24 C 395/2021-28 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou podanou soudu dne 24. 11. 2021 domáhá po žalované zaplacení částky 6 200 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobce s žalovanou uzavřeli dne 14. 4. 2019 smlouvu o zápůjčce, na základě které byly žalobcem žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 34 500 Kč, které se žalovaná zavázala splácet v tam stanovených pravidelných splátkách. Žalobce s žalovanou následně uzavřeli dne 23. 1. 2020 další smlouvu o zápůjčce, na základě které byly žalobcem žalované poskytnuty další finanční prostředky ve výši 5 000 Kč, žalovaná se je opět zavázala splácet v tam stanovených pravidelných splátkách. Žalovaná však zapůjčené finanční prostředky nesplácela řádně a včas, když se dostala do prodlení s úhradou splátky splatné dne 14. 4. 2020 (u zápůjčky ze dne 14. 4. 2019) a s úhradou splátky splatné dne 14. 3. 2020 (u zápůjčky ze dne 23. 1. 2020), čímž se dle smluv uzavřených mezi účastníky stala v obou případech splatná celá zbývající dlužná částka. Ke dni podání žaloby tak žalovaná dluží částku 1 200 Kč (ze smlouvy o zápůjčce ze dne 14. 4. 2019) splatnou 14.4.2020 a částku 5 000 Kč (ze smlouvy o zápůjčce ze dne 23. 1. 2020) splatnou 14.3.2020. Žalobce proto požaduje zaplacení celkové dlužné částky ve výši 6 200 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení jdoucími vždy ode dne následujícího po splatnosti každé dlužné částky do zaplacení. 2. Žalovaná se k podané žalobě nijak nevyjádřila. 3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a § 101 odst. 4 o.s.ř. projednal bez potřeby nařízení jednání a vycházel přitom z listinných důkazů. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o.s.ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. V řízení zjištěný skutkový stav je ten, že mezi žalobcem a žalovanou byly uzavřeny dvě smlouvy o zápůjčce, a to první dne 14. 4. 2019, na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 34 500 Kč a druhá dne 23. 1. 2020, na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 5 000 Kč; poskytnutí těchto finančních prostředků bylo písemně potvrzeno ve smlouvách samých. Poskytnuté finanční prostředky se žalovaná zavázala dle první uvedené smlouvy o zápůjčce splatit prostřednictvím 12 měsíčních splátek ve výši po 2 875 Kč splatných do 14. dne měsíce s první splátkou splatnou do 30. dne od data uzavření smlouvy a dle druhé smlouvy o zápůjčce pak prostřednictvím 5 měsíčních splátek ve výši po 1 000 Kč splatných do 14. dne měsíce s první splátkou splatnou do 30. dne od data uzavření smlouvy. Součástí obou smluv o zápůjčce bylo ujednání, že v případě prodlení žalované s úhradou byť jediné splátky se stane splatný celý dluh, a to dnem splatnosti splátky v prodlení (zjištěno ze smlouvy o zápůjčce finančních prostředků ze dne 14. 4. 2019 a ze dne 23. 1. 2020, smluvních podmínek). Žalobce žalovanou vyzval k zaplacení dlužné částky v žalované výši dle obou citovaných smluv o zápůjčce (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne 21. 9. 2021, podací stvrzenky). Žalovaná v řízení ani netvrdila, že by dlužnou částku zaplatila. 5. Po právní stránce soud věc posoudil jako smlouvu o zápůjčce podle ust. § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Na základě dvou uzavřených smluv o zápůjčce poskytl žalobce žalované finanční prostředky v celkové výši 34 500 Kč a 5 000 Kč, jejichž převzetí žalovaná ve smlouvách písemně stvrdila a které se zavázala vrátiv v tam dohodnutých splátkách a lhůtách. Žalovaná v řízení nijak nesporovala, že splátky z výše uvedených smluv splatné k 14.4.2019, resp. k 23.1.2020 (jak plyne z předžalobní upomínky) nezaplatila. Okamžikem prodlení se dle uzavřených smluv stala splatnou celá zbývající dlužná částka vyplývající ze obou smluv o zápůjčce, tj. z první uzavřené smlouvy částka 1 200 Kč splatná k 14.4.2020 a z druhé uzavřené smlouvy celá zapůjčená částka 5 000 Kč splatná k 14.3.2020 Žalobce tedy v řízení prokázal, že finanční prostředky žalované poskytl, naopak žalovaná, aby se ubránila, musela by tvrdit a prokazovat, že zapůjčené finanční prostředky uhradila ve sjednaných lhůtách, či příp. že dané smlouvy neuzavřela, finanční prostředky dle nich neobdržela atp., to však neučinila, soud proto žalobě vyhověl. Požadované příslušenství, tj. úroky z prodlení, pak bylo přiznáno dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. s přihlédnutím k ust. § 1970 o.z. vždy ode dne splatnosti dlužných částek z každé smlouvy o zápůjčce až do zaplacení. 6. Žalobce byl ve sporu úspěšný, a proto mu soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. proti žalované přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Ta sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, z odměny advokáta za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní upomínka, podání žaloby) po 1 500 Kč uvedené v § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“) podle § 8 odst. 1 a § 7 advokátního tarifu, dále z náhrady hotových výdajů advokáta za uvedené 3 úkony právní služby ve výši po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a z 21% DPH z odměn a náhrad ve výši 1 134 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř., tj. celkem 7 534 Kč. Dále soud postupoval dle příkazu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o.s.ř.