25 C 236/2021-100 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne [datum] domáhá určení vlastnictví k pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] (dále jen předmětný pozemek) s tím, že s žalovanými uzavřela v roce 2012 smlouvu o převodu pozemku, a to na základě rozsudku tohoto soudu ze dne 26. 9. 2012, č.j. 34 C 90/2012-159, který nabyl právní moci dne [datum]. Tím došlo k vypořádání restitučního nároku žalovaných. Žalovaní podali v roce 2013 návrh na vklad vlastnického práva k pozemku, návrh byl zamítnut s tím, že žalobkyně nebyla jeho vlastníkem, když před uzavřením smlouvy došlo k převodu na [jméno] [příjmení]. Pozemek byl této osobě vydán rozsudkem tohoto soudu č.j. 20 C 321/2011-216, který nabyl právní moci dne 23. 1. 2013. [jméno] [příjmení] dne [datum] zemřel, dědictví připadlo jako odúmrť České republice Smlouva, jejíhož uzavření se žalovaní domáhali v řízení sp. zn. 34 C 90/2012, tak byla od počátku absolutně neplatná pro nemožnost plnění. Žalobkyně má naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy, neboť žalovaní se budou domáhat převodu předmětného pozemku, zahájili již v této souvislosti řízení o návrhu na vklad vlastnického práva. Katastrální úřad návrh na vklad zamítl, nicméně žalovaní se jistě budou domáhat převodu pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] do svého vlastnictví na základě absolutně neplatné smlouvy o převodu pozemku. Žalobkyně požaduje navrhované určení proto, aby bylo převodu vlastnictví pozemku zabráněno. Pokud žalovaní uvádí, že důvodem zamítnutí návrhu na vklad bylo to, že není dáno oprávnění účastníků řízení nakládat s předmětem právního úkonu, nemění tato skutečnost nic na tom, že na pana [příjmení] byl předmětný pozemek převeden rozhodnutím soudu, které bylo vykonatelné dne [datum] a k němuž byla následně uzavřena smlouva dne [datum], když na základě rozhodnutí soudu a předmětné smlouvy byl povolen vklad vlastnického práva ke dni [datum], tedy dříve než bylo pravomocně rozhodnuto ve věci žalovaných. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2013, č. j. 21 Co 36/2013-193, nabyl právní moci a vykonatelnosti až dne [datum], tedy tři měsíce po konečném rozhodnutí ve věci pana [příjmení] a měsíc po zapsání jeho vlastnického práva do katastru nemovitostí. Žalobkyně tak nemohla být zavázána k něčemu, co v době rozhodnutí nemohla plnit. Žalovaní také sporují, že došlo k vypořádání celého jejich nároku [číslo jednací] (restituční nárok, který měl být uspokojen pozemkem [číslo] v k.ú. [část obce]), když poukazují na to, že předmětná dohoda o narovnání řeší pouze pozemek [parcelní číslo]. Je však žalovanými záměrně opomíjeno, že žaloba též poukazuje na smlouvu o převodu pozemku číslo: [číslo], kterou tento restituční nárok vypořádán byl. Z článku II. uvedené smlouvy plyne zcela zřejmě, že se vypořádává restituční nárok [číslo jednací]. Dle totožného článku smlouvy je patrné, že výše zůstatku restitučního nároku 1. žalovaného činila 227 934,28 Kč a předmětnou smlouvou bude vypořádáno 227 934,28 Kč. Stejně tak nárok 2. žalované, jehož zůstatek činil ke dni sepsání smlouvy 235 935,28 Kč, byl touto smlouvou plně uspokojen. Jestliže byl tedy smlouvou [číslo] závazek žalobkyně zcela splněn, žalovaní již další plnění nemohou požadovat. Předmětná smlouva byla potom uzavřena v souladu s výše zmíněným rozsudkem tohoto soudu č.j. 34 C 90/2012-159, přičemž žalobkyně má za to, že tuto smlouvu lze posoudit jako privativní novaci ve smyslu ust. § 1902 občanského zákoníku a původní závazek z rozsudku č.j. 34 C 90/2012-159 tato novace ruší. Veškeré nároky plynoucí z rozhodnutí PÚ [číslo] tím jsou uspokojeny. 2. Žalobkyně dále v řízení uvedla, že zdejší soud v řízení vedeném pod sp. zn. 15 C 112/2018 vydal dne 4. 5. 2021 rozsudek č.j. 15 C 112/2018-605, kterým žalovaným vydal předmětný pozemek parc. [číslo]. Tento rozsudek byl k odvolání žalobkyně změněn tak, že se rozhodnutí zrušuje a řízení zastavuje. Odvolací soud dospěl k závěru, že v řízení je dána překážka věci rozsouzené, kterou představuje právě rozsudek č.j. 34 C 90/2012-159. Žalobkyně dále navrhla, aby soud žalobě vyhověl ve znění původního žalobního petitu, avšak pro případ, že by soud neposoudil předmětnou smlouvu jako neplatnou a žalobě ve znění původního žalobního petitu nevyhověl co do výroku o neplatnosti smlouvy, aby eventuálně stanovil, že závazek žalobkyně převést pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce] byl zrušen. K otázce naléhavého právního zájmu na požadovaném určení žalobkyně tvrdila, že je dán proto, aby byla otázka vlastnických práv k předmětnému pozemku postavena najisto. 