31 C 237/2022-39 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu, na jejímž základě byla žalované dne 24. 9. 2018 poskytnuta částka 10 000 Kč. Dlužná částka měla být vrácena nejpozději dne 24. 11. 2018. Žalovaná byla upomínána k zaplacení dlužné částky, avšak nezaplatila ničeho. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Žalovaná byla podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) usnesením zdejšího soudu č. j. 31 C 237/2022-34 vyzvána, aby ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení usnesení sdělila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, neboť soud měl za to, že v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. Současně byla poučena, že neodpoví-li na tuto výzvu, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s uvedeným postupem souhlasila již v návrhu, žalovaná se v uvedené lhůtě nevyjádřila, a proto soud postupoval podle § 101 odst. 4 o. s. ř. a vynesl rozsudek bez nařízeného jednání. 4. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Soud proto věc rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu i z listinných důkazů (§ 120 odst. 1 o. s. ř.). Potřeba dalších důkazů v řízení najevo nevyšla. Soud učinil za použití § 132 o. s. ř. tento závěr o skutkovém stavu. 6. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit do 24. 11. 2018 formou dvou splátek ve výši 5 000 Kč (prokázáno smlouvou o úvěru). Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 10 000 Kč (prokázáno potvrzením o provedené platbě). Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně uzavřely smlouvu, na jejímž základě došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 11. 2021). Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky). Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. 7. Ohledně právního posouzení soud postupoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vzhledem k tomu, že k uzavření úvěrové smlouvy došlo po 1. 12. 2016. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Postoupení pohledávky se řídí § 1879 a násl. o. z. Z těchto důvodů soud rozhodl, jak je ve výroku tohoto rozsudku uvedeno. 8. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., což žalovaná nijak nesporovala. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku 10 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku 10 000 Kč do 24. 11. 2018, což však neučinila. Pohledávka za žalovanou byla následně v souladu s § 1879 o. z. postoupena na žalobkyni. Jelikož žalovaná žalobkyni dlužnou částku dosud nezaplatila, soud jí tuto povinnost uložil, a to včetně příslušenství sestávajícího z úroku z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení je stanovena v souladu s § 2 nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 10. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro jejich prodloužení.