žalovanému povinnost tento úvěr vrátit, a to společně s dalšími poplatky, k jejichž zaplacení se ve smlouvě žalovaný zavázal. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu, což však žalovaný neučinil, a proto soud rozhodl, jak je ve výroku tohoto rozsudku uvedeno. Nárok právní předchůdkyně žalobkyně přešel smlouvou o postoupení pohledávek na žalobkyni podle § 1879 o. z. Soud proto žalobě výrokem I. rozsudku vyhověl. 10. O příslušenství bylo rozhodnuto podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 950 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 12. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.