3. Žalovaní navrhli zamítnutí žaloby s tím, že důvodem zamítnutí návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí nebyla skutečnost tvrzená v žalobě, že před uzavřením smlouvy došlo k převodu pozemku na třetí osobu, ale skutečnost, že ke dni podání návrhu na vklad nebylo dáno oprávnění účastníků řízení nakládat s předmětem právního úkonu. Žalobkyní zmíněnou dohodou o narovnání uzavřenou mezi účastníky potom nedošlo k vypořádání celého nároku, neboť ten mohl být vypořádán jen v hodnotě pozemků, nikoliv jako celek. Předmětné narovnání vypořádání restitučního nároku žalovaných neřeší a vztahuje se jen na převod části pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí]. K pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí] se předmětné narovnání nijak nevztahuje, přičemž závazek ve vztahu k tomuto pozemku nebyl splněn. Žalobkyně dovozuje absolutní neplatnost smlouvy uzavřené rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 34 C 90/2012 z počáteční nemožnosti plnění v části týkající se pozemku parc. [číslo] s tím, že v době uzavření smlouvy nebyl předmětný pozemek ve vlastnictví státu, a proto nemohl být převeden na žalované. Ti však mají za to, že smlouva o převodu pozemků, která je obsahem rozsudku, odpovídá smlouvě kupní, přičemž na platnost takové smlouvy nemá vliv, že prodávající není vlastníkem věci. Skutečnost, že předmětný pozemek byl rozhodnutím podepsaného soudu pro [část Prahy] zn. 20 C 321/2011, které nabylo právní moci dne [datum], vydán panu [příjmení] a na základě tohoto řízení provedl katastrální úřad (s právními účinky ke dni [datum]) vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, neznamená absolutní neplatnost kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky řízení. Celý postup žalobkyně při řešení tohoto nároku žalovaných zakládá důvodné podezření, že žaloba je podána účelově ve snaze převést předmětný pozemek na další osobu v rámci tzv. nepřímého výběru oprávněné osoby, což je zmiňováno v usnesení Ústavního soudu ČR a zároveň je šikanózní vůči žalovaným ve snaze odradit je od dalšího postupu ve věci. Žalovaní rovněž tvrdili, že žalobkyně nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení. 4. Podle ust. § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), se lze určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, domáhat jen tehdy, pokud je na tom naléhavý právní zájem. 5. Naléhavý právní zájem na určení je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Žaloba domáhající se určení podle ust. § 80 o. s. ř. nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR sp. zn. 2 Cz 8/72, publikované pod R 17/72 Sbírky soudních rozhodnutí). Určovací žaloba podle ust. § 80 o. s. ř. je zásadně žalobou preventivního charakteru a má místo jen tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, případně v těch případech, v nichž tento typ žaloby účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků (srov. závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96). Určovací žaloba je prostředkem umožňujícím poskytnutí ochrany právního postavení žalující strany dříve, než toto její postavení bylo porušeno, jejím cílem je potom zásadně poskytnutí ochrany preventivní (srov. např. nález Ústavního soudu ČR ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 17/95). 6. Jedná se zde pouze o základní výčet judikatury k obecné otázce naléhavosti právního zájmu na určení, přičemž tu lze považovat za již zcela ustálenou. 7. Posuzovaný případ se opírá zejména o rozhodnutí tohoto soudu ze dne 26. 9. 2012, č.j. 34 C 90/2012-159, jímž bylo rozhodnuto o povinnosti Pozemkového fondu České republiky uzavřít se žalovanými (v uvedeném řízení žalobci) smlouvu o bezúplatném převodu pozemků parc. [číslo] nacházejících se v [katastrální uzemí], pozemku parc. [číslo] v kat. území [část obce] a pozemku parc. [číslo] v kat. území [část obce] (dále je předmětný pozemek). Proti tomuto rozsudku se žalobkyně odvolala a rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2013, č.j. 21 Co 36/2013-193, bylo rozhodnuto o tom, že účastníkem řízení je stát, za který bude nadále jednat Státní pozemkový úřad a dále byl rozsu