18 C 205/2022-16 — Obvodní soud pro Prahu 5

Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 15. 3. 2021 domáhala na žalované zaplacení částky uvedené v záhlaví z titulu smlouvy o zápůjčce, kterou uzavřela s žalovanou právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], dne 29. 10. 2015. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované zápůjčku ve výši 2 000 Kč, a to převodem na bankovní účet, jehož číslo žalovaná uvedla v žádosti o poskytnutí zápůjčky. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, odesláním žádosti o zápůjčku žalovaná potvrdila, že se seznámila s obchodními podmínkami právní předchůdkyně žalobkyně, k uzavření smlouvy došlo dle smluvních podmínek okamžikem poskytnutí zápůjčky žalované. Žalovaná se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně zápůjčku spolu s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky nejpozději do dne 30. 11. 2015. Žalovaná zápůjčku ani částečně nesplatila, přestože o to byla upomínána. Žalobkyně nedisponuje doklady o prověření úvěruschopnosti žalované ze strany své právní předchůdkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila dne 21. 12. 2017 svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou písemně k úhradě dlužné částky. Žalovaná se ve věci samé nevyjádřila, pouze požádala o možnost odkladu splatnosti dluhu na neurčito s ohledem na svou tíživou finanční a sociální situaci. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], dne [datum] v [údaj o čase] hodin smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované finanční prostředky ve výši 2 000 Kč převodem na její bankovní účet č. [bankovní účet] dne [datum] v [údaj o čase] hodin a žalovaná je měla vrátit do 28. 11. 2015. Žalovaná poskytnutý úvěr nesplatila řádně a včas. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017, což žalované oznámila dopisem ze dne 19. 1. 2018 odeslaným dne 26. 1. 2018 a současně ji vyzvala k úhradě dluhu. K zaplacení dlužné částky byla žalovaná dále vyzvána dopisem zástupce žalobkyně ze dne 7. 5. 2020 odeslaným dle podacího archu dne 14. 5. 2020. Žalovaná však na výzvu nijak nereagovala a rovněž ničeho nezaplatila. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Věc byla soudem posuzována dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), přičemž dle § 2395 uvedeného zákona se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou byla postoupena dle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou vznikl právní vztah založený smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně dle smluvního ujednání žalované úvěr skutečně poskytla, avšak žalovaná svůj závazek vyplývající ze smlouvy nesplnila a úvěr ve stanovené době nesplatila. Žalobkyně uvedla v návrhu, že nemá k dispozici žádné důkazy, jimiž by prokázala, že by řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, jak jí ukládalo v době uzavření smlouvy o zápůjčce platné a účinné ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ovšem žalobkyně se v tomto řízení domáhá pouze jistiny úvěru, která jí náleží i jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 o. z. při zneplatnění úvěrové smlouvy pro absenci zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Žalobkyně tak má nárok na neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 2 000 Kč, výše žalované částky nebyla v řízení nijak rozporována. Soud proto uložil žalované výrokem II. tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč, o kterou se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně obohatila. Dále soud žalobkyni přiznal příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po dni následujícím po dni doručení oznámení o postoupení pohledávky obsahujícího výzvu k plnění (výzva k plnění byla dle § 573 o. z. žalované na základě domněnky doručena třetí pracovní den po odeslání dne 26. 1. 2018, tj. dne 31. 1. 2018). Ve zbývajícím rozsahu (tj. co do příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z částky 2 000 Kč za období od 1. 12. 2015 do 1. 2. 2018) soud žalobu výrokem I. jako nedůvodnou zamítl, jelikož při posouzení nároku na bezdůvodné obohacení nastává splatnost takového nároku až po výzvě věřitele, nikoliv dle úvěrové smlouvy. Výrok III. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má žalobkyně, která měla ve věci plný úspěch, jelikož její neúspěch spočíval pouze v příslušenství, právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 1 489 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 400 Kč a v odměně advokáta, která je tvořena: -) částkou 600 Kč, tj. odměnou za 3 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 a § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), kdy sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí 200 Kč, -) odměnou advokáta za 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 13 odst. 4 ve znění § 14b odst. 5 AT) -) a náhradou za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 189 Kč. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. umožnil soud žalované plnit její povinnost uloženou jí tímto rozsudkem ve splátkách tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud dospěl k závěru, že stanovené měsíční splátky jsou odpovídající výši povinnosti uložené žalované k zaplacení a současně nebude žalovaná neúměrně zvýhodněna na úkor žalobkyně, protože k zaplacení dluhu včetně příslušenství by ve stanovených splátkách mělo dojít do 10 měsíců od právní moci rozsudku. Žalobkyně se splátkami v celkové měsíční výši 500 Kč souhlasila. V případě, že žalovaná nebude hradit určené splátky řádně a včas, výhodu možnosti splácet dluh ve splátkách pozbyde a celý zbývající dluh vůči žalobkyni se stane splatným.