4 C 366/2021-52 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 6 750 Kč s příslušenstvím s tím, že uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalobkyně za podmínek uvedených ve smlouvě žalované úvěr ve výši 4 500 Kč, přičemž žalovaná se zavázala tento úvěr uhradit nejpozději do 30. 11. 2017 spolu s úrokem, který nyní činí částku 1 496,64 Kč. Žalovaná však v termínu splatnosti dlužnou částku neuhradila. Dluh žalované se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 4 500 Kč, úroku k úvěru ve výši 1 496,64 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 250 Kč, která byla sjednána pro případ prodlení žalované s vrácením úvěru, a to ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky upomínána předžalobní výzvou. 2. Žalobkyně vzala podáním ze dne 25. 11. 2021 žalobu částečně zpět celkem co do částky 2 268 Kč, kterou žalovaná uhradila dne 12. 6. 2020, a kterou žalobkyně započítala na smluvní pokutu ve výši 2 250 Kč a ve zbývající části (tj. 18 Kč) na úrok k úvěru. Soud tedy řízení v této části podle § 96 odst. 1, 2, 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů („ o. s. ř.“), zastavil, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 3. Soud dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), věc projednal a rozhodnul v nepřítomnosti účastníků. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s rozhodnutím v její nepřítomnosti. Žalovaná, která byla řádně předvolána, se k jednání nedostavila ani nepožádala o jeho odročení. 4. Na základě listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: žalobkyně uzavřela dne 1. 9. 2017 se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na základě které se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 4 500 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit nejpozději do 30. 11. 2017. Ve smlouvě byl sjednán úrok z úvěru ve výši 0,9 % denně a pro případ prodlení žalované smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z úvěrované částky. Žalované byly peněžní prostředky v uvedené výši poskytnuty dne 1. 9. 2017. Žalovaná uhradila pouze částku 2 268 Kč, což nijak nesporovala. Žalobkyně tuto částku započetla na smluvní pokutu a úrok z úvěru. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou. 5. Smlouvou o úvěru dle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. z.“) se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 1820 a násl. o. z. je možné uzavřít smlouvu rovněž bez současné fyzické přítomnosti stran, přičemž i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby je zachována písemná forma (§ 562 odst. 1 o. z.). 7. Podle § 2048 odst. 1 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 8. Na základě výše uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., a to distančním způsobem ve smyslu § 1820 a násl. o. z. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 4 500 Kč, přičemž žalovaná se zavázala tuto částku vrátit nejpozději dne 30. 11. 2017. Žalovaná poskytnutý úvěr ve lhůtě splatnosti nevrátila a ocitla se tak v prodlení (§ 1968 o. z.), v důsledku čehož žalobkyni vznikl nárok domáhat se po žalované vedle dlužné jistiny a úroku z úvěru rovněž zaplacení sjednané smluvní pokuty (§ 2048 o. z.) a zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě jako důvodné vyhověl (výrok II.). O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč (výrok III.). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 500 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Z úřední činnosti je soudu známo, že žaloby podávané žalobkyní se v obdobných případech liší pouze údaji o žalovaném, daty (smluv, rozhodného období, zániku smluv apod.) a žalované částce. Jde fakticky o formulář, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické, nejedná se tedy o žádný individuální rozbor případu, a to ani po skutkové ani po právní stránce. Nepochybně tak jde o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b a.t.