31 C 364/2022-11 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se návrhem podaným k soudu dne 19. 7. 2022 domáhala po žalovaném úhrady nezaplaceného televizního poplatku, když tvrdila, že se žalovaný stal poplatníkem televizního poplatku ze zákona, čímž mu vznikla povinnost platit v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, televizní poplatek v zákonem stanovené výši. Žalovaný tuto svou povinnost nesplnil, když nezaplatil žalobkyni televizní poplatky za měsíce červenec roku 2020 až listopad roku 2020. Žalovaný tak dluží žalobkyni částku 675 Kč. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky, tuto však neuhradil ani v dodatečně poskytnuté lhůtě. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobkyně i žalovaný byli podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), usnesením zdejšího soudu č. j. EPR 196350/2022-11 vyzváni, aby ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení usnesení sdělili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, neboť soud měl za to, že v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. Současně byli poučeni, že neodpoví-li na tuto výzvu, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se v uvedené lhůtě nevyjádřili, a proto soud postupoval podle § 101 odst. 4 o. s. ř. a vynesl rozsudek bez nařízeného jednání. 4. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Soud proto věc rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu i z listinných důkazů (§ 120 odst. 1 o. s. ř.). Potřeba dalších důkazů v řízení najevo nevyšla. Soud učinil za použití § 132 o. s. ř. tento závěr o skutkovém stavu. 6. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že žalovaný splnil svou zákonnou povinnost, přihlásit se jako poplatník televizního poplatku, dne 1. 9. 2017 (prokázáno potvrzením o přihlášení poplatníka z televizních poplatků) Žalovaný neuhradil televizní poplatky za období červenec až listopad roku 2020, když předpis měsíčního poplatku je 135 Kč. Žalovaný byl vyzván k jejich úhradě. (prokázáno předpisem plateb, předžalobní výzvou ze dne 4. 4. 2022, dodejkou) 7. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Podle § 3 odst. 4 cit. zákona jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud [anonymizována dvě slova] nebo [anonymizováno] (dále jen "provozovatel vysílání ze zákona") po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. Podle § 7 odst. 1, 2 cit. zákona poplatník platí televizní poplatek provozovateli vysílání ze zákona buď přímo, nebo prostřednictvím pověřené osoby. Je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Podle § 6 cit. zákona měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. Podle § 10 cit. zákona, nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 8. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žalovaný byl v předmětném období příjemcem televizního signálu, v důsledku čehož mu dle shora citovaných ustanovení vznikla povinnost hradit žalobkyni televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně. Žalobkyně uplatňuje proti žalovanému nárok na zaplacení dlužného televizního poplatku za výše uvedené období ve výši 675 Kč (5 x 135 Kč) za dané období. Jelikož žalovaný svoji zákonnou povinnost ani přes výzvu ze strany žalobkyně nesplnil, vzniklo žalobkyni právo domáhat se zaplacení dlužného televizního poplatku včetně příslušenství u soudu. Proto soud shledal podanou žalobu důvodnou a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 9. O příslušenství dlužné částky soud rozhodl podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž přihlédl k tomu, že žalobkyně požadovala příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení z jednotlivých dlužných plateb televizního poplatku za období od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do 19. 7. 2022, tj. do dne podání žaloby, v kapitalizované výši 329,48 Kč. Soud přiznal žalobkyni dále částku 63 Kč jako náklady spojené s uplatněním pohledávky. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 675 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč. 11. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal podmínky pro jejich prodloužení.