28 C 149/2022-41 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 10. 5. 2022 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 26 830 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění své žaloby uvedl, že uzavřel s žalovanou nájemní smlouvu, na základě které přenechala žalované do užívání nebytový prostor č. [anonymizována dvě slova], nacházející se v budově [adresa], která je součástí pozemku parc. [číslo] k. ú. [část obce], [list vlastnictví] a žalovaná se zavázala hradit nájem ve výši 4 003 Kč měsíčně a zálohy za služby ve výši 1 363 Kč měsíčně. Žalovaná neuhradila nájem ani zálohy za služby za měsíce říjen 2021 až únor 2022, ačkoli k tomu byla žalobcem vyzvána. 2. Podáním ze dne 24. 6. 2022 vzal žalobce žalobu zpět co do částky ve výši 6 815 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky ve výši 5 366 Kč od 6. 11. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 366 Kč od 6. 12. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 366 Kč od 6. 1. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 366 Kč od 6. 2. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 366 Kč od 6. 3. 2022 do zaplacení, z důvodu že žalované vznikl přeplatek na službách za rok 2021 a s odkazem na § 170 písm. b) insolvenčního zákona. 3. Žalovaná uznala nárok žalobce co do částky ve výši 20 015 Kč. Ohledně pohledávky představující zálohy za služby žalovaná uvedla, že nebytový prostor nebyl užíván a byl odpojen od elektrické energie. Zálohy za služby měly být žalobcem navíc vyúčtovány, žalovaná však žádná vyúčtování neobdržela, žalobce tak nemohl tyto platby požadovat. Pokud jde o úrok z prodlení, žalobce na něj nemá dle insolvenčního zákona nárok. 4. Podle ustanovení § 153a odst. 1 o. s. ř. Uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. 5. Žalovaná v tomto případě nárok žalobce uznala co do částky 20 015 Kč, soud proto ohledně tohoto nároku žalobě domáhající se plnění na základě uzavřené smlouvy o nájmu ve smyslu ustanovení § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) vyhověl a rozhodl rozsudkem pro uznání (výrok I). 6. Žalobce vzal co do částky ve výši 6 815 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky ve výši 5 366 Kč od 6. 11. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 366 Kč od 6. 12. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 366 Kč od 6. 1. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 366 Kč od 6. 2. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 366 Kč od 6. 3. 2022 do zaplacení žalobu částečně zpět. V návaznosti na uvedené soud řízení podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) ohledně této části nároku částečně zastavil (výrok II). 7. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 8. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s ustanovením § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř., a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 50 %, když žalobce zavinil, že řízení bylo zastaveno v části odpovídající 25 % původně nárokované částky. V daném případě však soud při zohlednění účelnosti vynaložených nákladů žalobce přihlédl také k již ustálené judikatuře zejména Ústavního soudu ČR, dle níž lze obecně zejména u statutárních měst presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byl schopen kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, bez toho, aniž by musel využívat právní pomoci advokátů (srovnej např. nálezy Ústavního soudu ČR z 23. 11. 2010, sp. zn. III. ÚS 2984/09, ze 7. října 2014, sp. zn. Pl. ÚS 39/13, z 14. března 2013, sp. zn. II. ÚS 376/2012, z 13. srpna 2012, sp. zn. II. ÚS 2396/2009). V daném případě se jednalo o řízení týkající se zcela obvyklého předmětu řízení (zaplacení dlužného nájemného), jedná se tak o běžnou agendu, na jejíž zajištění (včetně zastupování před soudy) má žalobce dostatečný odborný aparát. Soud proto náklady žalobce za zastoupení advokátem neshledal jako účelné, proto žalobci přiznal pouze náhradu nákladů sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 342 Kč a dále náhrady za 3 úkony nezastoupeného účastníka podle ust. § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 3x 300 Kč (za sepis žaloby, předžalobní upomínky a zpětvzetí žaloby). 9. Celkové náklady žalobce ve výši 1 121 Kč (soudní poplatek a náklady nezastoupeného účastníka ve výši 50 %) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.) a na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.) (výrok III.).