15 C 375/2022-9 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá po žalované zaplacení částky 990 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s ní dne 3. 3. 2021 uzavřela smlouvu o poskytování certifikačních služeb [číslo] (dále jen„ smlouva“), na jejímž základě žalované řádně a včas vydala dne 3. 3. 2021 certifikát dle údajů v souladu se smlouvou a žalovaná se za to zavázala zaplatit sjednanou cenu dle Ceníku služeb, jehož aktuální verze je umístěna na webových stránkách [webová adresa]. Poskytnutí služeb žalobkyně vyúčtovala fakturou [číslo] znějící na částku 990 Kč, splatnou 29. 3. 2021. Žalovaná na tuto fakturu dosud ničeho neuhradila, a to ani na základě předžalobní upomínky žalobkyně. Žalobce proto požaduje zaplacení dlužné částky včetně úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Podle ust. § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a nejedná se o věc uvedenou v ust. § 120 odst. 2 o.s.ř.. Účastníci se ve stanovené lhůtě 10 dnů od doručení usnesení podle § 115a o.s.ř. nevyjádřili, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle ust. § 115a o.s.ř., soud postupoval dle cit. ustanovení a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 5. Soud provedl dokazování všemi žalobkyní navrženými důkazy (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř.). Potřeba provedení dalších důkazů v řízení najevo nevyšla. 6. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná uzavřela se žalobkyní dne 3. 3. 2021 Smlouvu o poskytování certifikačních služeb a v souladu se Smlouvou jí byl dne 3. 3. 2021 vydán kvalifikovaný certifikát pro elektronický podpis. Za poskytnutou službu vznikl žalobkyni nárok na úhradu ceny ve výši dle čl. 6 odst. 6.4 smlouvy uvedené v Ceníku služeb, jehož aktuální verze je umístěna na webových stránkách [webová adresa]. Poskytnutí služeb žalobkyně žalované vyúčtovala fakturou [číslo] splatnou dne 29. 3. 2021 znějící na částku 990 Kč. Tuto částku žalovaná neuhradila ani na základě upomínky žalobkyně (prokázáno smlouvou o poskytování certifikačních služeb [číslo] protokolem o vydání certifikátu, ceníkem žalobce, fakturou, upomínkou ze dne 8. 4. 2021, předžalobní upomínkou ze dne 22. 11. 2021 včetně dokladu o odeslání). 7. Po právní stránce soud projednávanou věc posoudil jako nepojmenovanou smlouvu podle ust. § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Žalobkyně poskytla žalované osobní certifikát, za což byla žalovaná povinna uhradit smluvenou a vyfakturovanou částku. Toto však žalovaná neučinila, a proto soud rozhodl, jak je ve výroku tohoto rozsudku uvedeno. 8. O příslušenství soud rozhodl podle ust. § 1970 občanského zákoníku ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že se jednalo o vzájemný závazek podnikatelů, soud žalobkyni přiznal i částku 1 200 Kč jako náklady spojené s uplatněním pohledávky podle ust. § 3 nařízení vlády 351/2013 Sb. 1. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 990 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Z úřední činnosti je soudu známo, že žaloby podávané žalobkyní se v obdobných případech liší pouze údaji o žalovaném a vymezením dlužné částky. Jde fakticky o formulář, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické, nejedná se tedy o žádný individuální rozbor případu, a to ani po skutkové ani po právní stránce. Nepochybně tak jde o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b AT. 9. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž neshledal důvod pro její prodloužení.