15 C 258/2022-19 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] s.r.o., a žalovanou byla dne 13. 11. 2018 uzavřena smlouva o hotovostním úvěru [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 29 400 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr řádně a včas splácet ve 33 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 094 Kč měsíčně. Roční úroková sazba byla sjednána na 13,49 %. Během trvání úvěrového vztahu se žalovaná dostala do prodlení s úhradou jednotlivých splátek, pročež jí byla ve dnech 15. 1. 2019, 15. 2. 2019 a 15. 3. 2019 účtována smluvní pokuta ve výši 500 Kč, tedy celkově pokuta ve výši 1 500,00 Kč. Pro řádné nesplácení sjednaných splátek byl úvěr zesplatněn ke dni 23. 4. 2019. Dopisem z téhož dne byla žalovaná vyzvána ke splacení celého úvěru. Na základě projektu fúze ze dne 4. 5. 2021 došlo k fúzi sloučením žalobkyně, jakožto nástupnické společnosti, se [právnická osoba] s.r.o. (dříve do 28. 11. 2019 pod obchodním označením [právnická osoba]), jakožto společností zanikající. Žalovaná v průběhu trvání úvěrového vztahu provedla úhrady v celkové výši 5 669,00 Kč, jež byly započteny na jistinu ve výši 3 072,37 Kč, na úrok ve výši 1 303,63 Kč, na pojistné ve výši 293 Kč a na smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč. Žalovaná zbývající dlužnou částku neuhradila ani k písemné výzvě žalobkyně. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů („ o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a nejedná se o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o. s. ř. 4. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř. soud postupoval dle cit. ustanovení a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně svůj souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání vyjádřila v žalobě, žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila, soud tedy předpokládal, že souhlasí s tím, aby bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. 5. Soud provedl dokazování všemi žalobkyní navrženými důkazy (§ 120 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 129 odst. 1 o. s. ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla. 6. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla 13. 11. 2018 uzavřena smlouva nazvaná„ o hotovostním úvěru“ [číslo] na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr ve výši 30 000 Kč, snížený o administrativní poplatek ve výši 600 Kč a žalovaná se zavázala za poskytnutí úvěru vrátit částku v celkové výši 36 698 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 13,49 %, RPSN ve výši 16,1 %. Žalovaná měla sjednané peněžní prostředky zaplatit ve formě 33 měsíčních splátek po 1 169 Kč. V části 5. smlouvy si strany ujednaly smluvní pokutu ve výši 500 Kč, a to za každou jednotlivou opožděnou splátku či platbu (prokázáno smlouvou o úvěru [číslo] Úvěrovými podmínkami, potvrzením o provedeném převodu částky 29 400 Kč na účet žalované). 7. Právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru měla k dispozici výpisy z účtu žalované za měsíce červenec až říjen 2018, v nichž se měsíční příjem žalované pohyboval mezi 18 000 Kč až 19 000 Kč, žalovaná měla příjem ze zaměstnání. Z účtu nebyly pravidelně hrazeny jiné dluhy (zjištěno z výpisů z účtu žalované za uvedené období). 8. Žalovaná nesplácela sjednané splátky řádně a včas, konkrétně splátky splatné dne 15. 1. 2019, 15. 2. 2019 a 15. 3. 2019, pročež došlo k zesplatnění celé zbývající dlužné částky úvěru ke dni 23. 4. 2019, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna (prokázáno výzvou před zesplatněním včetně dodejky, zesplatňovacím dopisem včetně dodejky). 9. Dílčí úhrady žalované, v celkové výši 5 669 Kč, byly započteny na jistinu ve výši 3 072,37 Kč, na úrok ve výši 1 303,63 Kč, na pojistné ve výši 293 Kč a na smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč (prokázáno splátkovým kalendářem). 10. Dne 4. 5. 2021 došlo k fúzi sloučením žalobkyně, jakožto nástupnické společnosti, se [právnická osoba] s.r.o., evidované do 28. 11. 2019 pod obchodním označením [právnická osoba], jakožto společností zanikající (zjištěno z výpisu z obchodního rejstříku). 11. Žalobkyně vyzvala dne 15. 8. 2019 žalovanou k zaplacení žalované částky s příslušenstvím (prokázáno předžalobní výzvou včetně podacího archu). 12. Smlouvou o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. 13. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 14. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 věta prvá téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 16. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 17. Dle § 2 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, se odbornou péčí ve smyslu shora citované právní úpravy rozumí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat, která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. 18. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. 19. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč, snížený o administrativní poplatek ve výši 600 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně řádně a s odbornou péčí před poskytnutím úvěru ověřila úvěruschopnost žalované, což soudu doložila výpisy z účtu za období čtyř měsíců před uzavřením úvěrové smlouvy. Žalovaná doložila žalobkyni příjem ze zaměstnání, její měsíční příjem žalované pohyboval mezi 18 000 Kč až 19 000 Kč, z účtu nebyly pravidelně hrazeny jiné dluhy. Žalovaná měla sjednané peněžní prostředky zaplatit ve formě 33 měsíčních splátek po 1 169 Kč. Protože žalovaná úvěr řádně a včas nesplatila, došlo k zesplatnění celé zbývající dlužné částky úvěru ke dni 23. 4. 2019. Právní předchůdkyně žalobkyně dále žalované za nezaplacení splátek dne 15. 1. 2019, 15. 2. 2019 a 15. 3. 2019 vyúčtovala smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč. Žalovaná svůj dluh částečně uhradila, a to v celkové výši 5 669 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu, což však žalovaná neučinila, a proto soud rozhodl, jak je ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno a přiznal žalobkyni žalovanou částku v plném rozsahu. 20. O příslušenství bylo rozhodnuto podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 554,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 113 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního